Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
pečou vaši chlapi cukroví?
K této otázce mě přivedly fotečky na fb u známého. Chlap jak hora namakanej a epeče rohlíčky a zdobí perníčky. V tu chvilku mi zas došlo jak člověk některé věci má zaškatulkované. Když jsem to povídala manželovi tak tvrdil “však jo, chlapi v práci taky říkaj že pečou“….
Já mám osobně s nima spojené, že jich dost vaří a velmi dobře, ale pečícího krom toho ted jednoho neznám...jak to máte doma vy a ve vašem okolí????
Můj manžel peče sám vanilkové rohlíčky, pak si je taky sám jí, mě nejedou a dětem taky ne 🙂
Manžel nepeče. Není na takové věci. A pokud prohodím, že by mi mohl s pečením pomoct, tak odpoví, že mě nikdo péct nenutí, že sušenek a bonbónů máme doma dost.
Možná ve snu 🙂 Ale pro svoji krásnou blondýnu (dceru) je schopen téměř čehokoli – dnes s ní asi 5 minut slepoval linecké 🙂
Tak s ckrovím mi rádi pomáhají jen ti dva menší, ostatní moc rádi ochutnávají 😀 (včetně těsta)
Že váháte 🙂
Oficiálně ne, ale když potřebuju zadělat více těsta najednou, pomáhá hnětat, když zdobíme perníčky, přesívá mouku a dělá hmotu, my jen zdobíme, a když toho mám plné zuby, tak si k lepení lineckého sedne se mnou, i když ho to strááášně nebaví…
Cukroví nepeče, jen baští 😉 U babičky teda plnil formičky na ořechy, ale já je nedělám, tak když už, tak u babi.
Jinak vaří, občas se to dá i jíst (hodně koření, což já fakt nemůžu jíst) 😉 a já to pak hodinu likviduju.
Manžel peče a dělá i výbornou vánočku, lepší než od mé mamky 🙂
Co by řekla moje žena?
“Pomáhá, dědek, pomáhá“ – jsem na hrubou práci, jako je hnětení, válení, nevyhýbám se ani tvoření rohlíčků, vmačkávání těsta do formiček. Pak otravuji svým “ mrkni do trouby, není to už hotový…“
Má drahá žena je odpovědná za odvážení surovin, případnou kontrolu receptu a jak jsem uvedl výše, upečení do zlatova, křupava, etc…
Dokončili jsme společně perníčky -měkké hned po upečení, vanilkové rohlíčky a mědvědí tlapky s čokoládovými zlomky, tím máme hotovo, další cukroví bude v krabici, kterou každoročně přiváží milá snacha Majka – u nás se peče jen pro “zavoněný“ byt…
Přeji hezkou předvánoční pohodu – Jarda
S Michálkem pečeme a vaříme od malinka. Docela slušně se v kuchyni otáčí. Když vidím některé účastníky a účastnice v Prostřenu, kteří mají tak velké sevědomí, že si myslí, že vyhrají 50 000 Kč, tak by jim dal bez nadsázky na “frak“.
Manžela bych k čemukoli v kuchyni nikdy nepustila. Udělala jsem to krátce po svatbě. Koupila jsem kapustu a požádala ho, aby ji uvařil než přijdu domů z práce. Chtěl znát postup. Říkala jsem: vezmeš hrnec a naplníš ho tak do poloviny vodou; kapustu (byla očistěná) přepůlíš; vodu přiměřeně osolíš a do ní vložíš kapustu; přivedeš do varu; pak teplotu snížíš a kapustu budeš vařit; že je hotová poznáš podle toho, že do ní píchneš nožem; zkazit to nemůžeš, protože ji umelu a karbanátky budou stejně smažit (myslela jsem tím, že je jedno, jestli bude nedovařená nebo převařená). Řekl, že je to složité, abych mu to napsala. Napsala jsem tedy: hrnec; kapustu přepůlit; osolit; uvařit! Tento postup jsem považovala za dostačující.
Bydleli jsme ve starém činžovním domě a hned při příchodu do průjezdu mně upoutal silný zápach spáleniny.
Můj milovaný skutečně vzal hrnec, na dno posadil rozpůlenou kapustu řeznou plochou dolů, na obě půlky dal po hromádce soli, pustil plyn a čekal, až kapusta pustí vodu. Jak se to začalo pálit, začal kapustu otáčet. Totálně zničil hrnec a kdyby se sousedka nepřišla podívat, jestli u nás nehoří, tak by s tím snad nepřestal.
Proto vidíte, že do kuchyně nepatří, ale protože je šikovný, trochu ho podezírám, že to tenkrát udělal schválně, aby měl ode mne pokoj a byl z kuchyňských prací omilostněn pro neschopnost.