Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Holčička s Downovým syndromem
Dnes jsem viděla tento článek na creativelife.cz/o holčičce s Downovým syndromem a naprosto mě dojal. Na fotografiích je vidět, že maminka opravdu dcerku miluje. Co myslíte? Máte s touto nemocí zkušenosti, byly byste ochotné takové fotky vypustit do světa?
Moje sestra má DS, takže jsem s ní vyrůstala. Tyhle děti mají svůj vlastní svět a někdy je to s nimi těžké. Ale každý jsme nějaký. Nikdy jsem nechápala pohledy lidí, když jsem s Luckou jela třeba trolejbusem a musím říct, že většinou to byli ženský, kdo divně koukal nebo dokonce i nadával a pomlouval. Fakt. Většinou to byl chlap, kdo se třeba zvedl a pustil Lucku sednout nebo se s námi dal i do řeči. Přitom ty děti za to nemůžou a tím, že jsme spolu vyrůstali, tak mi to nepřišlo nijak divné. Prostě jsem to brala tak jak to je.
Lucce bylo letos 26 a čím je starší, je to s ní těžší a těžší. Má svojí hlavu a je poslední dobou dost vzteklá. Ale to je normální. Vysokého věku se nedožívají.
Když ještě chodila mamka do práce, tak byla Lucka v týdenním ústavu (na víkendy chodila domů). Mamka pak šla do předčasného důchodu a s Lucinkou byla doma. Jenže to Lucce neprospívalo, začala být čím dál víc vzpurnější a nezvladatelná. Teď je to tak, že chodí na pár dní do ústavu a na pár dní domů a je to lepší. Lucka je mezi svými a je tam spokojenější.
Video shlednu…
Ja asistuji handicap.detem na stredni..ve tride mame pravazne deticky z Dow.syndrom a podobne,deti na vozicku,deti s tezkym mentaln.postizenim…
Byla jsem itak,vychovavana,ze kazdy je nejaky**
Stejne jako se zivotem v Uk divam na ruzne barvy pleti,takto vnimam i tyto deti,lidi**
A ty deti,oni to citi,poznaji,tim svym zpusobem,kdo je ma rad,chce jim rozumet a mysli to s nima uprimne,nechce je litovat***Tolik se mame od nich co ucit*Me uz ta otazka do teto diskuze,neni moc “prijemna“.Ani me nanapadlo,nekdy neco rozlisovat.Je to tak normalni,jako ze rano zase vyjde slunce*Jen ja jsem strasne citliva a pri zacatcich,jsem si casto poplakala,nad tou nespravedlivosti,ale to bych asi nebyla ani clovek,kdy ne**
Kazde dite je nejnadhernejsi pro svou mamu*Pokud ta mama neni mimo svou materskou ulohu a neodlozi sve dite,protoze je jine*
chlubila bych se takovyma fotkama,byla bych hrda** Ikdyz jsem vdecna,ze mam zdrave deti**
Ty jine mam rada a kdyz se na me napr.Jesica ve skole usmeje,vim,ze zivot je sranda,ikdyz neni**
Moc krásné fotky, hodně mě oslovila ta fotka (asi) s babičkou a pak ta, jak Alice stojí na plotě a je na ní zezadu. Když pominu můj osobní problém s tím zveřejňovat fotky svých dětí, tak proč ne? Fotky jsou to opravdu plné lásky :-).
Já pracuju s chlapečkem, co má DS, jsem jeho asistentka.
Fotky jsou krásné. Také nemám přímou zkušenost s DS, ale určitě bych se nebála fotečkami pochlubit. Jsou krásné a i DS k životu patří a pro maminu je každé její dítko krásné, skvělé, prostě to nej. 🙂
kafralko, fotky jsou moc pěkné. Kdybych takhle dokázala fotit, nejspíš bych se pochlubila ráda 😉
Na tvůj další dotaz – s DS přímou zkušenost nemám, ale nemyslím si, že by to bylo něco, za co by se měl člověk stydět.
Ty nějakou zkušenost s DS máš?