Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdy pustit děti samotné do kuchyně?
Vždycky když si holky krájí chleba na kráječi (máme elektrický) a já u toho nejsem, tak docela trnu. Včera se A. rozhodla, že nachystá zeleninový salát úplně sama a já měla zákaz vstupu do kuchyně. I když mi občas pomáhá a nešlo vlastně o nic náročného, tak jsem chvilkama taky seděla jak na trní 🙂
Tak by mě zajímalo, kdy jste sebrali tu odvahu pustit děti samotné do kuchyně? Co všechno jim v kuchyni svěříte? …a taky co děláte, abyste přitom zachovali klid a nechodili je pořád kontrolovat, jestli jsou v pořádku?
Nezapomeňte se pochlubit třeba i nějakým receptem, co vám děti už připravily samy 😉
Náš Míša prvně dělal tak v deseti sekanou (udělal, uplácal, vložil do pekáče), já pouze hlídala pečení a vyndala jí z trouby.
Vařená vajíčka, různé pomazánky….připravuje cca 1 1/2 roku.
Teď je mu 14 let a zrovna v neděli udělal palačinky úplně samostatně včetně smažení.
Všechny tři děti v kuchyni pomáhají. Co nemám odvahu jim dát, nebo u čeho trnu, jsou nože. Oni totiž mají vzácný dar kdy, se snaží krájet a přitom sledovat televizi, na kterou mají krásný výhled. 🙂
Takže mám strach, že, když se nesoustředí na to co mají, tak se něco stane.
Naštěstí, když jim něco nejde, tak si o momoc řeknou. Jinak toho v kuchyni zvládají už hodně, jenom to uklízení by chtělo doladit. 🙂
Takže, do kuchyně pouštět hned kdy o to mají zájem a smamotné? To příjde samo.
Petro, bát se o ně budeš vždycky, jenom to v některých situacích už nebudeš tak vnímat. 🙂
Tak to už je i u nás aktuální téma 🙂 Zatim žádné samostatné vaření, ale umýt nádobí nebo se obsloužit do ledničky, u toho už zvládám neasistovat 😀
Petro, strach z elektrického kráječe bych měla taky. My ho nemáme, sama z něj mám blbý pocit. Stejně tak se trochu bojím, když holky chtějí míchat něco horkého v hrnci, smažit… Toho popálení se bojím. Nicméně to je zas zrovna až tolik neláká.
Baví je loupat brambory vařené ve slupce, loupat vajíčka, což je činnost, kterou nesnáším,tak mi to fakt pomůže.Občas s něčím drobnějším chtějí pomáhat, ale to mě spíš štve, že se tam všichni motáme.
M. (10) občas něco udělá sama, teď zrovna upekla S. bábovku k narozeninám jako dárek.
To jsem byla na počítači a ani jsem nepostřehla, že to chystá, takže úplně sama od hledání receptu po vytažení z trouby.
Asi před měsícem dělala buchtu, když byla nemocná sama doma. Ale to teda počkala se zapínáním trouby na mě.
Petro, Adélka musela v 11 pomáhat v kuchyni. To jsem byla těhotná s Eliškou a byla nařízena ležící pozice. Tak jsem pololežela na sedačce v kuchyni a Adélka podle mého mluvení vařila. Než se za 9 měsíců Eliška narodila byla Adélka hotová kuchařka. A to zvládla i vánoce. Jistě já tam byla s ní, ale spíše jako dozor a kafrající.Od 12 tedy sama umí uvařit vše a zvládá i kynuté knedlíky a koláče a buchty.
(Citováno od danasi z 20.6.2014 12:32)
danasi, tak to je super, všechno zlý k něčemu dobrý, co?
Tak nevím, jestli si to tady Majda nečetla, zatímco jsem byla chvíli pryč, protože momentálně vaří v kuchyni nudličkovou polívku a já mám zase přísný zákaz 😀 Přistihla jsem se, že teď se spíš děsím toho, jak bude vypadat kuchyň. M. to do kuchyně táhne už delší dobu, občas se mnou vaří celý oběd – vždycky musí mít svoje zvlášť, takže máme dva hrnce rajské apod. 🙂 To mi už nic nedělá, ale taky tam býváme spolu, já maximálně odběhnu.
Z kráječe nemám dobrý pocit, ani když tam jsem, natož když jsem v jiné místnosti a jen ho slyším.
A. oproti tomu se k vaření nijak nehrne, takže i když je starší, tak u ní mám obavy i při tom krájení. Včera to chtěla zvládnout úplně všechno sama a prý že mě zavolá jen když si uřízne prst… No, zasmála jsem se, ale pocit nic moc. Zvládla to v pohodě, dokonce i zahladila veškeré stopy a kuchyň byla jak ze škatulky.
Lien, taktikou “co nejhoršího by se mohlo stát“ se většinou taky uklidňuju, u toho kráječe to moc nefunguje, pořád vidím ty uřezaný prsty… zase je mi jasný, že se to nenaučí, když je k tomu nepustím, navíc čím později to bude, tím mi to pak přijde asi i nebezpečnější. S tou domluvou je to ale fajn nápad, domluváme se na kdečem a tohle mě nenapadlo 🙂
Jinak myslím, že po včerejšku budu už i s krájením u A. klidnější. Že šlo dost o to poprvé.
Stejně tak jsem postávala u okna, když byla poprvé sama venku. U M. jsem byla v klidu, i když byla poprvé sama mnohem dřív, protě už jsem byla otrkaná 🙂
Petro, Adélka musela v 11 pomáhat v kuchyni. To jsem byla těhotná s Eliškou a byla nařízena ležící pozice. Tak jsem pololežela na sedačce v kuchyni a Adélka podle mého mluvení vařila. Než se za 9 měsíců Eliška narodila byla Adélka hotová kuchařka. A to zvládla i vánoce. Jistě já tam byla s ní, ale spíše jako dozor a kafrající.
Od 12 tedy sama umí uvařit vše a zvládá i kynuté knedlíky a koláče a buchty.
Tak u nás malá dostala dětské kuchařské knížky a od té doby ji pomalu nemůžu z kuchyně dostat. Dělá nejraději topinky s vajíčkem. Zvládne skvělý nepečený dort. Pustím ji ke všemu, mixuje, smaží. Jen teda elektrický kráječ na chléb nemáme.
Petro,
elektrického kráječe se bojím i já, takže Tvůj strach chápu. Tohle bych nesvěřila, ale já jsem asi moc opatrná.
Jinak dcera (11) krájí asi od 9ti let chleba nožem a zase mně jiná maminka říkala, že to by té své (o rok starší) nikdy nesvěřila. Jinak to ale dceru do kuchyně vůbec netáhne, takže jen když nestíhám a potřebuju pomoct něco nakrájet, tak jít musí, ale jinak se tam nevyskytuje.
holky jsou ještě malé a nestojí o pobyt v kuchyni bez maminky 🙂
Myslím, že správný a pravý čas přišel ve chvíli, kdy Tě vyhazují z kuchyně a chtějí tam být samy.
S tím být jako na trní myslím, že to nějak nezlomíš, že si prostě časem zvykneš, že se nic zásadního neděje a možná by to chtělo promluvit si o tom s holkama, třeba Ti samy dají nějakou radu, která bude uspokojivá. Možná třeba si promyslet co nejhoršího by se mohlo stát, nebo Tě tam třeba alespoń snesou jako kontrolorku, když budou vědět, že máš takové problémy, ale jsem si téměř jistá, že to časem samo odezní.
Tak já jsem udělala těsto na dukátové buchtičky, zatím co já se tady neodlepuju od pc, tak mladší dělá buchtičky 🙂 ale nejsou na to potřeba ostré nástroje 🙂
Starší už také dělala salát, ovocný, ale nebála jsem se, poslední dobou častěji chystá večeři, ale když třeba chce rozkrojit rohlíky, tak si přijde za mnou nebo za tatínkem…