Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Umíte si říct rodičům o peníze?
Nemyslím tím podle nadpisu půjčku, nebo když potřebujete(to se zatím nestalo a modlím se za to abych nebyla nucena).
Jde mi o to že manžela rodiče jsou nepojízdní(nemají auto) a mě už peníze za benzín docela začínají štvát. Nechci aby to vypadalo zle, že nechcem přijet a pomoc o to mi nejde. Jde mi o to že děda zavolá že potřebuje z vedlejší vesnice přivést obilí a nás cesta tam stojí přes dvě stovky. Včera maminka potřebovala někam odvézt, pomoc jsme nabídli o tom to není, ale projela jsem pětistovku…a takhle se to načítá.
No a nevím jak to zaonačit, o peníze je mi blbé si říkat, nejsou to mé rodiče, ale auto nám na vodu také nejezdí a někdy se to nasčítá…
Je mi jasné že je to asi i tím, že nikdy auto neměli a neví co a jak….
ani nevím jestli mám příspěvek odkliknout abych nebyla za krknu ale tenhle měsíc už se projelo za víc jak tisícovku…
Bu místo, moc Ti rozumim. Vím jak to myslíš a chápu tě.
Mám tcháňata něco podobného. Jsou již oba v důchodu je jim 60 let takže plně soběstační.
Kámen úrazu je že neustále naříkají jak se mají důchodci špatně, že nemají na nic čas a peníze už vůbec. ….. Za dětmi nepřijdou, jen na narozeniny a to je ještě musíme dovést(bydli ve stejně dědině). Peníze nemaji (prý), tak jim manžel zaplatil dovolenou v Chorvatsku v hotelu s plnou penzí, zatímco my jsme byli v karavanu s vlastním stravováním (abychom to měli levnější), daroval jim auto, kterému rok co rok plat povinného ručení, opravy, někdy i benzin. …jen letos jsme za to jejich auto dali cca 30000kč. ……..atd. furt jen od tchyně slyším nářky. Přitom má ještě další 4 děti a ti na ne kašlou. Sami Máme 4 malé děti a jeden plat.
Nemyslím si že bych byla sobec, ale tohle mi připadá také příliš.
Manžel jim nic neřekne, ja si též nedovolim. Sama obracím každou korunu.
Klidně mé postavte na pranýř, ale někdy to fakt je už moc.
říkáš si výdrž, třeba se Ti to jednou v dobrém vrátí. Děti vidi, že prarodičům pomůžeme a třeba pak i pomohou kdybychom nutně potřebovali i oni v budoucnu.
Drž se.
Bami, já myslím, že kdo sem chodí, tak ví, že ty nejsi rozhodně typ, který by nerad pomáhal. Odpověď na otázku – říci si neumím. V rodině to neřeším – teď už vůbec – né že bychom měli peněz na rozhazování, ale už na tom nejsme tak, že bychom nemohli pro někoho něco udělat a “zafinancovat“. Svého času jsme ale o penězích museli opravdu hodně přemýšlet, ale ani tehdy jsem si nikdy o nic neřekla – i třeba ze sobeckého důvodu – že se nemusím bát a stydět si říci o pomoc, když ji budu potřebovat já. Navíc – moji rodiče nám dávají víc než bychom snad i chtěli – příklad – taťka měl auto v servisu a chtěl jet do Prahy na nějaký zápas – půjčila jsem mu moje auto – natankovala jsem mu tam, tak aby bezpečně do Prahy a zpět dojel, ale o moc víc ne – no – vrátil mi auto s úplně plnou nádrží a s roční dálniční známkou – taxík by ho vyšel snad levněji… S manželovými rodiči moc nekomunikuji, ale taky vždy zařídím (pokud požádají) – už z toho důvodu, že si pak sebe můžu více vážit. Já chápu, že to “štve“, že jsou to “vyhozené“ peníze, ale můj názor je ten – že pokud byste opravdu “neměli“, tak pro tebe nebude těžké si o ty peníze říci neb by ti nic jiného nezbylo. Takže bych si asi řekla, že jsem ráda, že je fajn, že na tom jsem tak dobře, že mám tolik, abych žila hezky se svou rodinou a ještě mohla pomoci.
(Citováno od ksanda.1MD z 1.8.2014 20:58)
Kšando, napsala jsi to krásně. Absolutně souhlasím 🙂
Bami, já myslím, že kdo sem chodí, tak ví, že ty nejsi rozhodně typ, který by nerad pomáhal. Odpověď na otázku – říci si neumím. V rodině to neřeším – teď už vůbec – né že bychom měli peněz na rozhazování, ale už na tom nejsme tak, že bychom nemohli pro někoho něco udělat a “zafinancovat“. Svého času jsme ale o penězích museli opravdu hodně přemýšlet, ale ani tehdy jsem si nikdy o nic neřekla – i třeba ze sobeckého důvodu – že se nemusím bát a stydět si říci o pomoc, když ji budu potřebovat já. Navíc – moji rodiče nám dávají víc než bychom snad i chtěli – příklad – taťka měl auto v servisu a chtěl jet do Prahy na nějaký zápas – půjčila jsem mu moje auto – natankovala jsem mu tam, tak aby bezpečně do Prahy a zpět dojel, ale o moc víc ne – no – vrátil mi auto s úplně plnou nádrží a s roční dálniční známkou – taxík by ho vyšel snad levněji… S manželovými rodiči moc nekomunikuji, ale taky vždy zařídím (pokud požádají) – už z toho důvodu, že si pak sebe můžu více vážit. Já chápu, že to “štve“, že jsou to “vyhozené“ peníze, ale můj názor je ten – že pokud byste opravdu “neměli“, tak pro tebe nebude těžké si o ty peníze říci neb by ti nic jiného nezbylo. Takže bych si asi řekla, že jsem ráda, že je fajn, že na tom jsem tak dobře, že mám tolik, abych žila hezky se svou rodinou a ještě mohla pomoci.
Bami tak říct si neumim.Také jsme vždy jeli.A co třeba zkusit až příště bude chtít děda pro něco dojet ( obílí atd.)říct tak až k Vám pojedem tak se tam cestou zastavíme?
Bami, mám tu zkušenost, že s vlastními rodiči se to řeší líp, tzn. kdyby to byla manželova máma, nechala bych to na něm.
Pokud jsou rodiče ne zcela soběstační, je příspěvek na péči, o který si můžou požádat.
Já bych to hodně brala podle naší aktuální finanční situace. Kdyby to mělo dopad na rodinu, řekla bych to, nevidím na tom nic špatného. Prostě musí to mít míru, kterou si musíte ale určit vy, oni asi vůbec neví, co už se vám v rozpočtu projeví.
zuzi já jsem věděla že to vyzní blbě a psát nemám 😀 …nechci peníze za pomoc ani čas který tomu věnuji…štve mě že vyjíždím věčně nádrž a dotuji to sama…
není to o pomoci druhý měsíc rekonstuujem rodičům kuchyň komplet zdi podlaha atd…trávíme tam spoustu času a plány z našich prázdninových vzaly za své a nemluvě o chatě a tam jsem ráda když stihnu posekat, chodníček na chatě co máme naplánovaný na letos dělat nebudem protože to prostě nezvládnem…..takže bych nerada aby to vyznělo tak jak to vyznělo..své umím odsunout a pomoci….ale šlo mi čistě jen o ten benzín, jak to řešíte a jak to vidíte,…rodiče bydlí 40 km takže se to opravdu projede když tatínek chce přivézt z vedlejší vesnice(u nich) obilí(například) aniž by jsme tam měli zrovna plánovanou cestu ale musí to být hned 😀 …. šlo mi o princip proč bych to měla finančně táhnout já…to nemění nic na tom, že příště pojedu také bez řečí(protože zbylé děti prostě nefungují) a my je ve štychu nenechá…
šlo mi o to jak to řešíte a nebo jestli rodičům to dochází samo…
(Citováno od bamiska z 1.8.2014 16:04)
Bami a jak často cca za nimi takhle jezdíš? co na to manžel?jinak já tě chápu, a co třeba na to jít nějak oklikou-myslím třeba příklad Lussy aj.
zuzi já jsem věděla že to vyzní blbě a psát nemám 😀 …nechci peníze za pomoc ani čas který tomu věnuji…štve mě že vyjíždím věčně nádrž a dotuji to sama…
není to o pomoci druhý měsíc rekonstuujem rodičům kuchyň komplet zdi podlaha atd…trávíme tam spoustu času a plány z našich prázdninových vzaly za své a nemluvě o chatě a tam jsem ráda když stihnu posekat, chodníček na chatě co máme naplánovaný na letos dělat nebudem protože to prostě nezvládnem…..takže bych nerada aby to vyznělo tak jak to vyznělo..své umím odsunout a pomoci….ale šlo mi čistě jen o ten benzín, jak to řešíte a jak to vidíte,…rodiče bydlí 40 km takže se to opravdu projede když tatínek chce přivézt z vedlejší vesnice(u nich) obilí(například) aniž by jsme tam měli zrovna plánovanou cestu ale musí to být hned 😀 …. šlo mi o princip proč bych to měla finančně táhnout já…
to nemění nic na tom, že příště pojedu také bez řečí(protože zbylé děti prostě nefungují) a my je ve štychu nenechá…
šlo mi o to jak to řešíte a nebo jestli rodičům to dochází samo…
ahoj asi záleží jestli je to nutné,jak časté,máš pocit,že Vás využívají?Když nechceš pomoct,tak ji nenabízej,pokud ji nabídneš a oni ji využijí,tak se není snad čemu divit a za pomoc chceš od rodičů tvého manžela peníze?Pokud jste hůře situovaní,tak jim to řekni na rovinu.
bami, jak píšou holky, je to těžký.
Já to jeden čas řešila s mámou, přijela k nám autobusem a večer se neměla jak dostat domů (10 km). Takže jsme čekaly, až přijede manžel z práce, já ji naložila a odvezla ji domů.
Jelikož to bylo třeba 2x týdně plus si ještě občas vzpomněla, abych jí dovezla něco odněkud, jednak mě to začalo štvát, jednak to lezlo do peněz (byla jsem na rodičáku).
Tak jak už tu někdo psal, jsem to cestou vzala přes benzínu, natankovala plnou za 1500,-, máma vytřeštila oči a zeptala se mě, jak dlouho mi to vydrží. Řekla jsem jí, že tankuju 2x měsíčně…
Od té doby se cesty snažila nějak zjednodušit, třeba se tu pro ni stavil brácha, když jel okolo a přes její bydliště domů, párkrát jela i autobusem a nebo mi dala stovku na benzín.
Když jsme začala pracovat, tak se to vyřešilo, protože jsem jí řekla ať přijede, když jsem věděla, že budu mít někde poblíž u ní schůzku a cestou jsem jí tam prostě vyložila.
Jinak tohle s nikým naštěstí neřešíme, občas jsem vezla babičku k lékaři, než šla do domova důchodců a ta mi vždycky vnutila dvě stovky, i když jsem nic nechtěla.
Ale třeba takový tchánovci, když si vezmou děti na výlet, tak si půjčují naše auto (že je větší, pohodlnější), projedou třeba půlku nádrže a auto vrací zásadně nedotakovaný. Ale jsem ráda, že je vůbec někam vezmou, tak to neřeším 🙂
Je to ošemetný, já být tebou, vezmu to kolem té benzíny a uvidíš 😉
Jinak něco jinýho mi přijde takový to “přines, podrž, zajeď, zařiď“ a něco jinýho kdyby rodiče byli nemocní a bylo nutný tam prostě jezdit nebo je někam vozit k lékaři atd
Těžké to je, naštěstí my v tomhle nemáme problém, tchánovci nám vždycky na benzín dají, případně se rozdělíme. Naši taky vědí, jak na tom jsme, sem tam mi dají na benzín jen tak.
Ještě že je to takhle, já si neumím říkat asi o nic, natož o peníze