Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mít či nemít chůvu?
Ahoj, zajímá mě, jestli máte někdo zkušenost s chůvou či nějakou paní na hlídání?
Uveřejnila jsem na svých stránkách blog:
http://www.rodinajakofirma.cz/clanek/mit-chuvu-v-cr-to-je-tabu!/41/
a překvapilo mě, jak pozitivní reakce mi zpátky chodily, i přestože v mém okolí je to docela negativně vnímáno. Jak to máte vy? Speciálně ty z vás, které jsou na MD a u toho i pracují, kdo vám občas hlídá děti?
Naprosto souhlasím s tím, co píšou holky.
Taky můžu napsat z pozice toho co hlídá, pokud si člověk nesedne s dítětem, pak to nejde.
A ještě k babičkám – my máme obě babičky zlaté, ale jedna je docela daleko (100 km), navíc se stará o nemohoucí tchyni. Druhá babička je blízko a má dohromady šest vnoučat, za chvilku přibudou další dvě (ne od nás 🙂 ) S každým vnoučetem se snaží trávit čas, ale nemůže se rozkrájet. Navíc si myslím, že babičky tu nejsou jenom od toho, aby hlídaly naše děti 🙂 Takže prověřená hodná paní na hlídání se mi zdá ta nejlepší volba.
My paní na hlídání máme, chodím na část úvazku do práce (Lucinka bude mít dva v srpnu), a teď mě ještě čeká škola. Tam, kde bydlíme, to zas tak neobvyklé není. Ale jsme kousek od Prahy, myslím si, že je to tu takové svobodomyslnější, než třeba někde na moravské dědině. Souhlasím, že důležité je, jak si slečna/paní s rodiči a jejich dětmi sednou. Rozhodně paní nevnímám jako někoho, kdo by měl mé děti učit třeba zdravit, to je samozřejmě učíme my, rodiče. Ale třeba očekávám, že v té době, kdy je s nimi, jim ten čas vyplní nějak aktivně. S naší nynější “tetou“ jsem zatím spokojená.
Myslím, že je to hodně o pocitu, často mají maminky špatné svědomí, že dítě nechávají “v cizích rukách“ a jdou něco udělat pro sebe, taky jsem to tak ze začátku měla, než jsem si pro sebe ujasnila, že nemusím být jen ta “máma na plný úvazek, která řeší plíny, vaření a úklid stále dokola“ – nic proti tomu, kdo to tak má.
Nevýhoda hlídání je, že je to drahé.
A co bys řekla na názor, té co občas hlídá?
Hlídala jsem děti, rodiče se pustili do podnikání, a aby i manželka na dlouho dobu vypadla moc nešlo. Nakonec byla doma, ale do 8M věku dítěte. Pak již bohužel používali chůvu, i když jen na směny. Jeden týden Po,St,Pá a druhý týden Út,Čt. Myslím, že jak dítě i matka si od sebe “odpočinuli“ – což bych někdy uvítala i já. Dítě bylo společně u mne doma s mým dítětem a tak se nenudilo a hráli si. Dokonce si i maminka pochvalovala, jak se dítě pěkně učí básničky, povídačky, nejdříve spíše jen ukazování na říkanky. Dokonce když mělo dítě 3 roky, přišli a řekli ráno u dveří – teto my neumíme pozdravit. A teta to napravila a za týden to již šlo. Pak jsem hlídala kamarádce kluka, když musela do práce a nevzali jí ho do školky.
Má pozdější zaměstnavatelka používala chůvy a občas si zasteskla, že mne najala na práci do kanceláře a ne jako chůvu. Neb svým chůvám musela krabičkovat jídlo a já jsem dětem dávala, po dohodě s rodiči, to co jsme jedli my. Říkala, že kdyby to věděla dříve, řešila by to jinak.
Vždy jsem si, ale musela s rodiči i s dítětem “sednout“, pokud je někdo, kdo mi je nepříjemný, či se já dítěti, nebo i dítě mi nelíbí, nejde to. I pokud se rozcházíme názorově hodně s rodiči, není to ono.
Proto třeba některá chůva může mít bezva doporučení a stejně u vás nevydrží. Buď odejde sama, nebo ji vyměníte. Prostě podle mne to musí sedět a mít k dítěti trochu vztah a pochopit se i s rodiči.