Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Proč jsou naše děti \"problematické\", když my jsme byli normální?
Holky, nevěděla jsem jak tuto diskuzi lépe nazvat. Někdy minulý týden jsem se bavila se známou na téma “nevychovanosti“ dětí. Hlavním tématem byla tedy otázka, zmíněná v názvu. Tak se ptám i na váš názor: “Jak je možné, že “dnešní“ děti jsou nevychované, když je vychováváme my, kteří jsme ještě byli celkem vychováváni?“ Já mám na to celkem jednoduchou odpověď, kterou po vzoru Petry:-), když tak připíšu později.
Teď mě napadla taková věc: Když dítě do někoho vrazí na odrážedle, čeká se, že přiběhne maminka, dítěti vynadá, nebo je aspoň důrazně upozorní, že dělá něco, co nemá.
Já bych udělala jako matka totéž.
Ale vlastně je to hrozně nepřirozené. Dítě je v tu chvíli v “konfliktu“ s tím, do koho vrazilo, takže by se to mělo vyřešit mezi nimi. Když to řeší jen maminka, nemůže to mít ten efekt.
Informace pro dítě je taková, že mamince to vadí, ale té paní ne, takže když u toho maminka nebude, budu to dělat zas.
Dřív se lidi nebáli reagovat na cizí děti, dítě se vychovávalo kromě rodiny i tím, že mu za nějakou vylomeninu klidně vynadala sousedka, dnes se každý bojí a děti mají volné pole působnosti.
Když za mnou pak někdo přijde, že syn něco provedl, co asi už mám po několika hodinách nebo dnech dělat? Teď, když je mu skoro 8, to třeba zabere, ale u menších dětí ani náhodou.
Netvrdím, že dnešní děti jsou problematické, jen mi přijde, že jsou oproti naší generaci průbojnější, drzejší nebo jak to napsat.V dnešní době to ale jinak nejde.
Všechny příspěvky jsem zatím nečetla… Jen uvedu příklad toho, co mě přivedlo o tomto tématu přemýšlet (mimo jiné). Jedna paní uč. mi vyprávěla, že před 10 – 15 ti lety, když řekla dítěti ať si jde sednout dopředu, že vyrušuje – dítě hodilo obličej, vstalo a šlo. Dnes je to :Proč? Vyrušuješ. Nevyrušuju. Vyrušuješ, pojď dopředu… A odehrává se boj: Kdo z koho.
I když my byli vychované,tak ani ti vychovaní nemají patent na výchovu.Takže bych řekla,že je to ve výchově,ale samozřejmě se to netýká všech.Jsou rodiče co jdou a dítě plácnou za něco co bylo přes čáru a jsou rodiče co je omluví,že jsou ještě malý,že jsou hyper…..Ale právě začít se musí od malých dětí,s velkým už pak nic nenaděláme.¨
Nejsem zastánce výprasků,ale jedna na zadek ve správnou dobu je lepší jako hodinová domluva.Pokud něco díte provede a my to smeteme ze stolu,protože on za to nemůže,tak to příště udělá zase.
Taky bych řekla,že dříve jsme koukali na pohádky,kde dobro zvítězilo nad zlem.Dnes jsou poněkud některé pohádky divné,filmy nevhodné pro děti se dávali večer a byla tam hvězdička,dnes pustím během dne televizi a kolikrát jen zírám a rychle přepínám.
Asi je to i dobou,rodiče dnes nemají tolik času na děti jako dřív,o víkendu tráví čas v hypermarketech,málo kdo na výletech.Aby měli klid posadí je k pc,kde jsou doby kdy jsem mastili karty a hráli dostihy a sázky.
Bývalo to vždy,ale nějak to špatné chování k autoritám narůstá raketovou rychlostí.
Daniello, vidím to hodně podobně jako ty. Děti i dospělí se báli být “vidět“, projevit se. A možná se pěstovala víc nějaká úcta (ke stáří, k hodnotám, k učitelům, apod.) Ne že by to dnes nebylo, spousta rodin k té úctě děti vede, ale je možná víc než dřív těch rodin, kterým jsou nějaké hodnoty, úcta k někomu či k něčemu fuk. Občas vídám v Tescu, jak jsou lidi hnusný na pokladní, úplně kvůli blbostem. Když jsem jedné pokladní o Velikonocích přála hezké svátky, bylo vidět, jak ji to potěšeně překvapilo.
Myslím, že to je vše o výchově…a taky o jiné době….
Za mé éry 🙂 na ZŠ kluci taky lumpačili a vymýšleli, měli plno poznámek atd. ale pořád měli úctu k učitelům a rodičům…později na gymplu to taky nebylo tak hrozné…jakási disciplína taky byla 🙂
Nedávno jsme s manželem potkali jeho třídního učitele z gymplu – tehdy s jeho třídou začínal a mě vlastně taky učil celou dobu studia…a nepřímo si stěžoval, že už třídní nechce být, že teď děcka dělají takové podrazy…tak jsem se ho ptala, jestli opravdu myslí manželovu třídu, kterou si tak pochvaluje 🙂 tak říkal že ano, že mezi sebou jednali vždy na rovinu a když byl nějaký průser, tak se to vždy vyřešilo atd.
Taťka je učitel a říká, že rok od roku je to horší a horší…že se děcka neučí a rodiče před výzem nebo maturitou chodí prosit a orodovat…
Já docela chodím mezi děcka 🙂 a někdy ty matky nechápu a tím nechci nikoho soudit či odsuzovat…prostě každý to má nějak jinak a já už to neřeším 🙂 starám se jen o sebe a své děti…
Petro, 🙂 fakt neopisuju, byla jsi rychlejší. 🙂
Ksando, a myslíš, že dřív o nás říkali, jak jsme vychovaní a hodní? Já mám opačnou zkušenost, když dítě nesedělo, necupitalo vzorně ve dvojici apod., mělo problém. Takže mám pocit, že nás v lajně udržoval hlavně strach. A jakmile jsme zmizeli z dohledu, určité procento se začalo mlátit, podrážet nohy, podtrhovat židle, šikana se tehdy vůbec neřešila, takže si mohla vesele kvést.
Já jsem až do puberty byla vzorné dítko, takže jsem měla nejvíc problémů kvůli svým slovním projevům. Jinak ale těch důtek a dvojek z chování u nás bylo požehnaně.
Možná těch opravdu oprsklých bylo míň, ale to pak většinou stálo za to.
Kšando 🙂 …budu vyhlížet 😉
No já bych řekla, jestli to nebude taky tím, že dost zapomínáme 🙂 A jak už padlo nedávno v jiné diskuzi, i naše generace byla pro tehdejší dospěláky drzá a nevychovaná.
Je teda fakt, že nejsem v kontaktu s nějak velkým počtem dětí, takže to asi nemůžu posoudit. Ty děti, které kolem sebe vídám, mi přijdou v pohodě. I když teda taky kolikrát kroutím hlavou nad některým výrazivem, tak si musím přiznat, že jsem měla na základce taky takové období, jen to tenkrát byla trošku jiná slova, ale ve výsledku to vyšlo nastejno. Teď tak maximálně vypustím do pr…, když si skopnu palec.
Na druhou stranu taky slyším různé hrůzné historky, zvlášť od letošních prvňáků se toho rojilo fakt hodně. Ale osobně jsem u ničeho takového nebyla, tak těžko soudit, natož za tím hledat nějaká vysvětlení 😉
Kšando, zatím jsem se nad tím nezamýšlela, ale vybavila se mi včerejší cesta z práce…děti na odrážedlech do mě narážely, jedno úmyslně, další dvě spíš omylem, nekoukaly na cestu (ale já už fakt neměla, kam uskočit). A rozdíl vidím v tom, že před 30ti lety by jim maminky řekly, ať se dívají na cestu a teď neřekly vůbec nic, i když to viděly. Ale neříkám, že takové maminky jsou všechny.