Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
problém s komunikací
Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu. Už delší dobu (pár měsíců) se mi líbí jeden můj spolužák. Často si s ním píšu, jednu dobu to bylo skoro každý den. Před dvěma týdny se mi ten kluk přiznal že je do mě zamilovaný. A teď k tomu problému: ačkoli jsme si navzájem schopni psát úplně o čemkoli, tak s komunikací “na živo“ je to jinak. Vidíme se každý den ve škole ale nedokážeme se spolu bavit, spíš se sobě vyhýbáme. Myslím že alespoň u mě je to kvůli tomu že se stydím, jsem velice introvertní. Z jakého důvodu je to u něj, to netuším, ale je možné že má stejný problém. Ráda bych se posunula dál, ale zkrátka mám zábrany. Je možné to nějak změnit? Přivítala bych jakoukoli radu.
Děkuji
Já ani nemám problém v tom vymyslet téma hovoru, spíš ho nedokážu začít :/ jak mám překonat ten stud?
Pro mě by byla nejjednodušší cesta mu napsat, jak se cítím, stydění přiznat, jak je pro tebe nepřekonatelné (přesně mu vyspat, co ti konkrétně zabraňuje ho oslovit – pro mě to bylo už od dětství a v dospívání červenání, prostě jsem měla takovou obavu, že zčervenám, že jsem raději mlčela. Vlastně když si to uvědomím, tak se kolikrát červenám i teĎ :-/ ) no a většinou ta vyslovená obava se hodně zmenší a třeba ti pak nějak “pomůže“ i on sám.
Taky se právě bojím že to vyšumí 🙁 každopádně moc děkuju za rady 🙂
Maruško, znám to (bylo mi asi 13, 14). S tím klukem jsme si psali, ale naživo jsme se styděli. Já byla přitom do něj hrozně zamilovaná. Nakonec to tak nějak vyšumělo, vlastně ještě předtím měl “rande“ s jednou mojí kamarádkou, a mě to hrozně ranilo. Pak jsem si vyčítala, že jsem nebyla akčnější. Dneska je mi o víc jak 20 let víc a vnímám to s nadhledem. Prostě to patřilo k těm zkušenostem, kterými si člověk musí projít, i když jsou hořké.
Má rada zní: zkus ho nějak oslovit, nemyslím tím nahánět, prostě vymysli způsob, jakým ho oslovit, kde a co mu říct, stačí úplně normální věc – víš, jaké má koníčky, co ho zajímá? Taky nevím, jak je to u něj, ale kluci v tomhle věku (a někdy i ve starším) mají strach z toho, že budou odmítnuti. Pokud začneš první, pozná, že mu odmítnutí nehrozí. Všude se dočteš, že holka nemá začínat první, jenže v praxi to někdy bývá jinak. Tím opravdu nemyslím nějaké uhánění, spíš kamarádská letmá poznámka. Anebo bys mohla jako chtít s něčím pomoct – ale to už jsou takové ženské zbraně 🙂 Držím palce.