Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ŠVD: Dárečky pro učitelky - ano × ne?
V diskuzi Můžete doprovodit děti do šatny? se začíná rozvíjet i další debata ohledně dárků pro paní učitelky. Jak poznamenala trefně ludlinka, stálo by to za samostatnou diskuzi. Takže tady je…
Je u vás zvykem nosit do školy dárečky pro paní učitelku? Jaké?
Jaký názor na takové dárky máte? Je to pro vás jen forma úplatku nebo vyjádření pozornosti a sympatií? Přináší to dětem nějaké výhody nebo naopak?
Paní učitelky, dostáváte od “svých“ dětí drobné dárky během školního roku?
Na konci školního roku a na vánoce dáváme dárek na který se skládají rodiče celé třídy. Jedná se o dárek v hodnotě několik a tisíc korun, který se při slavnostním ukončení kolektivně předá vybraným zástupcem i se slovním poděkováním. Někteří rodiče pak ještě při osobním setkání předávají svůj osobní dárek. Pokud moje děti samy projeví iniciativu dát dárek, vždy je podpořím a umožním realizaci jejich záměru.
Ano, dostávám od “svých“ dětí malé dárečky, ale je to spíš pozornost od jejich rodičů. Některé holčičky chtějí samy, ale kluci jsou spíš nuceni maminkami. Na druhém stupni už je těch dárečků míň.
Zpočátku mi to bylo trapné dárečky přijímat, dětem jsem říkala, aby nic nenosily, ale nemá to cenu, řada z nich stejně přinese. Skoro vždy, když má někdo narozeniny nebo svátek, tak rozdává cukroví spolužákům a při té příležitosti něco přinese učitelce.
Teď už mi to nějak trapné není, vím, že pro některé děti to chce odvahu, přijít za mnou a předat, tak se prostě usměju, poděkuju, popřeju dítěti a dáreček přijmu. Vím, že jeden kolega si tu věc prostě nevezme, myslím, že to je pro děti nepříjemné. Káva se mi hodí a čokolády si skládám, když mám třeba dvě nebo tři, při vhodné příležitosti je své třídě rozlámu na čtverečky a podělím je 🙂
Moje děti nosí do školky i školy drobné dárečky pro paní učitelky, protože zatím samy chtějí. Až chtít nebudou, nebudu je nutit. Vím, že soudná učitelka absolutně neřeší, že dítě mělo narozeniny a nic nepřineslo.
Nečetla jsem všechny reakce… Při přečtení názvu diskuze se mi okamžitě vybavily ty pověstné Mozartovy koule jako dárek pro jistého pana učitele 🙂
Já do školky nosím paním učitelkám před Vánocemi pozornost v podobě perníčků v malém celofánovém sáčku ozdobené mašličkou, které společně s Lindou pečeme a ona je zdobí a na konci školního roku jsem koupila bombony a nasypala je do celofánu obmotala izolepou a zamaskovala celé krepovým papírem a tak vytvořila kytičku. Opět jen drobná pozornost.
(Citováno od janca.mas z 25.10.2014 16:56)
Jančo, pan učitel se i se svými koulemi brzy přesune na 4 roky na jiný kontinent – chudáci klokani 🙂
pro paní učitelku tradičně kytičku a něco malého k tomu, čokoládu apod. větší dárky ne a vždycky měla radost 🙂
Nečetla jsem všechny reakce… Při přečtení názvu diskuze se mi okamžitě vybavily ty pověstné Mozartovy koule jako dárek pro jistého pana učitele 🙂
Já do školky nosím paním učitelkám před Vánocemi pozornost v podobě perníčků v malém celofánovém sáčku ozdobené mašličkou, které společně s Lindou pečeme a ona je zdobí a na konci školního roku jsem koupila bombony a nasypala je do celofánu obmotala izolepou a zamaskovala celé krepovým papírem a tak vytvořila kytičku. Opět jen drobná pozornost.
Jak tak koukám, máme velké štěstí. 🙂
Pamatuju si ze základky jediného tatínka, vysokoškolského profesora, který chodil ukecávat trojky na dvojky. Všichni to věděli a myslím, že to pro to jeho dítě bylo strašně ponižující.
Učitelkám dáváme taky drobnost k vánocům a na konci roku, ale neměla jsem z toho nikdy pocit, že by na to učitelky čekaly a už vůbec si nemyslím, že by je to nějak ovlivňovalo ve vztahu k dětem.
Ale kytky jsme dávali málo a nebudu je už dávat vůbec. Mám takový zážitek – jeli jsme autem poslední školní den a všude vystrojené děti s kyticemi pro paní učitelku. Vypadalo to krásně, ale došlo mi, kolik takových kytek učitelky dostanou. A co s tím mají dělat? Kdybych už měla potřebu učitelce dát kytku, tak to udělám někdy třeba v půlce dubna. 🙂
Tak naše holky taky dárky nenosí, ale možná sem tam něco paní učitelce dají či vyrobí jen tak samy od sebe.
Kytičku nebo něco nosíme na konci roku třídní učitelce a když je nějaké loučení, tak všem oblíbeným..Např. ve školce jsem nesla i paní ředitelce, protože podle mě školku vedla skvěle, šlo z ní cítit, jak jsou děti pro ni na prvním místě. Šlo na ní vidět, že je dojatá, ale myslím spíš z těch slov, než z nějaké kytky jako takové.
Jestli nosí ostatní, to jsem si nikdy nevšimla, ani mě to nenapadlo.
Vím, že děti nosili občas když měla paní učitelka ve škole narozeniny, to dcera myslím taky donesla nějakou čokoládu koupila ji sama.
Paní učitelka pak ale víceméně vše zas rozdala dětem.
U nás se také během roku dárky nenosí. Naopak paní učitelka podaruje děti, když mají narozeniny či svátek. Nějakou maličkostí. Nejspíš z fondu jí kdysi darovaných balíčků :-). Kytka na konci roku vyýměnou za vysvědčení je ale samozřejmost.
chtělo by se mi napsat – jsem kantorka, tak noste dárečky 🙂 🙂 🙂
ale vážně – já učila na druhém stupni, tak to asi nebyl takový děs jako u menších dětí, ale tam kolikrát paní učitelka dostala i poměrně hodnotný dárek – např. lístky na koncert nebo do divadla, voňavku, náušnice apod. a jaksi byla zaskočena, jak na takovou situaci zareagovat, obzvláště u dětí, o nichhž věděla, že finanční situace v rodině není zrovna růžová nebo si jen tak kupují její pozornost, známky či soucit.
Já jsem třeba v den pololetního vysvědčení či na konci školního roku odcházela domů s 2-3 kýbly květin řezaných, několika květináči květin rostlých (a to jsem nechala velkou kytici ve váze na stole a několik květináčů na parapetech ve třídě), s několika plyšáky, šperky a asi tunou čokolády a bonboniér… Jednak to není v lidských silách spotřebovat a jednak si myslím, že to prostě přerůstalo určitou mez. Tak jsem zavedla, že když měl někdo ze třídy narozeniny, mohl si z tohoto mého pokladu vybrat 1 věc, kterou si vezme – měla jsem na to speciální, zamykatelný šuplík. Celkem se to osvědčilo. A o vysvědčení jsem nemusela ze školy jezdit s dvoukolákem 🙂
Jednou jsem zachránila život jednomu žákovi – zapadl mu jazyk a upadl do bezvědomí, jeho rodiče se mi pak chtěli revanšovat – tak mi donesli velký dárkový koš. Odmítla jsem ho se slovy, že bych se jim kluka pokusila zachránit i zadarmo… Jindy se mě zase dárky pokoušeli rodiče uplatit – abych nechala dítko prolézt, či mu dala lepšé známku apod., ale ani tady nepochodili….
Nejvíc mě potěšilo, když mi nějaké dítko darovalo třeba náramek přátelství nebo nějakou věc, co samo vyrobilo – jednou jsem takto dostala vázičku a hrníček a dodnes je mám na stole jako připomínku mojí první třídy. No a když jsem odcházela na mateřskou, tak mi maminka jedné holčinky upekla dort ve tvaru miminka, tak to mě potěšilo a s celou třídou jsme si pěkně pošmákli. 🙂
Dárky také nedáváme. Když byl Míša menší (tak do 4 třídy), tak trval na kytičce, nosile je všechny děti, ale teď už nic nechce. Prý by to bylo trapné.