Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Říkáte svým dětem vždy pravdu?
Lhát se nemá – nikomu, ani dětem ne, obzvlášť když sami po nich chceme, aby ony nelhaly nám. Jenže…
Jak jste na tom vy – říkáte dětem vždy za všech okolností pravdu? Nebo ji v některých situacích “lehce upravujete“?
O čem se vám pravda dětem říká těžko? O čem jim pravdu (třeba jen zatím) neříkáte a proč?
Co třeba takové ty polopravdy jako “Neboj, to nebude bolet.“ apod.?
No a jak jsem k tomu tématu došla – jsme objednaní na leden k zubaři na preventivku. Posledně jsem to holkám řekla hned a tři měsíce kolem toho zbytečně stresovaly (obě měly zuby v pořádku). Teď bych jim to nejradši řekla až den předem. Ale nejspíš se budou ptát mnohem dřív, takže se tomu nervování zase nevyhneme 🙁(Citováno od Petra z 28.10.2014 10:54)
je reálné vyhnout se strachu? Je smysluplné strach popírat a předstírat, že neexistuje? Čelit strachu, vyrovnat se s ním, poznat ho považuji za užitečnější dovednost pro dítě a jeho budoucí život.
Pokud děti mají strach ze zubaře, pak jsem jako rodič především emocionálně dostupná a jejich strach připravena sdílet. Ptám se jak je velký, jak vypadá, co je to, čeho se opravdu bojí, co nejhoršího se může stát, co chtějí místo toho. Pracujeme s jejich strachem do té doby než je dítě samo schopno svůj strach přetransformovat a jeho energii využít ve svůj prospěch.
Zubaře nebo jiné doktory nezatloukám, tam jedeme na rovinu. Ale dcera se dopředu nikdy s ničím nestresuje, většinou tak hodinu před začne plašit, že se jí tam nechce (ať už je to doktor nebo návštěva nebo třeba nějaká školní akce), takže jsem ani neměla důvod o tom přemýšlet – jestli říct předem nebo ne.Ale když mi dcera např. řekne, že se bojí, že se mnou (nebo s námi) spadne letadlo a čeká na mojí odpověď, tak jí samozřejmě neřeknu, že se bojím ještě víc než ona 🙂
A takových věcí je víc. Jsou věci, které se ovlivnit nedají, tak proč tím stresovat ještě děti.
Taky si myslím, že spousta věcí by mělo zůstat jen mezi dospělými a neměli bychom svými starostmi děti zatěžovat, takže např. po dotazu dítěte na maminku, proč je naštvaná, by neměla následovat pravdivá odpověď “Protože Tvůj táta neposlal alimenty“ nebo “Protože táta má nejspíš milenku“ nebo “Babička mě naštvala“… To jsou jen teoretické příklady 🙂
(Citováno od Marinada z 29.10.2014 08:05)
Taky si myslím, že spousta věcí by mělo zůstat jen mezi dospělými a neměli bychom svými starostmi děti zatěžovat, takže např. po dotazu dítěte na maminku, proč je naštvaná, by neměla následovat pravdivá odpověď “Protože Tvůj táta neposlal alimenty“ nebo “Protože táta má nejspíš milenku“ nebo “Babička mě naštvala“… To jsou jen teoretické příklady 🙂
Rodiče mají své kompetence a svou odpovědnost a zatahování dětí považuji za jejich zneužívání. Na druhou stranu pokud je maminka naštvaná, pak si dítě ověřuje, že jeho vnímání odpovídá stávající realitě. Pokud rodič stávající realitu popře, pak dochází k dezorientaci dítěte. Pokud je matka naštvaná, nevidím na tom nic závadného a téma nepovažuji za tabu. Odkazovat se na tátu nebo jeho alimenty ovšem považuji za výmluvu.
Naštvání samo o sobě se vztahuje pouze k osobě, která ho prožívá. Takže pokud jde o pravdivost, pak nejdříve pravdivost matky k sobě samotné. Schopnost sebereflexe a schopnost čelit tomu kým jsem mi dává sílu přiznat, z jakého důvodu jsem opravdu naštvaná a jaké mé hodnoty jsou v té chvíli znehodnocovány.
Protože Tvůj táta neposlal alimenty“ nebo “Protože táta má nejspíš milenku“ nebo “Babička mě naštvala“… nepovažuji za pravdivou odpověd ani pro matku ani pro dítě.
Nikdy jsem dceři a ani teď vnukovi nelhala. Jen jsem občas neříkala pravdu. Na otázku, jestli je Ježíšek jsem odpověděla otázkou: “Co myslíš, existuje?“ A malý mudrlant měl o čem přemýšlet.
Co se týká zubaře, tam jsem vysvětlila, že to u zubaře trochu bolí, aby to potom nebolelo moc. A do jaké míry to bude bolet, to nevím, protože nevím, jak je kaz velký. A kaz je velký, malý nebo vůbec žádný podle toho, jak si čistíme zoubky nebo baštíme sladkosti. A zase bylo o čem přemýšlet.
No,říci dětem, které se těší na Ježíška, že ten vůbec není, by bylo poněkud kruté, zase naopak, tvrdit jim, že injekce ale vůbec nebolí a zubařský zákrok je bezbolestný, nebude to správné řešení.
Takže se to bude muset řešit případ od případu a v závislosti na věku, tedy i chápání dítěte.
No a pokud jde o “lhavost“ dětí, naučit se rozeznávat, co je dětská fantazie a co už opravdová lež.
Snažili jsme se dodržovat i ve vztahu k dětem, že “přiznání je polehčující okolnost“ a případný postih nemá vést k přesvědčení, že lépe je “zatloukat, zatloukat, zatloukat“!
(Citováno od jardamalej z 28.10.2014 22:49)
“Svata“pravda a hezky napsane 😉 *****
(Citováno od meggi41 z 30.10.2014 10:50)
moc hezký příspěvek a souhlasím s ním Eva
(Citováno od elvis55 z 30.10.2014 15:46)
souhlasím 🙂
No,říci dětem, které se těší na Ježíška, že ten vůbec není, by bylo poněkud kruté, zase naopak, tvrdit jim, že injekce ale vůbec nebolí a zubařský zákrok je bezbolestný, nebude to správné řešení.
Takže se to bude muset řešit případ od případu a v závislosti na věku, tedy i chápání dítěte.
No a pokud jde o “lhavost“ dětí, naučit se rozeznávat, co je dětská fantazie a co už opravdová lež.
Snažili jsme se dodržovat i ve vztahu k dětem, že “přiznání je polehčující okolnost“ a případný postih nemá vést k přesvědčení, že lépe je “zatloukat, zatloukat, zatloukat“!
(Citováno od jardamalej z 28.10.2014 22:49)
“Svata“pravda a hezky napsane 😉 *****
(Citováno od meggi41 z 30.10.2014 10:50)
moc hezký příspěvek a souhlasím s ním Eva
No,říci dětem, které se těší na Ježíška, že ten vůbec není, by bylo poněkud kruté, zase naopak, tvrdit jim, že injekce ale vůbec nebolí a zubařský zákrok je bezbolestný, nebude to správné řešení.
Takže se to bude muset řešit případ od případu a v závislosti na věku, tedy i chápání dítěte.
No a pokud jde o “lhavost“ dětí, naučit se rozeznávat, co je dětská fantazie a co už opravdová lež.
Snažili jsme se dodržovat i ve vztahu k dětem, že “přiznání je polehčující okolnost“ a případný postih nemá vést k přesvědčení, že lépe je “zatloukat, zatloukat, zatloukat“!
(Citováno od jardamalej z 28.10.2014 22:49)
“Svata“pravda a hezky napsane 😉 *****
Libi se mi,co tu pisete 😉
Myslim si,ze co se Jeziska tyce to sem asi ani nepatri*tak asi,snad kazdy “normalni“dospelak vi,ze tohle je jina lez a ja stale rikam,ze je to kouzlo vanoc,proste vzdy to tak u nas bylo,ikdyz jsem byla mala**dcerka ma 9 a stale nadherne veri,ikdyz ted uz i vi,ze i rodicove mohou Jezis.pomahat,ale presto skratka u nas chodi Santa/Jezisek a moc radi si na to hrajeme i my dospelaci*a ikdyz prijde napr.nejaka navsteva,tak take se takto bavi,hlavne pred malou 😉 A neni nic krasnejsiho,kdyz dcerka vola s babi/dedou a ti se ji ptaji na Jeziska **A u dospelich deti tomu nebylo jinak a jsou to ty nejkrasnejsi vzpominky*
Tohle pro mne neni lez*a u nas se od dectvi rika,ze Jeziska ma ten,kdo ho ma v srdci**
Jinak se mi libi,co pise Dan.,Petra tusim i*a bylo to u nas stejne podane,a to 2x
*a take si myslim,ze kdyby mi deti dali podobnou otazku,o smrti,budu jemne uprimna,protoze vic mi pripada “lhani“ rici to jinak,snad mi rozumite*ono je to i o tom,ze jake to ditko je a vy ho znate,jak mu veci podat*me se napr.chlapec ve skole z fibrouzou,ktereho vozim ve vozicku,,tazal,proc si ho osud vybral*a to si clovek potom dokaze jak veci bere a uvedomi*Me deti naopak vedi,ze nemocni jsou i mladi a u deti,i hodne mamunky a ze smrt tu je a patri k zivotu*
Chci i rict,ze deti jsou “chytrejsi nez tusime“,mnohdy**
Urcite nikdo rozumny a milujici rodic,nerekne diteti naplno napr tvuj otecje vul a nasilnik apod ale vim,i odbornici,ze deti na tu pravdu stejne prijdou,je v poradku je chranit,ale vim,zev tomto “neodpusti“naopak mlzeni,oni si na veci prijdou same a jak rekl jeden odbornik-deti se prikloni k tomu “spravnemu“,i k te spravne osobe,aniz by jsme jim museli neco rikat,ci ocernovat nekoho**I ja vim,ze tomu tak je**
Jsou i lide,co si pred detma maji opatrit zbrojni pas na usta*a ocernuji-lzou o tom druhem ,ale to je jina kapitola a to opravdu neni vubec v poradku**
Ale “nepodcenujme“deti!! 😉
M.
Lussy, já bych synovi asi neřekla, že umírají lidé až v 85 letech apod.
Myslím, že smrt je normální věc a děti se jí bojí míň než my. Určitě do značné míry proto, že si ji nedovedou představit, ale taky proto, že svět reálný a tajemný nebo záhrobní jsou pro ně mnohem provázanější.
Ale radši nebudu filozofovat. 🙂 Chtěla jsem napsat tohle:
Když jsem se dověděla, že mám rakovinu, syna jsem nijak neděsila, řekla jsem mu, že jsem nemocná, že to je dost velká nemoc a zatím nevím, co přesně se bude dít, ale budu se léčit.
Jednou se mě pak zeptal, jestli se na tu nemoc dá zemřít, nemohla jsem mu říct, že ne.
Na druhou stranu bych nechtěla, aby žil v obavě, že se to opravdu stane. Řekla jsem, že se na to zemřít dá, ale že jsem měla štěstí a léčení účinkuje dobře. O tom, že umřít může kdokoliv, i mladý člověk nebo i dítě, s ním mluvím, když se ptá nebo když něco takového vidíme v telce.
Jinak ale nejsem ve stresu a neprožívám strach, takže si myslím, že to i syn cítí. Kdybych se bála, mohla bych mu říct cokoliv, stejně by cítil, že něco není v pohodě.
Paradoxně pro mě jsou mnohem složitější ty choulostivosti, ne kvůli tomu, že bych o sexu apod. nechtěla mluvit, ale snažím se hledat míru, čemu už může rozumět a jak mu tyhle věci vysvětlovat, aby to pro něj mělo smysl.
U nás také polopravdy
(Citováno od gabulka73 z 30.10.2014 09:39)gabulko, jaké třeba? nerozepíšeš se?
(Citováno od Petra z 30.10.2014 09:46)
\např.,abych děti dostala k zubaři nebo na očkování,musím jim slíbit,že to bude bolet míň než minule:)
U nás také polopravdy
(Citováno od gabulka73 z 30.10.2014 09:39)
gabulko, jaké třeba? nerozepíšeš se?