Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
SD: Na co z posledních 10 let nejvíc vzpomínáte?
VD právě v těchto dnech slaví 10 let. Pojďme si společně zavzpomínat, co všechno se za tu dobu událo a změnilo nejen na těchto stránkách…
Jak vzpomínáte na uplynulých 10 let?
K čemu se ve vzpomínkách rádi vracíte a co vám naopak spíš „podrazilo nohy“?
Co bylo v roce 2004 úplně jiné/jinak než dnes?
Své vzpomínky na uplynulá léta pište do komentářů. Všechny pak slosujeme a tři z vás získají titul s příznačným názvem Retro ČS, aneb Co bylo (a nebylo) za reálného socialismu, který do soutěže věnoval partner diskuze, nakladatelství Jota.
Retro ČS vás vrátí ještě více do minulosti, až před rok 1989, připomene dobovou reklamu, socialistickou estetiku, nahlédnete i do dějin některých oborů ekonomiky čtyř desetiletí po únoru 1948…
Na Světě knihy 2014 byla vyhlášena kniha RETRO ČS za nejprodávanější odbornou
a populárně naučnou literaturu pro dospělé v síti KNIHCENTRUM.cz za rok 2013.
Podrobnější info k výhrám i celé soutěži najdete na soutěžní stránce.
Pár věcí bych ráda vrátila, určitě aby Honzíka z Hanušovic nezabil spolužák a byl tu teď s námi. Nedávno jsem mu byla zapálit svíčku a jelikož jsem máma dvou dětí a Honzu jsem znala odmalička, bylo moc úzko.
Další věc bych možná vrátila, že bychom naše bydlení pozměnili k lepšímu.
Ale jinak bych asi neměnila nic, často vzpomínám na to, jak děti rychle rostou a my stárneme. Co vyváděly za lumpárny a jaké slovíčka kdy zkomolily. Hlavně, že jsou všichni zdraví a máme se moc a moc rádi. To je důležité.
Na posledních 10 let vzpomínám spíše se smutkem, postupně nám odešli členové rodiny: náš pejsek, moje mamka, nevl. taťka, tchýně, tetička a babička. Tento rok také nejlepší kamarádka a doufám, že už to máme vybráno, bylo toho na nás opravdu hodně.
Vždycky, když se mi zdá, že se mi nic nedaří, vzpomenu si na to, co jsem prožívala s dcerkou, která má dysfázii a do 6.let nepromluvila ani slovo. Vzpomenu si, co jsme spolu dokázaly, kolik je za tím pokrokem práce nás obou, a všechno, co prožívám teď, se mi pak zdá snazší.
A jinak, jé, před deseti lety mi bylo teprve 34let, neměla jsem šedivé vlasy a naopak sil jsem měla nějak víc. 🙂
Před 10 lety mě ještě tělo poslouchalo a snad ani nic nebolelo.Hned bych to o těch 10 let vrátila.S každým přibývajícím rokem mi jde všechno hůř a pomaleji.Ale nebudeme si stěžovat,jsou i jiné radosti.
Před 10 lety? 🙂 Byla jsem v pátém ročníku vysoké školy, psala diplomovou práci, učila se na zkoušky, státnice, už jsme měli termín svatby a plánovali a chystali svatbu, vyučovala jsem tři odpoledne v týdnu zaměstnance lázní Luhačovice němčinu, měli jsme se skoromanželem nový byt, kterému jsme přistavovali půdní vestavbu, pořídili jsme si psa…Právě ten rok to byl docela cvrkot 🙂 Mám pocit, že teď se dvěma dětmi je to klidnější. A nejdůležitější události uplynulých 10 let – samozřejmě narození našich dětí!!!
Tak nejprve k těm kladům: Před deseti lety mi bylo o deset roků méně, postupně se to zhoršovalo, takže teď už to není klad, anóbrž zápor. Zase výhodou je , že nemohu mít na parte třeba“odešel ve věku nedožitých sedmdesátiosmi let“…
A snad se ta hranice bude posouvat dál.
Ale teď opravdu vážně: Postavila se “na nohy“ všechna moje vnoučata, zdárně ukončili,-y, své vysoké školy, získali,-y, dobrá, zajímavá pracovní místa /zaklepu na dřevo, abych to nezakřikl/, kluci se navíc stačili oženit, zabydlet, zautopojízdnit/to je slovo,panečku/ a hlavně, oba nás obdařili /tedy spíše jejích partnerky/ pravnučkami.
Tak to je naše největší dvou a jednoletá radost toho desetiletého posuzování.
Pomíjím asi čtyři či pět operací, nic vážného, vždy jsem se probudil. Přesto jsou to právě ty události, bez kterých bych se rád obešel a taky na ně nevzpomínám v dobrém.
No a z těch banálních záležitostí? Byl bych také docela rád bez obálek, ve kterých je mi sdělováno další zvýšení nájemného, tu o ceny služeb, onde o inflaci, při čemž je smutným faktem, že bydlím v bytě, jehož majitel /jméno neuvádím/ k němu a desítkám tisícům dalších, přišel takříkajíc “za hubičku“ a sliboval, že nám je za přijatelnou cenu odprodá. Nějak se k tomu nemá. O zdražování energií raději pomlčím, nesmím se příliš rozčilovat – tak na to rovněž raději zapomenu – byť to připomene každoměsíční bankovní výpis, žeáno…
Ale, hlavně zdraví, moji milí, moje milé, což přeji ve velké míře i Vám…Jarda
Určitě toho bylo dost v roce 2005 se mi narodil syn a v roce v roce 2007 dcera, v roce 2009 stěhování do jiného bytečku – zrekonstruovali jsme ho a také mi v roce 2008 umřela maminka v 60 letech,ale převládá to veselejší nad smutnými událostmi….
jé já si nepamatuji co bylo v roce 2004 jediné že jsem byla o třicet kilo lehčí…a jinak…rozvod, stěhování, zaláskování,sestěhování, koupě chatky se zahrádkou a její postupná rekonstrukce, poznání stránek Vaše děti, svatba ♥,studium VŠ, přibylo mi třetí dítko, rok jsme trávili po nemocnicích s malým a stále nás to provází…., koupě velkého bytu, rekonstrukce, změna pracovního místa, první dovolená u moře, syn vstoupil do dospělosti…….
poznání nových přátel, odchod starých, změny smýšlení, priorit a názorů….
(Citováno od bamiska z 3.11.2014 19:18)
Bami, těch třicet kilo mě pobavilo – jsem na tom dost podobně. Ráda používám hlášku z filmu (myslím Sněženky a machři) – před třiceti kily:-). Je fakt, že v poslední době bojuji a že jsem 12 shodila, ale už se mi dál nějak nedaří:-(.
No, k tématu. Asi se budu opakovat (i když – vdát jsem se stihla už před více jak deseti lety:-). Pro mě možná nejzásadnější změna nastala ta, že jsem přesvědčená, že jak se zpívá v písničce “Jsem prý dospělý a to je věk, kdy je ti přes třicet“, že jsem už opravdu dospěla. Což s sebou nese pochopitelně spoustu změn – ať pozitivních, tak negativních. Nejsem příliš vzpomínací typ – žiju většinou přítomností, popř. blízkou minulostí, ale je fakt, že vzpomínky na porody se mi promítají dodnes, dodnes si pamatuji na den, kdy jsme se přestěhovali do nového domečku a velmi ráda vzpomínám na okamžik, kdy jsem si uvědomila, že se vlastně s tím mým manželem rozejít nechci a že ho stále miluji a věřím, že na tento okamžik budu vzpomínat ráda už pořád:-).
V r.2004 jsme se začali pokoušet o dítě. Nevedlo se a tak nastoupila lékařská věda. Díky té se nám v r.2009 narodil syn a v r.2011 dcera.
Uvidím jaké budou další roky. Za týden jsem se měla po ukončení rodičovské vracet do práce, ale bohužel odměnili mě výpovědí pro nadbytečnost.
Doufejme, že bude všem dobře a hlavně budou zdraví.
V roce 2004 jsme začali přistavovat barák no a jinak bylo strašně moc událostí.Těhotenctví,porod nástup do práce,kterou jsem v životě nedělala a další a další.Bohužel nás opustili i nejbližší s nasledně přehodnocení priorit.V celku to bylo s manželem a holkama krásných 10 let a doufám,že další budou