Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Během 1. měsíce ve škole byl syn označen ADHD
Náš syn nastoupil letos do první třídy a třetí týden školní docházky si nás pozvala p. učitelka se školní psycholožkou do školy, ohledně chování našeho chlapce. Po pozdravu mi obě oznámily, že si myslí, že je náš syn ADHD – což mě celkem rozlobilo (samozřejmě ne to, že by touto poruchou trpět mohl a po přečtení mnoha článků mírné příznaky shledávám i já – ale to, že toto diagnostikovaly na základě prvních dní školy).
Náš synek je od malička velmi živé dítko (manžel byl ale také velmi aktivní dítě), ale doma jsme jeho chování usměrnili bez větších obtíží. Jako malý měl problém s emocemi (špatně se mu odcházelo od kamarádů, když ho někdo rozlobil, někdy i uhodil…).
Od návštěvy ve škole, kdy jsem si dovolila nesouhlasit s diagnostikou, chodí náš syn občas s nějakou poznámkou – je jak z divokých vajec, nepozorný, předvádí se, vykřikuje… od počátku školního roku cca 5 poznámek. Nyní jsme chování řešili na tř. schůzkách. Doma žádné z problémů, o kterých mluví učitelka, nemáme.
Mariánek se těší na úkoly a snaží se (ve škole to hodně odbývá), u úkolů sedí v klidu… Mariánek má rád p. učitelku a do školy se každý den těší, vypráví co dělali a nemá pocit, že by zlobil…poznámky však mluví o opaku. Když se ho zeptám co ve škole dělal, tak mi řekne, že maličko zlobil, ale jen trošku, že se na něj ani p. učitelka nezlobila a přesto přinese poznámku, pak jsem s rozumem v koncích i já. Každý den vysvětlujeme a už i „potrestali“ (zákazem TV, PC).
Nejsem zrovna nakloněna řešení této situace aplikací léků – což by sice jistě ulevilo v mnoha směrech p. učitelce, možná i nám, ale jak já vnímám Mariánka – příjde mi jako každý druhý živější kluk, která holt občas nedokáže počkat na výzvu učitelky. Ale zároveň si uvědomuji, že jsem na chování našeho chlapce už zvyklí a nám už spousta věcí ani nepříjde jako zlobení… nechci vůbec zlehčovat názor p. učitelky.
Když ale pročítám různé rubriky, že hyperaktivní děti u žádné činnosti dlouho nevydrží, pak se v tomto Mariánek naprosto liší – dokáže si hodiny hrát s auty, staví si dráhy, hrát s legem, prohlížet časopis (momentálně miluje Čtyřlístek) a nebo si maluje…
OMLOUVÁM SE ZA OBSÁHLÝ DOTAZ.
Uplynul takrka cely skolni rok a my nakinec zvolili cestu nejmensiho odporu a do PPP jsme zasli. Presto, ze malemu nenasli nic, co by vyzadovalo nejakou pozornost. Ucitelka stale pise poznamky typu, ze se to ci ono pro hyperaktivni deti nehodi. Od jinych ucitelek mam informace, ze je kluk v pohode. Obcas ve skole neco neudela, protoze dost rychle pise a pocita a jakmile ma hotovo, vymysli si sam nejakou aktivitu…zacne si malovat…ale pak uz nezaregistruje, ze se pokracuje dal. Jednou jedinkrat mu ucitelka dala nejake psani navic a on byl stastny jak blecha, ze ho pochvalila a mohl delat neco navic. Nechci jen obhajovat nase ditko, ono je ho taky nekdy dost, ale romske dite je v nasi tride nedotknutelne a tomu se poznamky nepisi…co kdyby to nahodou byl rasismus. Jsem jen vycerpana z kazdodenniho cteni hloupych poznamek (2. Hodinu mel hlad…apod.). I ostatni deti naseho syna nevnimaji jako zlobive dite. To, ze se obcas kluci poskorpi a poperou (krev netece), mi prijde uplne normalni. Ucitelce nas chlapak nesedl, presto on ji ma rad a zadne zaujeti vuci sobe neciti (zatim to tak nevnima), tak nechci hazet flintu do zita a verim, ze 2.trida bude lepsi :-). S p. ucitelkou mam jinak vztahy dobre a jsem spokojena se stylem vyuky.
(Citováno od vicikovka z 8.6.2015 13:44)
Pokud jste přesvědčena, že máte s paní učitelkou dobré vztahy (upřímně – máte můj obdiv) a víte, že Váš syn pracuje rychleji než ostatní a pak se nudí – požádejte ji, aby mu dávala vždy práci navíc. Je v praxi zcela běžné (jsem učitelka a momentálně učím 1. třídu), že rychlejší děti dostávají nějakou práci navíc ať už na papíře nebo na interaktivní tabuli a určitě tím nemyslím dalších 20 příkladů, ale mám na mysli nějaké luštěnky, kvízy, logickou omalovánku apod. Děti to milují. Když dopracují i pomalé děti, prostě zavelím “všichni konec práce“ 🙂 A jakmile mám jistotu, že všichni zvedli hlavu, pokračujeme ve společné práci. A samozřejmě některé musím jmenovat, aby tu hlavičku opravdu zvedli a přestali pracovat na něčem, co je zrovna velmi zaujalo. Ale to se přece stává i nám dospělým. 🙂 Práci navíc si děti dodělávají další hodinu (když ti pomalejší dodělávají jinou společnou práci, nebo když s pomalejšími dětmi pracuji individuálně) a ti aktivnější i o přestávce. Mě by teda dost vadilo, že se mi v hodině někdo nudí, z čehoš pak samozřejmě pramení vyrušování, kecání a ztráta pozornosti. Pokud to paní učitelka nepraktikuje sama od sebe, prostě ji o to požádejte. Je zcela logické (a sama to tak cítíte), že když Váš syn bude mít pořád co na práci, nebude mít čas “zlobit“. Možná má paní učitelka nějaký důvod, proč toto nepraktikuje, ale to už by Vám měla říci ona…
Uplynul takrka cely skolni rok a my nakinec zvolili cestu nejmensiho odporu a do PPP jsme zasli. Presto, ze malemu nenasli nic, co by vyzadovalo nejakou pozornost. Ucitelka stale pise poznamky typu, ze se to ci ono pro hyperaktivni deti nehodi. Od jinych ucitelek mam informace, ze je kluk v pohode. Obcas ve skole neco neudela, protoze dost rychle pise a pocita a jakmile ma hotovo, vymysli si sam nejakou aktivitu…zacne si malovat…ale pak uz nezaregistruje, ze se pokracuje dal. Jednou jedinkrat mu ucitelka dala nejake psani navic a on byl stastny jak blecha, ze ho pochvalila a mohl delat neco navic. Nechci jen obhajovat nase ditko, ono je ho taky nekdy dost, ale romske dite je v nasi tride nedotknutelne a tomu se poznamky nepisi…co kdyby to nahodou byl rasismus. Jsem jen vycerpana z kazdodenniho cteni hloupych poznamek (2. Hodinu mel hlad…apod.). I ostatni deti naseho syna nevnimaji jako zlobive dite. To, ze se obcas kluci poskorpi a poperou (krev netece), mi prijde uplne normalni. Ucitelce nas chlapak nesedl, presto on ji ma rad a zadne zaujeti vuci sobe neciti (zatim to tak nevnima), tak nechci hazet flintu do zita a verim, ze 2.trida bude lepsi :-). S p. ucitelkou mam jinak vztahy dobre a jsem spokojena se stylem vyuky.
Dělám ve škole i dozory a momentálně řeším problém se 3 chlapečky-prvňáčky,kteří jsou neuhlídatelní-běžně běhají po škole,napomínají je postupně všechny učitelky,v šatnách napadají spolužáky,nebo se honí,válejí po zemi,prostě většinou nevydrží v relativním klidu čekat až budou všichni hotoví s oblékáním,takže to končí tak že místo celcýh šaten hlídám ty tři.Ale podle jejich třídní s nima žádný problém není-v hodinách si je zvládá a to okolo ona neřeší, a rodiče jí prý taky na nic neupozorňovali,takže řešení nevím,ale na co jsem tím chtěla upozornit je to, že to jak se dítě chová doma,neznamená že se podobně chová ve škole-protože pochybuju je by se doma mohli takhle projevovat.
A abych nekomentovala jen cizí děti-i to moje vlastní se ve škole chová jinak než doma a taky není zrovna hodný chlapeček,ale u nás se průšvihy řeší úkoly navíc-buď v družině nebo doma.
Já bych se vyšetření rozhodně nebránila. Ne kvůli paní učitelce, ale kvůli svému dítěti. Pokud ADHD nemá, tak pak bych se nad těmi poznámkami aspoň zamyslela já – jako rodič. Jestli se jedná skutečně jen o buzeraci paní učitelky, nebo jestli nemá náhodou pravdu.
Nemám zkušenosti s ADHD.
Nechci zlehčovat, či vlastně znevažovat. Toto se hodně objevuje až v posledních letech a někdo má tendenci tím onálepkovat kde koho.
Má nejmladší je také živá a hlavně má svou hlavu a je těžké s ní hnout, když nechce.
Něco podobného jak popisuješ byla i moje mladší neteř. Jenže tenkrát se psal rok 1987. Nakonec byl problém v soudružce učitelce. První dvě třídy, co měli učitelku stejnou měla neteř pět sešitků na rok z poznámkami. Sestra už nevěděla kudy kam. Tenkrát na ni ještě posílali sociálku. Pak nastoupili do 3.třídy – dokonce se řešilo, zda vůbec zůstane na oné škole. Dostala jinou paní učitelku a dítě bylo bez problémů a konečně i školu, kterou ze začátku milovala, a kterou ji ona soudružka zprotivila, začali mít zase ráda.
Ať se rozhodneš jak chceš, vytrvej. Pokud můžeš a je to možné nahlížet do třídy oknem, aniž bys byla viděla synem či vyučujícím zkus zjistit třeba již třetí hodinu, když děti jsou unavené, jak to vlastně je. Přímo přítomna ve třídě jistě můžeš být, ale to se oba mohou chovat jinak. Nebo dobrá kamarádka, která by náhodou měla dítě ve stejné třídě není?? Že ta by se šla podívat do vyučování samozřejmě na své dítě?? Někde ten pes zakopán bude.
Vicikovko, to mě mrzí.Konkrétní radu nemám, ale věřím, že to vnímáte správně vy, rodiče, že je to prostě normální kluk. Souhlasím naprosto se všemi příspěvky, co jsou přede mnou! Asi bych jen opakovala ten stejný názor.
Zaráží mě, jak strašně rychle si ho zaškatulkovaly a velmi se podle počtu poznámek obávám, že se z toho jen tak nevymaní… Co mám zkušenost, tak učitelky v první třídě berou, že je to pro děti velká změna a něco nového a snaží se s nimi nějak sžít a najít společnou řeč a najít způsob, co na koho platí a co kdo potřebuje. Jasně, musí to být moc náročné… ale snad je jasné naprosto všem, že na prvňáčka absolutně nějaké poznámky nemůžou platit, že mu nějak nemůžou pomoct v tom se se školní režimem nějak sžít. Akorát mu postupně seberou to nadšení.
Jen snad přihodím jedno moc hezké video… už jsem ho sem jednou dávala, ale pro mě tam zazní jedna nezapomenutelná historka o holčičce, kterou posílali k psychiatrovi, protože nedávala pozor ve škole a byla hyperaktivní… Psychiatr rodičům doporučil, ať ji prostě dají do taneční školy, že ta holka není nemocná, ale že je tanečnice 🙂 A z té holčičky se opravdu světoznámá tanečnice stala. To poselství je v tom, že i kdyby byl živý nad míru, tak to neznamená, že je nemocný.
http://www.ted.com/talks/ken_robinson_says_schools_kill_creativity?source=facebook&language=cs#.Uwsa2pd-M-8.facebookLíbí se mi i návrhy, co psaly holky, klidně být iniciativní a zkusit najít společnou řeč a schůdnou cestu a v nouzi jinou třídu, školu… Ale to je teď předčasné.
(Citováno od makinea z 17.11.2014 22:57)
Ještě jsem chtěla napsat, že to video je sice v angličtině, ale jsou tam i české titulky. Je to velmi vtipné povídání Sira Kena Robinsona na téma kreativity a současného vzdělávacího systému – asi 20ti minutové.
Vicikovko, to mě mrzí.
Konkrétní radu nemám, ale věřím, že to vnímáte správně vy, rodiče, že je to prostě normální kluk. Souhlasím naprosto se všemi příspěvky, co jsou přede mnou! Asi bych jen opakovala ten stejný názor.
Zaráží mě, jak strašně rychle si ho zaškatulkovaly a velmi se podle počtu poznámek obávám, že se z toho jen tak nevymaní… Co mám zkušenost, tak učitelky v první třídě berou, že je to pro děti velká změna a něco nového a snaží se s nimi nějak sžít a najít společnou řeč a najít způsob, co na koho platí a co kdo potřebuje. Jasně, musí to být moc náročné… ale snad je jasné naprosto všem, že na prvňáčka absolutně nějaké poznámky nemůžou platit, že mu nějak nemůžou pomoct v tom se se školní režimem nějak sžít. Akorát mu postupně seberou to nadšení.
Jen snad přihodím jedno moc hezké video… už jsem ho sem jednou dávala, ale pro mě tam zazní jedna nezapomenutelná historka o holčičce, kterou posílali k psychiatrovi, protože nedávala pozor ve škole a byla hyperaktivní… Psychiatr rodičům doporučil, ať ji prostě dají do taneční školy, že ta holka není nemocná, ale že je tanečnice 🙂 A z té holčičky se opravdu světoznámá tanečnice stala. To poselství je v tom, že i kdyby byl živý nad míru, tak to neznamená, že je nemocný.
http://www.ted.com/talks/ken_robinson_says_schools_kill_creativity?source=facebook&language=cs#.Uwsa2pd-M-8.facebook
Líbí se mi i návrhy, co psaly holky, klidně být iniciativní a zkusit najít společnou řeč a schůdnou cestu a v nouzi jinou třídu, školu… Ale to je teď předčasné.
Jak už zde je napsáno,adhd nemůže učitelka diagnostikovat,ale může mít nějaké zkušenosti s těmito dětmi a proto může doporučit vyšetření.Určitě bych se mu nebránila,může vyvrátit nebo potvrdit adhd a podle toho se tím dá už něco dělat.Pokud to vyvrátí PPP,tak máte papír,že je prcek v pořádku a pokud to potvrdí,tak má nárok na IVP a určitě by za to neměl mít poznámky.A adhd má dnes hodně dětí,takže bych se vyšetření nebránila,správným přístupem z toho “vyroste“.Možná právě adhd je a tyto děti každá změna rozhodí a vykolejí a právě reagují spíše zlobením,i může být víc unavený a adhd děti čím více unavení,tím více zlobí a jsou divočejší.
Taky mám doma syna a začínali jsme na adhd,sice později mu přibyl i autismus,ale mě naopak ta diagnoza pomohla,hned jsme věděla,že nemám zlé dítě,ale nemůže za to a vytvořil jsem mu režim co nám pomohl a posunul nás dál.
Ničeho se nebojte,i kdyby měl adhd,tak dnes to má velké množství dětí a není to nic závažného,ale právě obvykle se na to přijde až po nástupu do školy.Držím vám palce 🙂
Omlouvam se, dnes mi cely den zlobi klavesnice na Smart phone..**
Vicikovko ja neziji v Cr a ikdyz delam take special.asistentku(ale pro handicap.),mrzi me,ze neporadim,ale chci jen napsat,a cetla jsem vas 2x-“chudak“chlapecek a tim nemyslim “Vas“,ale celym tim pristupem,zazila jsem u syna a to by “jen“dis ,nekdo mi napise,ze uz je to jine, lepsi za type leta,no stale toho co slysim I nadale od sestry napr,kamaradky z Cr a ted ctu i Vas neverim ze je to jine..At uz ma Vast synek ADHD city nema,daleko horsi je ten boj s vetr.mylny v podobe ucitelky(cest vyjimkam),paragrafu ale lid sky faktor a selsky rozum a ochota vyjit vstris ,udelat neco navic..a neni to o poctu deti be trade,vim to fibre I be save praci .je mnohdy nekdy tohle vsechno jaksi,ehm vime KDE**
nejsem konkretne v tomato tedy odbornik ale dovolim si tvrdit,ze Vas syn je “normalni“kluk prvnacek!!ale chyba he v ucitelce a opravdu me to mic mrzi,nemam moc chute vice k tomu psat,ale he mi lito,ze kazdy “druhy“he v Car ADHd ale timto se nechci dotknout tech,co opravdu ADHD jsou skratka sup a i name zaklade “niceho“se jiny problem shodi name ADHD kopa deti Lita po poradnach jezisi I By pisete ze syna vysetrovala I psycholozka be skole s ucitelkou??
nemam slov a Vam preji at je hlavne Vas syn stastny kluk,syn i zak**a souhlasim s pani co zde pise(co pracuje jako asistenka)
A hlavne,ze je synek ZDRAVI!!
M.
Zdravím, myslím, že by určitě stálo za to vzít syna někam na konzultaci, jednak na to máte právo, jednak by bylo dobré mít názor třetí (nezaujaté) strany.
Osobně si myslím, že je během adaptace dítěte v 1. třídě celkem běžné, že se dítě chová jinak ve škole a jinak doma a že ve škole trochu víc “zlobí“.
Pokud by se opravdu potvrdilo ADHD nebo nějaká porucha učení apod., pak by neměl být syn za její projevy trestán poznámkami, měl by mít ev. možnost IVP (individuální vzdělávací plán), případně pravidelný kontakt se speciálním pedagogem atd.
Chce to klid, trpělivý přístup, jasná pravidla a jednotný postup doma i ve škole. Pokud by jste měli pocit, že komunikace se školou skřípe, pořád je tu možnost školu změnit. 🙂
Než se na mě snese ev. kritika, chci je dodat, že mám dceru s expresivní dysfázií a násedně s poruchami učení – dyskalkulií, dyslexií. A pracuji jako asistentka hendikepovaného prvňáčka na Montessori škole. 🙂
Máme také kluka v první třídě 🙂
Co se týká vašeho syna – učitelka (ani když má za zády školní psycholožku), nemůže diagnostikovat NIC. Může si jen myslet. Pokud by jí na tom záleželo, může vašeho syna odeslat na vyšetření do PPP (pedagogicko-psychologická poradna). To je ovšem jen papír, který může potvrdit nebo vyvrátit ADHD-ještě k tomu to nemusí být pravda, pže i největší odborník během hodinového vyšetření nemusí nic poznat. Pokud by byl papír na světě takový nebo onaký, problém se neřeší. Léky, to je opravdu to poslední, to by musel být kluk opravdu pořádný výlupek, což určitě není, dle popisu. Pokud neubližuje ostatním dětem, je to v pohodě. Hodně záleží na paní učitelce, jak to má nastavené a jak se s dětmi srovnává. Tato paní učitelka na to jde evidentně přes poznámky, některé úplně nesmyslné. To opravdu napsala, že je jako z divokých vajec? 🙂
Pokud můžu tedy radit:
1) Nepřemýšlejte nad tím, jak se syn chová doma, může tam opravdu být obrovský rozdíl mezi chováním doma a ve škole.
2) Průběžně synkovi v klidu vysvětlujte, co se dělá a co se nedělá.
3) Časem mu i opatrně vysvětlujte, že některé věci třeba nejsou tak hrozné, ale holt jeho paní učitelce vadí, tak ať si na ně dá pozor. Ale pozor, menším dětem na paní učitelku “nešahejte“, je pro ně v naprosté většině případů dokonalá.
4) Spolupracujte se školou, zkuste vše, co vám navrhnou, pokud vám to nebude proti srsti.
5) Pokud vám nic nenavrhnou, což by měli, po tolika poznámkách, zkuste sama – navrhnout třeba schůzku jednou za měsíc – vy a učitelka, probrat – co konkrétně se děje (opravdu konkrétně, že je jak z divokých vajec je absolutní nesmysl, to je většina dětí), proč asi se to děje, jak to napravit ze strany vaší, ale i ze strany školy! “Zlobení“ mívá příčinu. Třeba se chvílemi nudí, nebo má pocit, že si ho učitelka dost nevšímá, nebo si ještě nezvykl, že musí počkat, až bude vyzvám k mluvení. Na to má svaté právo, kéž by to věděli moji osmáci 🙂
6) Neznám paní učitelku, ale bohužel jich znám dost 🙂 Průšvih může být, pokud si děti nějak “nálepkuje“ jako zlobivý kluk a hodná holčička, pak se s ní těžko hne.
Tak držím palce a docela bych byla zvědavá, jak to bude pokračovat. Hlavně buďte v klidu, máte doma zdravé dítě, co je víc?!!!!