Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
SD: Jak uchováváte dětem vzpomínky?
Zapojte se aktivně do naší sponzorované diskuze. Tentokrát si dáme trochu nostalgie a vzpomínek…
Nepochybně si uchováváte fotografie svých dětí z narození, růstu a z nejrůznějších vzpomínkových akcí do foto alb. Zkusili jste ale již možnost nechat se vést rok za rokem, s dětmi kreslit, přelepovat, vpisovat do deníčku, aniž byste vzpomínky znehodnotili?
Partnerem diskuze je nakladatelství Smart Press, kde vyšel titul Tvůj Fotodeníček od školky do školy.
Fotodeníček je řazen podle školních tříd a rozdělen na barvy – pro kluky a pro holky. Je promyšlen tak, aby zapisování do něj bylo co nejpříjemnější. A určitě se nemusíte bát nechat dítě spolupracovat. Vznikne vám unikátní kniha těch nejkrásnějších vzpomínek!
Jak uchováváte vzpomínky na své děti?
Necháváte je spolupracovat při zpracování alb a deníčků?
Vybíráte fotografie spolu se svými dětmi?
Jak máte uchované vzpomínky na svoje dětství?
Kdy jste si naposledy prohlíželi vzpomínková alba?
Vaše názory nás zajímají! Pište je do komentářů v této diskuzi. Jako odměnu máme pro tři z vás připraven titul Tvůj fotodeníček od školky do školy. A můžete si i vybrat barvu – pro kluka modrou, pro holčičku červenou.
Info k soutěži najdete na soutěžní stránce.
OD narození prvního syna jsem začala psát něco jako rodinnou kroniku. Zaznamenávala jsem první úsměv, pasení koníčků, první zoubek, první slůvko….Když jsme navštívili nějakou akci pro děti či si udělali rodinný výlet, vlepovala jsem vstupenky a později i fotografie. Dodnes vedu sešit, kde v krátkosti zaznamenám nejdůležitější události. Ráda se ke svým zápiskům vracím a dokonce dnes už dospělé děti nejednou vyhledávaly informace, jak to tehdy vlastně bylo.
Dnes mám už vnoučata, těm vedu fotokroniku, ale pouze v notebooku a to už není to pravé ořechové.
(Citováno od Milka98 z 12.9.2014 07:57)Milko, kolik sešitů máš těmi zápisky popsaných?
No a dovolím si i praktickou připomínku (ale možná zbytečnou) – fotokroniku nezapomeň zálohovat, jeden nikdy neví…
(Citováno od Petra z 12.9.2014 08:14)
Tři tlusté sešity. Je pravda, že někdy jsem dohledávala a dopisovala i se zpožděním, to když nebyl čas nebo i chuť psát, lepit.
A neboj, zálohuji, sestra měla tu neblahou zkušenost,…..
OD narození prvního syna jsem začala psát něco jako rodinnou kroniku. Zaznamenávala jsem první úsměv, pasení koníčků, první zoubek, první slůvko….Když jsme navštívili nějakou akci pro děti či si udělali rodinný výlet, vlepovala jsem vstupenky a později i fotografie. Dodnes vedu sešit, kde v krátkosti zaznamenám nejdůležitější události. Ráda se ke svým zápiskům vracím a dokonce dnes už dospělé děti nejednou vyhledávaly informace, jak to tehdy vlastně bylo.
Dnes mám už vnoučata, těm vedu fotokroniku, ale pouze v notebooku a to už není to pravé ořechové.
(Citováno od Milka98 z 12.9.2014 07:57)
Milko, kolik sešitů máš těmi zápisky popsaných?
No a dovolím si i praktickou připomínku (ale možná zbytečnou) – fotokroniku nezapomeň zálohovat, jeden nikdy neví…
OD narození prvního syna jsem začala psát něco jako rodinnou kroniku. Zaznamenávala jsem první úsměv, pasení koníčků, první zoubek, první slůvko….Když jsme navštívili nějakou akci pro děti či si udělali rodinný výlet, vlepovala jsem vstupenky a později i fotografie. Dodnes vedu sešit, kde v krátkosti zaznamenám nejdůležitější události. Ráda se ke svým zápiskům vracím a dokonce dnes už dospělé děti nejednou vyhledávaly informace, jak to tehdy vlastně bylo.
Dnes mám už vnoučata, těm vedu fotokroniku, ale pouze v notebooku a to už není to pravé ořechové.
U dětí jsem to “prošvihl“. Ucelený přehled jejich růstu neexistuje, sporadicky se vyskytují jen fotografie, popsané datem vzniku.
U vnuků je to jiné. Nejoblíbenější četbou, když se občas sejde rodina je sešit v šedých deskách, kde je den po dni zaznamenaný pobyt na společných dovolených v letech /teď jsem se musel podívat do šuplíku, abych byl přesný/1992-96/ na chatě v podhůří Radhoště v obci Dolní Bečva.
Deník si vedly děti samy, včetně “ilustrací“, střídaly se v zápisech, někdy i pobytu, podle toho, jak měly plánované další využití prázdnin s rodiči, druhou babičkou a dědou, případně tábory. Největší nápor byl pochopitelně ve dnech, kdy jsme byli “komplet“ obě děvčata, oba kluci a my s babičkou. Jednou snad z toho deníku zpracuji delší povídání.
U pravnuček, vzhledem k pokročilé technice, je to jednodušší. Mám dnes v PC nejen fotografie od prvních dnů po narození, ale i ozvučená videa, zachycující první žvatlání a slůvka…
Paradoxně z vlastního mládí mi zůstalo je pár fotografií, víc nežý dvacet jich asi nebude.
Zdravím – Jarda
Zapojte se aktivně do naší sponzorované diskuze. Tentokrát si dáme trochu nostalgie a vzpomínek…
Nepochybně si uchováváte fotografie svých dětí z narození, růstu a z nejrůznějších vzpomínkových akcí do foto alb. Zkusili jste ale již možnost nechat se vést rok za rokem, s dětmi kreslit, přelepovat, vpisovat do deníčku, aniž byste vzpomínky znehodnotili?
Partnerem diskuze je nakladatelství Smart Press, kde vyšel titul Tvůj Fotodeníček od školky do školy.
Fotodeníček je řazen podle školních tříd a rozdělen na barvy – pro kluky a pro holky. Je promyšlen tak, aby zapisování do něj bylo co nejpříjemnější. A určitě se nemusíte bát nechat dítě spolupracovat. Vznikne vám unikátní kniha těch nejkrásnějších vzpomínek!
Jak uchováváte vzpomínky na své děti?
Necháváte je spolupracovat při zpracování alb a deníčků?
Vybíráte fotografie spolu se svými dětmi?
Jak máte uchované vzpomínky na svoje dětství?
Kdy jste si naposledy prohlíželi vzpomínková alba?
Vaše názory nás zajímají! Pište je do komentářů v této diskuzi. Jako odměnu máme pro tři z vás připraven titul Tvůj fotodeníček od školky do školy. A můžete si i vybrat barvu – pro kluka modrou, pro holčičku červenou.
Info k soutěži najdete na soutěžní stránce.