Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Prázdniny = radost vs. komplikace?
Máme tu už pár prázdninových diskuzí plných plánů. Já zatím spíš než konkrétní výlety plánuju, jak ty dva měsíce skloubím holky doma s prací.
Jak v tomto směru prázdniny vnímáte vy? Těšíte se na spoustu času, který budete moc strávit spolu, aniž byste museli myslet na nedodělané úkoly apod., nebo každoročně řešíte, jak to zvládnout organizačně?
Jak moc jsou u vás tábory a návštěvy babiček apod. nutnost a jak moc se na ně děti těší? Změnilo by se to nějak, kdybyste nechodili do práce?
Prázdniny jsou pro nás starost. Hlídací babičky nemáme, školka je zavřená šest týdnů, náhradní bohužel u nás není. Takže řešením je manžel, který má volnější pracovní dobu a já si občas můžu vzít den, dva volna a potom nějakou dovolenou v delším čase. Takže zvládáme, ale chce to plánování.
Tábory pro syna ještě nejsou, je mu pět a ještě nikdy u nikoho nespal, ani u těch babiček, tak to nechci riskovat.
A nechodit do práce bu u nás změnilo pouze to, že by nám ubylo peněz.
Tak já nemám letos vůbec vyřešené hlídání. Poslední dva týdny v červnu jsem měla hodně práce, zastupovala jsem kolegu na dovolené, a nestihla jsem se zajímat o to, kdo bude se Sárou o prázdninách. Pro mě jsou prázdniny fakt spíše starost, ale nechci být pesimista 😉 Jsou dny, kdy už holka doma vydrží i sama (já v jejích letech jsem se i do školy vypravovala sama), ale prozatím řešíme hlídání tetou. Ta ale odjede brzy do Mariánských Lázní, tak se domluvíme s kamarádkama, snad to bude OK. Mě spíše mrzí to, že v posledních letech nějak nejsem schopná zařídit nějakou dovolenou. Jsem expert na výlety “naslepo“, prostě rozhodnutí znenadání a to jsou pak nejlepší výlety, ale takhle dopředu koupit dovolenou, je to se mnou děs.
U mě ani radost ani starost. Tak nějak normální stav.
Holky mají prázdniny naplánované. Hlídací babičky nemáme, takže budou buď na příměstském táboře, nebo na pobytovém (s turistama nebo s basketbalem).
Vstávat budeme jak ve školní rok.
Na dovolenou se ještě netěším – termín máme, ale kam pojedeme, to je ve hvězdách… Choť nerad plánuje…
Snad nám to nezkomplikuje jeho úraz. Po operaci už je…
U mě to moc o těšení není,malý bude sice chodit do školky,ale do té na druhém konci města,takže zacházka.Mě pracovně čeká opět větší dřina než běžně,ale zase díky jiné pracovní době můžu chodit aspoň odpoledne do školky.
Vzhledem k tomu, že jsem doma, tak si prázdniny užívám. I když je i nadále spousta práce kolem statku, i tak si najdeme čas na zábavu, hry v bazéně, nebo dovádění na trampolíně.
Když jsem chodila do práce musela suplovat hlídání Adélka. Když byla malá Adélka byli celé prázdniny u babičky. Nebo spíše doma, babička bydlela na dohled 500m v jiném domě na sídlišti. Jak půjdu do práce budeme také řešit hlídání. Ale asi si budou muset holky vystačit sami. Prostě navařím a ony si budou doma hrát a ohřejí si jídlo a já přijdu.
A nejvíce se holkám líbí, když je vezme tatínek do kamionu. Eliška se již těší, že letos pojede přes kanál do Anglie.
RADOST. Myslím, že zasloužený odpočinek. Vzhledem k povaze mé práce budu trávit čas s dcerou, pokud zrovna tedy nebude na příměstském táboře. 🙂
Radost 🙂
Tohle jsou poslední prázdniny, kdy je strávím celé doma s dětmi. od září jdu do práce. (teda, doufám, že se do té doby nic nezmění)
Prázdniny pro mě nejsou komplikací. Spíš se těším na to, že nebudu muset tak brzo vstávat. Přes školní rok vstávám o hodinu dřív, než bych normálně vstávala do práce. Budím naštvané dítko, kterému se nechce z postele, připravuji svačinu, kterou pak většinou nikdo nesní. Takže rána budou na pohodu. :-)A na to se těším!
Horší budou odpoledne, kdy přijdu domů a dítko bude znuděné, protože všechny kamarádky jedou k babičkám či na tábory a nebude s kým běhat venku.
Babičku, kam bych dceru poslala nemáme, na tábor nechtěla.
Takže kromě 2 týdnů, kdy jede na dovču nebo má naplánované soustředění a dalších 2 týdnů, kdy snad vyrazíme na dovolenou společně, se bude asi nudit doma. Popřípadě bude chodit se mnou do práce. No a když nad tím přemýšlím, tak vlastně zjišťuji, že má v plánu ještě na 4 dny jednu akci a na týden příměstský, takže ono to v součtu nebude tak hrozný. A nějaké dny snad budou i ty kamarádky doma. :-)No, vida, díky tomuto příspěvku jsem si uvědomila, že mám pro dceru vcelku zaplněné prázdniny. 🙂
Takže ano, za mě radost. 🙂
VELIKÁ RADOST! 🙂
Kdybych nechodila do práce, byla by to asi trochu komplikace…Takhle je jasné, že když mám dovolenou, tak někam vyrážíme 🙂
přijde mi že to co jsem si naplánovala se tak nějak nedá stihnout s tím abych si odpočinula 😀 chci školku malovat, roztřídit tu čtyřšuplíkovou komodu s pracovníma věcma do práce…do toho je rozdělaná kompletní rekonstrukce u rodičů ted jsme vylili podlahu kuchyně (no a rodiče na nic nesáhnou neumí to a na řemeslníky není asi tak…) … a chceme kolem chatky chodníček :D….no a k tomu pak klasický prázdninový provoz….
ale tak nějak si říkám co zvládnu to zvládnu, eventuálně jak bude čas, ložnici jsem také malovala ve školce při provozu, rok jsem s bordelem v komodě vydržela a přihazovala další věci tak třeba stihnu část, když bude chut…takže přehodnocuji myšlenky a přemlouvám se na té schůdnější verzi že je vlastně správná…
ale to se s píš týká toho časového skloubení …ale jinak snad se nic nezkopmlikuje….
kluci budou mezi námi, tatkou, Vašík čeká jestli mu vyjde brigáda, a tak nějak to budem asi všechno řešit za pochodu….
Bami, takže suma sumárum pro tebe prázdniny = radost?
Nebo i přes to že neřešíš hlídání, v tom máš nějaké háčky? 😉
tak já mám tu výhodu, že letos máme celé prázdniny zavřeno a jdu do práce až poslední přípravný týden a to předpokládám že pohlídá babička 😀 ještě jsem se neptala, nebo pohlídají kluci či manžel(naštěstí a díky Bohu to máme jak kloubit)v té nejhorší eventualitě bych si ho také mohla vzít sebou….
kluci jsou už velcí a od určitého věku to zvládají doma samotní a rozhodně jim přítomnost maminky nevadí(ale do práce nechodím na dvanáctky takže i ten čas je pro ně přijatelný)