Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pustit děti samotné na bazén/koupaliště, kdy?
Děti mají rádi vodu, ale ne vždy je čas je vzít na bazén nebo koupaliště. Pořád přemýšlím nad tím, od kdy mě mamka nechala chodit samotnou. Myslím si, že to bylo mezi 17-18 rokem.
Pouštíte děti samotné, nebo od kdy je pustíte samotné na bazén/koupaliště?
Přiznám se, že z toho mám celkem strach, zvláště, když člověk slyší co všechno se na koupalištích děje a jak jsou děti divocí.
Asi záleží konkrétně na dítěti, starší dcera jezdila do bazénu sama už asi od 11 let, mladší je devět a myslím, že ji samotnou ještě nějaký ten rok nepustím. Ne že by nebyla spolehlivá, ale je víc roztěkaná a prostě má k věcem jiný přístup. 🙂
No já osobně bych se v 10letech také bála syna pustit samého,bude mít teprve 8,ale já bych je na bazén ani koupaliště nepustila samotné(mám dva syny)člověk nikdy neví co by se mohlo stát!to je můj názor.
asi až tak v 18ti letech 🙂
TAky mám z vody respekt větší než z ostatních situací.
Dcera (10) má jinak docela svobodu, ale pustit ji samotnou na koupaliště bych se asi bála.
Zatím jsem to ale nemusela více řešit, zatím nechtěla. Máme koupaliště dost daleko. Takže většinou jezdíme celá rodina.
Možná bych se ale nakonec přesvědčit nechala, protože je fakt, že na koupališti taky nad ní celou dobu nestojím a tak by k něštěstí mohlo dojít i tak.
Nejstarší dítě bude mít za chvilku 10, ale na koupaliště bych ho nerada pouštěla samotného. Plave dobře, ale, jak psaly holky, nikdy nevíš, co se může stát. Ne, že bych nad ním pořád stála, ale jsem ráda, když ho můžu po očku sledovat a v případě problému zasáhnout. Jinak doma ho nechávám samotného úplně v pohodě, na kroužky do vedlejších obcí si taky jezdí, jen ta voda – z té mám prostě trochu strach.
Míšovi je 14 pryč a chodí do bazénu (koupaliště, plavání v moři) vždy s doprovodem. Sám by nešel, ani jen s kamarády. Mimochodem, já sama bych také nešla. A to jsem už hodně dlouho dospělá.
Před dlouhou řadou let jsem byla jako kulturní referentka na pionýrském táboře. Kolem tábora tekla řeka. Místo pro koupání dětí bylo ohraničeno bójkami a hlídáno plavčíky v lodičkách na začátku a konci vymezeného prostoru. Ze břehu pak ještě vedoucím oddílu. Děti byly do vody pouštěny po deseti. Řeklo by se, že se nic nemůže stát. A stalo se! Utopil se asi desetiletý chlapec. Měl těžkou srdeční vadu, o které nikdo neměl tušení. Ani dětský lékař, který potvrzoval zdravotní stav.
Já vím, že moje psaní není typický názor na položenou otázku, ale myslím si, že opatrnosti není nikdy dost.
A ještě jsem zapomněla napsat – stejně jako Danniella i já mám s dcerou dohodu, že když jde na plavečáku nebo v bazénu (aquaparku) na jiné místo, tak mi to řekne. Musím jí pochválit, plní to 100%.Takže vím, jestli zrovna blbne v bazénu, nebo plave, nebo je na tobogánu a můžu jí po očku sledovat.
Před měsícem jsem v aquaparku pomáhala malému dítěti, tak 3 roky – máma ho poslala dolů po skluzavce a neviděla na dojezd, kde dítě nestačilo. Šlapalo tam vodu a brečelo, naštěstí jsem tam hned byla. Plavčice mu šla na pomoc, ale nejdřív běžela pro plovák, čímž ztratila tak minutu – přitom tak dospělý měl vodu po pas…Takže na plavčíky bych taky moc nespoléhala, jsou to většinou studenti na brigádě, kteří neumí v případě nouze rychle zareagovat.
Dceři je 11 let a do bazénu chodí poslední rok někdy sama s kamarádkou. A pokaždé je před vstupem kontrolují, jestli jim už bylo 10 let, jinak by je tam bez dozoru osoby nad 15 let nepustili. Takže ta hranice je tady jasně daná.
Jsem výborný plavec a dceru jsem v tomhle směru hodně honila, takže od 5ti let plave dobře a zhruba od 7mi let plave velmi dobře. Ale stejně může někde narazit, uklouznout…Já třeba skákala jako 13ti letá slečna na venkovském koupališti šipku a vzala jsem to hlavou o dno – měla jsem kliku, že jsem neztratila vědomí. Byla jsem tam jen já a starší brácha – no nevím, jestli by mi dokázal pomoct, a to mu bylo 16.
V bazénu jsem jednou zachraňovala Němce, asi ho chytla křeč. Plavčík to neviděl…
Jinak když plaveme v hloubce a dcera mi z legrace vleze na záda, už jí “neunesu“…A ještě se přiznám, že jí učím, ať nikomu ve vodě nepomáhá tím, že pro něj do hloubky skočí, jinak se utopí oba. Učím, jí, že musí hodit lano, větev, svázané oblečení, míč, atd. a hlavně rychle volat pro pomoc dospělého.
Všem přeju od vody jen dobré zážitky!
Synovi je 8, sám k vodě nechodí.
Když se jdeme koupat, jsme oba ve vodě nebo sedím opravdu blízko, protože nevidím, máme dohodu, že kdykoliv na něj zavolám, ozve se. Nevím, co bude za pár let, určitě na něj v patnácti nebudu každých pět minut volat. 🙂
Ale jak jsem psala, já nemám pořád nějaké katastrofické představy, jen prostě kdyby se někde nalokal, uklouzl apod., chci mu být na blízku, nespoléhám se na jiné, na děti vůbec ne a na plavčíka … 🙂 nevím, nevím.
A navíc – co dělají mladší děti, co jsou na koupáku bez dozoru, už jen proto mi to vadí.
A jen jsem si teď vzpomněla – syn v první třídě skákal do vody pozadu, celou dobu v pohodě a při posledním skoku mu to ujelo a rozbil si o okraj bazénu bradu, tekla krev, jazyk pokousaný. Bylo to ve škole, takže pod dohledem. A to je právě to, stát se to může, i kdybych stála metr od něj, ale v tu chvíli tam prostě není sám.
Ti co se bojí pustit dítko samotné dřív než mu bude aspoň cca 15 let-mám na vás dotaz.Máte vždy celou dobu co jste na koupališti dítě před sebou na očích v dosahu pár kroků?Samozřejmě nemyslím děti mladší 6 let a nebo neplavce,tam je to vcelku jasné.Já jsem si nevšimla že by za třeba 9-ti letýma stáli rodiče vždy když jsou ve vodě s kamarády,aby při kravinách které je napadají mohli hned zasáhnout,tak by mě fakt zajímalo jak to pak děláte v praxi.Není to žádné rýpání,možná to tak může vyznít,ale fakt mě zajímá jak to máte v praxi?
Za mě snažím se mít přehled,ale ne vždy v tom množství lidí stíhám,u mladšího pochopitelně jsem nablízku,zas tak dobrý plavec není,ale on zase nechodí tam kde nedosáhne.Pochopitelně si moc dobře uvědomuju,jak lehce se může něco stát,ale zase vím že jim nemůžu stát celý život za zadkem a hlídat je na každém kroku abych zabránila nějakému vážnému úrazu.Taky kolik kluků i už dospělých u vody frajeří a skáčou kam nemají a pak je z toho těžký úraz páteře,a to už rodiče počítají s tím že jeho dospělé dítě má rozum a používá ho na vyhodnocení rizik.
To bych je nemohla pustit samotné ani ven,protože nikdy nevím jaká kravina je může napadnout, i při běžné jízdě na kole se může zranit,může je srazit auto-v pubertě pak rodiče řeší jestli má dovolit zůstat večer venku,někde přespat,jít na disko-pořád je plno rizik-takhle to tedy vnímám já.Takže částečnou samostatnost dětí podporuju,když si myslím že by to mohli zvládnout i za cenu vlastního strachu,ale toho už se asi rodiče nikdy nezbaví.