Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Umrčaný dědek.
Jinak tu diskuzi ani nazvat nemůžu.Ať dělám co dělám,vše je špatně a vztahuje si můj vše na sebe,jak je mu ubližováno.A vše řeší křikem a hádkou.Sousedi mu vše kradou.Ztrácí klíče,nebo když je zapomene s druhé strany-tak přehazuje fabku,protože,podle něho si sousedka už udělala obtisk do plasteliny a má nový klíč.Nedbá na čistotu,nechce se koupat.Peníze si schovává nedá mě ani korunu,ale chodí si je stále přepočítavat,jestli mu někdo nějakou neukradl.o WC raději nepíšu-to se ani nedá psát.Ráno spolkne 6 léků od srdce a tlaku atd..v 15 hodin začne pít a pije až do večera.A nepomůže říkat,že na léky by neměl.Ještě nemá tolik let 63 ale mě přijde jako by měl 80,nic ho nebaví,jen TV.Někdy sedne na kolo a jede se projed,ale už i to málo.Lékaři jsem říkala,že si myslím,že má už demenci,nebo je nějak nemocný.Ale pry on nenadělá nic,že by musel přijit on sám a chtít se lečit.Že by mu nějaké léky na pamět a na uklidnění dal.Jenže ho k doktorovi nedostanu,je to začarovaný kruh a já nevím jak sněho ven..Má někdo nějakou radu jak na něho?Nerada bych ještě já skončila někde s nervama,někdy je toho řvaní příliš.Nebo mají třeba vaši rodiče podobné problémy a jak to řeší?Za každou radu budu moc vděčná.Už fakt nevím jak dál.Nejjednodužší by bylo odejít.Ale jen s důchodu začínat někde znovu,bych nedala.A k dětem jít,to bych nerada.Mladí by měli být sami.
veam,
jako by to psala moje máma :-(. je jim lehce přes 60, s tátou je to čím dál víc nesnesilný, občas jí provede něco fakt hnusnýho. Barák je jen jeho a ona nemá kam jít…
Kdyby šla k nám, tak je to okamžitě na rozvod, s mým manželem se nesnese, taky nevím, jak jí pomoc… 🙁
vaem, v případě rozchodu nebo rozvodu se samozřejmě můžeš soudit (pokud se nedohodnete) o společně nabytý majetek, ale v rámci zachování zdraví bych prchla co nejdřív. Pokud je pro tebe byt a majetek důležitý, raděj se zajdi zeptat do nějaké poradny. Určitě na webu najdeš něco v místě svého bydliště. U nás v Brně je určitě poradna pro lidi v tísni, zdarma. Kamarádka se odstěhovala od manžela z bytu v osobním vlastnictví, ale říká, že tam musí mít pořád trvalé bydliště, aby měla nárok na vyrovnání. Nejsem si jistá, jestli není podmínkou i tam bydlet.
Věřím, že by ses časem zase na vlastní nohy postavila nebo by se objevil jiný, neumrčaný, dědek 🙂 Že bys nezůstala u dětí.Mám z tvého psaní pocit, že víš dost dobře sama, že on už jiný nebude… Vůbec nejsem zastánce útěků, myslím, že by se lidi měli snažit spolu žít “až do konce“, ale někdy by mohl díky takovému systému “za každou cenu“ ten konec přijít nečekaně brzy. A pak, snažit se musí oba.
(Citováno od Zava z 13.8.2014 13:41)
nejde mě tak až o majetek,jen ,že jsem se vydala s úspor,které bych mohla mít do začátku..a vím jak by tu byt dopadl,neuklizený..a začínat od nuly jen s důchodu a byt někde pronajmout nevím,to bych asi neutáhla..ale si myslím,že přijde čas,kdy ráda sbalím si jen kufr a odsud vypadnu..Jen stále ještě hledám skulinku,jestli by mu nešlo nějak pomoci..ale když nechce sám,tak asi já už fakt nezmůžu nic.. 🙁
vaem, v případě rozchodu nebo rozvodu se samozřejmě můžeš soudit (pokud se nedohodnete) o společně nabytý majetek, ale v rámci zachování zdraví bych prchla co nejdřív. Pokud je pro tebe byt a majetek důležitý, raděj se zajdi zeptat do nějaké poradny. Určitě na webu najdeš něco v místě svého bydliště. U nás v Brně je určitě poradna pro lidi v tísni, zdarma. Kamarádka se odstěhovala od manžela z bytu v osobním vlastnictví, ale říká, že tam musí mít pořád trvalé bydliště, aby měla nárok na vyrovnání. Nejsem si jistá, jestli není podmínkou i tam bydlet.
Věřím, že by ses časem zase na vlastní nohy postavila nebo by se objevil jiný, neumrčaný, dědek 🙂 Že bys nezůstala u dětí.
Mám z tvého psaní pocit, že víš dost dobře sama, že on už jiný nebude… Vůbec nejsem zastánce útěků, myslím, že by se lidi měli snažit spolu žít “až do konce“, ale někdy by mohl díky takovému systému “za každou cenu“ ten konec přijít nečekaně brzy. A pak, snažit se musí oba.
nuninka dík.. jen jsem si říkala jestli někdo neví něco,jak by to šlo jinak ještě vyřešit,mimo odchodu s domu..Všechny skoro uspory jsem tu dala.nové okna 60 tisíc,kuchyň před 3 lety za skoro 100 tisíc..on dal na novou koupelnu..no ale jak už fakt nebude jiné vychodisko..tak asi budu muset to tu opustit.. 🙁
Milá vaem, je mi moc líto, že místo, když jsou dva spolu do doby, kdy relativně už nemají existenční starosti, příjdou starosti takového typu. Jako nejhorší se mi zdá to pití, od toho může být to ostatní. Máš dvě možnosti – donutit ho (přesvědčit) s tím něco udělat nebo – odejít pro zachování vlastního zdraví. Ono od řvaní už nebývá daleko k fyzickému násilí. A někdy je horší zranění psychické než to fyzické. Ano, pak je ta třetí možnost, ale to snad ani možnost není… Zůstat s ním, s takovým, jaký je. Co ztratíš, když zkusíš odejít? Zvlášť, když máš kam. Asi k dětem nechodí každý den a možná u nich bývá za střízliva, takže neřve? Zkoušela jsi to probrat s dětma? Co oni na to?Držím pěsti, aby váš společný život zase nabral šťastnější směr.
(Citováno od Zava z 11.8.2014 09:15)
Souhlásím se zavou.
Zava
děkuji,máš pravdu,asi by to fakt bylo nejlepší..jen stale si říkám,že mladí by měli bydlet sami..ale jak už fakt jednou nebude zbytí,tak asi budu muset jít knim..sama bych nezvládla začít znovu..a to pití na 8 prášků denně,taky je špatně..Jenže on se pití nevzdá a k dr..taky nepůjde..podle něho nemá žádný problem..to jsem já kdo za vše může 🙁 i když mu nic nedělám,ale dělá to on..
Milá vaem, je mi moc líto, že místo, když jsou dva spolu do doby, kdy relativně už nemají existenční starosti, příjdou starosti takového typu. Jako nejhorší se mi zdá to pití, od toho může být to ostatní. Máš dvě možnosti – donutit ho (přesvědčit) s tím něco udělat nebo – odejít pro zachování vlastního zdraví. Ono od řvaní už nebývá daleko k fyzickému násilí. A někdy je horší zranění psychické než to fyzické. Ano, pak je ta třetí možnost, ale to snad ani možnost není… Zůstat s ním, s takovým, jaký je. Co ztratíš, když zkusíš odejít? Zvlášť, když máš kam. Asi k dětem nechodí každý den a možná u nich bývá za střízliva, takže neřve? Zkoušela jsi to probrat s dětma? Co oni na to?
Držím pěsti, aby váš společný život zase nabral šťastnější směr.
danasi..
no chtěla jsem napřed diskuzi nazvat uřvaný dědek,to by sedělo líp..Stále po mě řve.. 🙁 a nic neni dobře,ale ,že mu se to plance,tak to nevidí..dcera taky říkala, abych šla k nim.jenže já si myslela,že když odejdu,tak aby si nemyslel,že se ho bojím.. bych šla k dceři,ale opravují domeček a on tam jezdí občas pomahat..Takže stejně by tam jezdil 🙁
Toto jsem zažila v rodině, umrčený dědek se stal s jinak veselého chlapa. Nakonec to manželka vyřešila tím, že odešla jako na vždy od něj. Byla domluvena s rodinou a byla cca půl roku pryč. Postupně u dětí, všude pomohla a rodina se také jen na oko bavila s otcem je tak. Spíše je po telefonu. Tatíka pak usadila nějaká sousedka a ten začal se sebou něco dělat. Již to nikdy nebyl onen neustále veselý chlapík, ale dával si větší pozor. A byl také rád, že se manželka vrátila domů. Ta musela sice po návratu zatít zuby a dát byt do pořádku, neb byl jak po výbuchu. Stačí náznak a hned mu připomene, že ona má kde být a on ať si zůstane sám, když kolem sebe kope. Zatím to pomáhá.
Ale na každého platí něco jiného.
Posílám kupu energie a hodně síly.
holky děkuji..obvoďák i dr.kardiolog co k němu manžel chodí řekli,že musí on sám si říct problem a chtít se lečit..jenže manžel říká,že mu nic neni a ,že sněho blazna neudělám..Takže já nenadělám asi fakt nic..před 2 lety jsem byla u psycholožky a taky tam nechtěl.Ke všemu ještě to pití na tolik léků..Před 10 lety měl bypass a nevaží si toho,že ho zachranili..Ale nejhorší je to,že kope kolem sebe a já jsem ta která je jen nablízku,tudíž za vše můžu jen já.
Tak to je mi velice líto taková situace :/ Trochu mi to připomíná dědu, ale tomu je 90. Naštěstí se s Dr jde domluvit a ona příjde k nim domů, taky měl prášky už nevím na co to, ale Dr mu nakecala že jsou to vitamíny, babča krabičku schovala a léky mu vždy ráno chystala. Takže na to nepřišel.
Taky si myslím, že tady nepomůže nic než nátlak.
Ale zároveň si nemyslím, že když ztrácí soudnost, že by ho doktor nemohl přijít vyšetřit domů, spíš se mu nechce. Jestli je to takový obvoďák, jako je u nás, ani bych se nedivila. Tak si to zkus ověřit ještě jinde. A pokud bere léky na srdce atd., musí k doktorovi přece občas jít, tak ať si ho při té příležitosti proklepne.
Musí to být hrozné, místo abyste si užívali klidu, dětí, společného času, musíš řešit takovéhle věci. Přeju hodně sil a pevné nervy. Moc bych ti přála, aby se to nějak vyřešilo.
Naši jsou o něco starší a rozhodně život neberou tak, že “už to nějak vydržíme“, naopak, pořád něco dělají a tím se udržují v kondici, vůbec nepůsobí jako dědeček a babička, takže úplně rozumím, jak ti to musí vadit. V šedesáti člověk není starý, ale když se o sebe přestane starat, “zdědkovatí“ asi hodně rychle. Opravdu vidím lidi, kterým je kolem 65 a jen posedávají v hospodě a působí na mě jako lidi, kteří už to mají za sebou. A pak spousta stejně starých lidí, kteří příležitostně pracují nebo mají zahradu, vnoučata, pořád něco podnikají a jsou plní energie.
Myslím na tebe.
Určitě to nenechávej jen tak, je to velká škoda času a sil.
veam, upřímně pokud nebude chtít (a to vypadá že asi žádná páka není a nebo možná mu odchodem pohrozit)jít k doktorovi tak s tím nic neuděláš…
podle věku chlapa tipuju že ani tobě není moc na to aby jsi se takto obětovávala…nesnáším totiž větu mojí maminky já to už nějak dožiju…
co na to děti, vidí nějakou cestu jak z toho ven, přeci jen ho znáte…
osobně tou cestou je pro mě odchod pokud nebude ochotný to řešit, protože tohle je opravdu na léčení…a přijde mi smutné že to postihne i tvůj život, náladu, pocity atd.
tohle se může stát všem a člověk by měl vedle druhého zůstat ale pokud on s tím chce něco dělat(to jen aby to nevypadalo že x let manželství šmahem shazuju) …..
přeju ti hodně vůle, snahy a hlavně síli s tím něco udělat a nepromarnit ten zbytek života, který by měl být stále plný radosti a né takovéhleho trápení…na nervy to musí být neskutečně náročné…
Ještě dodám,že určitě by bylo mu i mě líp,kdyby si šel k doktorovi s problemem.Ale tam ho nedostanu.Škoda,na staří bych i já potřebovala klid.Ještě,že mám vnoučátka a hodně je hlídám,ty mě dodávají energii.