Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Založení firmy...
Nějak nevím jak diskuzi trefně nazvat. Zajímalo by mě, jak byste se postavili k faktu: Manžel má dobrou práci…, ale příliš ho to tam nebaví. Touží po tom založit firmu. Manželka má též dobrou práci, stará se o dvě malé děti a s manželem ji mimo jiné spojuje i hypotéka. Pochopitelně spolu vedli rozhovor, zda firma ano ne. Manželka se vyjádřila, že ať si manžel firmu založí, ale až povyrostou děti a nebudou ho tolik potřebovat. A manžel i přes to se rozhodl, že firmu založí teď. Jak byste to skously vy jako manželky… Ranilo by vás to? Vyčítaly byste? Nebo byste dokázaly zaujmout postoj chápající manželky, že víte, že to manžela v práci moc nenaplňovalo a přeci má právo na to žít spokojeně… ?
první cesta vede na živnostenský úřad 🙂
A teď se dívám teprve na datum založení diskuze. 🙂
Takže situace je teď už asi úplně jiná.
Jako nejdůležitější bych viděla odpovědět si na otázku, jestli máš strach z neznáma, nebo ti konkrétně manželův projekt připadá riskantní.
Za smysluplné bych považovala spíš se zapojit, domluvit strategii, probrat, jak přesně firmu zařídit, aby měla co největší šance na úspěch.
Mně přijde jako hodně neurčité čekání, až děti povyrostou. Kdy jsou děti už dost velké, aby člověk řekl, že už ho potřebují méně?
Sama to vidím tak, že bych nechtěla věnovat veškerý čas práci. Jako OSVČ (časem bude i ta firma) se cítím mnohem nezávislejší, záleží na mně, kolik práce si seženu, kolik času jí věnuju.
Nevím, jakou firmu chce tvůj manžel založit a co bude potřeba jí věnovat. Jsou podnikatelé, kteří jsou jen v práci, znám ale dost takových, kteří si udělají čas a s rodinou jsou víc než zaměstnanci.
Ahoj
tak zrovna dneska mi manžel oznámil, že začne podnikat v zemědělství, má práci dobře placenou, ale nebaví ho to. Zatím to bude dočasně, protože máme málo ha, ale časem chce přikoupit nějaké polnosti. Tak uvidím kam až ho to zavede. Ale chci aby to aspoň zkusil, když nic tak se odreaguje od své stresující práce a bude šťastný.
…já jen rozvinu k přemýšlení jinak…
Prvně říkám, že nevím, jak bych reagovala…ale…
přijde vám sobecké, že se tak manžel rozhodl, na druhou stranu není sobecké to, že mu bráníte v jeho snu????Já bych se bála rizika, že to nevyjde, že skončíme v dluzích, protože to neodhadneme – bez zkošeností…. To by mě zajímalo, tomu bych ctěla předejít (na druhou stranu, kdo nic neriskuje, nic nemá…).
Ale naprosto chápu, že když ho to v práci nebaví a nenaplňuje, že má práco přemýšlet tak, co by ho bavilo… Ono třeba to, že z pohledu z venčí “má dobrou práci“ nevyjadřuje to, nakolik je spokojen, nebo nespokojen.
Ono spousta prací se jeví navenek jako “dobrých“, ale pokud člověk dlouhodobě nezažije sám, tak neví, co se tam děje, protože tyhle pracovní věci, se nedají “přenést“…. (ve smyslu vysvětlit někomu, kdo se v tom prostředí nepohybuje)…Takže rozhodně neodsuzuji, že tak manžel přemýšlí, že prostě chce jít dál a jinam, ….ani to, že nepřemýšlí v tuhle chvíli na dětmi (pokud to tak nemá, proč to má předstírat, pokud to tak ale někdo má, tak proč to v sobě zase tutlat)…
Prostě pokud někdo přmýšlí, jako matka a kvůi dětem by do toho nešel…je to v pořádku…pokud někdo přemýšlí tak, že v tom vidí východisko, jak uživit rodinu a ještě by ho to bavilo…je to v pořádku… ajk ale odhadnout, kde je to “zdravý selksý rozum“ a kde je to “snění o prosperitě“… to nevím… 🙂
(Citováno od ctiradka z 30.9.2014 21:32)
souhlasim,lepe se to asi neda ani napsat!!*
a ted ctu i Lussy a take souhlas*a ono i ten dotaz,je pro mne osobne uz “divny“* ;-).Preji hlavne,aby byla rodina spokojena*jen to skratka citim jako holky*a mela bych jasno pomerne rychle*
Souhlas se ctiradkou.
Věta: příště bych mu to nedovolila, mi přijde úplně mimo. On se chce sám o něčem rozhodnout a je to špatně. A ženská sama rozhodne, že tak to tedy NE a to je dobře?
Já ani manžel nejsme zaměstnanecký typy. Já po maturitě byla zaměstnaná 1,5 roku,ale poslední 3 měsíce jsem už zároveň měla živnosťák. Manžel byl zaměstnaný o něco déle, ale oba jsme od r.2000 OSVČ.
Dám pohled z druhé strany – když někdo začne mentorovat jak můžeme být tak nezodpovědní a nevážit si “dobré“ práce, “jistoty“, placené dovolené, marodního atd. tak to prostě ani jeden nechápeme. Vidíme prostě ta pozitiva – volná pracovní doba, mnohonásobně vyšší výdělky než v zaměstnání (z čehož se samozřejmě musí dělat rezerva pro případ nemoci, mateřské nebo dovolené) a to že člověk může sám o sobě rozhodovat, prostě žádná jistota dobré práce a blbýho šéfa nevyváží 🙂
Zkusila jsem si představit druhou situaci – že bych manželovi dala nůž na krk, že přestane podnikat a dá se zaměstnat. Když pominu, že bych to nikdy neřekla, tak je to kravina, tohle je jeho věc a já mu věřím, že se rozhoduje správně. A umím si představit, že by si klepal na hlavu, co blbnu a cítil by se zraněný a nepochopený.
…já jen rozvinu k přemýšlení jinak…
Prvně říkám, že nevím, jak bych reagovala…ale…
přijde vám sobecké, že se tak manžel rozhodl, na druhou stranu není sobecké to, že mu bráníte v jeho snu????
Já bych se bála rizika, že to nevyjde, že skončíme v dluzích, protože to neodhadneme – bez zkošeností…. To by mě zajímalo, tomu bych ctěla předejít (na druhou stranu, kdo nic neriskuje, nic nemá…).
Ale naprosto chápu, že když ho to v práci nebaví a nenaplňuje, že má práco přemýšlet tak, co by ho bavilo… Ono třeba to, že z pohledu z venčí “má dobrou práci“ nevyjadřuje to, nakolik je spokojen, nebo nespokojen.
Ono spousta prací se jeví navenek jako “dobrých“, ale pokud člověk dlouhodobě nezažije sám, tak neví, co se tam děje, protože tyhle pracovní věci, se nedají “přenést“…. (ve smyslu vysvětlit někomu, kdo se v tom prostředí nepohybuje)…
Takže rozhodně neodsuzuji, že tak manžel přemýšlí, že prostě chce jít dál a jinam, ….ani to, že nepřemýšlí v tuhle chvíli na dětmi (pokud to tak nemá, proč to má předstírat, pokud to tak ale někdo má, tak proč to v sobě zase tutlat)…
Prostě pokud někdo přmýšlí, jako matka a kvůi dětem by do toho nešel…je to v pořádku…pokud někdo přemýšlí tak, že v tom vidí východisko, jak uživit rodinu a ještě by ho to bavilo…je to v pořádku… ajk ale odhadnout, kde je to “zdravý selksý rozum“ a kde je to “snění o prosperitě“… to nevím… 🙂
Starost o rodinu, děti, domácnost, kroužky, učení, zahradu, pole……je na mě.
proste suma sumárum podruhý bych mu to nedovolila.
Náš vztah je na velmi tenkém lede.
Co se týká toho ze by manžel založil firmu bez mého souhlasu bych brala jako podraz
Moje zkušenost:proste suma sumárum podruhý bych mu to nedovolila.
Náš vztah je na velmi tenkém lede.
Co se týká toho ze by manžel založil firmu bez mého souhlasu, určitě bych to viděla jako podraz.Manžel mé výbornou práci, dobře placenou, přesčasy nedělal. …akorát šéf byl kreten. Dělal v soukromé firmě.Najednou se rozhodl, že si založí svoji firmu, samozrejmě jsme debatovali, mela jsem obavy, ale říkal že pokud to nepůjde, včas toho necha a najde si práci. Začal s firmou po mém svolení ještě se dvěma bráchama.
Už první rok po založení krize-vůbec jsem manžela neviděla, dělal trvá i dlouho po půlnoci, soboty, svátky, dovoleny…..tak jsem ho prosila aby se nechal někde zaměstnat a mel svůj klid-odmitl, prý už kvůli brácha nemůže.
Zkratim to: Momentalně po 6 letech má 6 zaměstnanců a asi tak 15-30 na výpomoc na dohodu. Z práce se muže zbláznit-dělá stále od nevidím do nevidím, nervózní jak hrom, za vše mohu Já, protože kdybych mu vic pomáhala ( v práci) mel by vic času na nás. Jenže to bych musela dát bud děti do decáku, nebo se nechat naklonovat. Veškerá
(Citováno od Marien z 30.9.2014 20:47)
Moje zkušenost:
Manžel mé výbornou práci, dobře placenou, přesčasy nedělal. …akorát šéf byl kreten. Dělal v soukromé firmě.Najednou se rozhodl, že si založí svoji firmu, samozrejmě jsme debatovali, mela jsem obavy, ale říkal že pokud to nepůjde, včas toho necha a najde si práci. Začal s firmou po mém svolení ještě se dvěma bráchama.
Už první rok po založení krize-vůbec jsem manžela neviděla, dělal trvá i dlouho po půlnoci, soboty, svátky, dovoleny…..tak jsem ho prosila aby se nechal někde zaměstnat a mel svůj klid-odmitl, prý už kvůli brácha nemůže.
Zkratim to: Momentalně po 6 letech má 6 zaměstnanců a asi tak 15-30 na výpomoc na dohodu. Z práce se muže zbláznit-dělá stále od nevidím do nevidím, nervózní jak hrom, za vše mohu Já, protože kdybych mu vic pomáhala ( v práci) mel by vic času na nás. Jenže to bych musela dát bud děti do decáku, nebo se nechat naklonovat. Veškerá
tak jistě by se mělo psát že bych to chápala 😀 jenže já jsem strašpytel a ta nejistota by mě vadila…
asi bych znovu zavedla hovor ve kterém mu řekneš jak to vnímáš jak to cítíš, tvé obavy….stejně asi nedosáhneš toho co jsi chtěla aby to odsunul a ublížilo by vám to, protože by tě poslechl asi jen díky tomu aby byl v rodině klid…
protože když založí ted ty máš pocit že to je jen a jen to co si umanul a když nezaloží tak bude nazlobený nebo tak něco on protože ustoupil tobě..takže mluvit a řešit pořád dokola..
takže znovu probrat argumenty jak to vidí, jakou má perspektivu, vymyslet jak na to kdyby se něco pokazilo(nechci nic přivolávat, ale jen mít i verzi pro ten klid pro sebe uvnitř) co kdyby….
klidně mu i říct, že to v sobě musíš zpracovat a nebudeš hnes stejně jako on nadšená, přeci jen v dnešní době a děti atd…ty argumenty jsou…ale pokud to není střelec 😀 tak vidí co je nutné…a jestli to v čem chce podnikat je dobré a má možnost to zvládnout…
držím palečky, hlavně aby se mu sen splnil a tvé obavy se nenaplnily….
A hned odpovím jak se to honí v hlavě mně. Po pravdě mi to přijde strašně sobecké – v podstatě rozhodl sám, svévolně za celou svou rodinu. Jsem také typ, který nerad riskuje, takže mi to přijde tak trošku zbytečné – pokud mají oba dobrou práci a nežijí jak se říká “z ruky do huby“. Chápu, že se člověk potřebuje realizovat – ani já nedělám práci svých snů – sice mě baví, ale vím, že to není do konce mého života, že se prostě chci věnovat něčemu jinému. Dokud mě ale děti potřebují, tak nějak nejsem ochotna obětovat víc svého času než je nezbytně nutné pro jiné účely než je péče o ně…