Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co dělat...
… když po skoro 9 letech (a dvou dětech) člověk tak nějak zjistí, i po překonání různých krizí – ať už větších, nebo menších, že svůj protějšek asi nezná tolik, jak si myslel? Co dělat, když jedno z toho “co bys dělala, kdybych byl…“ je pravda už pár let, a druhá věc vyplouvá na povrch 🙁 Co dělat s tím nepříjemným šokem, když podvědomě víte a cítíte, a navenek se bojíte odpovědi, protože dlouho tušíte?
Můj muž nejspíš někoho má – ale bohužel to není někdo s kým se dá soupeřit – alespoň ne, ženskými zbraněmi. Všechny souvislosti do sebe zapadají – obzvláště po posledních 3 dnech. A já nevím, zda večer se zeptat – nebojím se jeho odpovědi – více se bojím své reakce. Nejsem puritánka, nejsem dokonalá, mám toho za sebou více než dost, ale vadí mi to pokrytectví – jeho nedůvěra ve mě (po mém odchodu pryč před pár lety), jeho zaryté přemlouvání a potlačování toho, co je viditelné – a nyní více, než dost.
CO dělat?
Já tu ani nečekám odpověď na tuhle otázku, jen sem to potřebovala někomu zdělit, protože sdílená starost je “prý“ poloviční.
anonymní m7
pařez – nevím, ale přijde mi, že tolik vykřičníků ani nemuselo být – mám pak pocit, že tu na mě někdo křičí. A ten kdo by si chtěl někde zařvat jsem ale já. 😉 Nevidím důvod, proč do toho hned zatahovat děti – nehledě na to, že celý jejich život jim dopřávám (nebo se snažím)to nejlepší a snažím se být nejlepší mámou, tak nevidím důvod, proč po zjištění něčeho takového by se to mělo změnit? Tím spíš bych tu snad měla být pro ně, ne?
Marinada – děkuju za Tvůj komentář.. Tak nějak to vidím i já – že ani po 10, 20, ani 50 letech člověk toho druhého nemůže znát 100% – a pokud opravdu zná – gratuluji mu – ale já bych za nikoho nedala ruku do ohně.
anonymní m7
Nikdo toho druhého nezná a ani znát nemůže, i kdyby s ním strávil 100let…
Milá anonymní, přeju Ti pevné nervy, asi je budeš potřebovat 🙁
Asi víš, že manželka Honzy Musila byla ve stejné situaci…a zvládli to, jak dospělí, tak děti. Takže to asi jde, ale já si to představit neumím 🙁
Tak držím palce. A své reakce se neboj, máš na ní právo (teda pokud se ho nechystáš zabít nebo zmrzačit 🙂 ).
Drž se!
Po 9 letech a dvou dětech…. ( stejně jako já), není možné, že toho druhého neznáte a pokud opravdu ne, je něco špatně. Vy jste se nezměnili, možná něco mezi vámi a vzhledem ke spoustě let a starostí, která jsou před vámi, je třeba si udělat jasno s co největším ohledem na děti!!!
… když po skoro 9 letech (a dvou dětech) člověk tak nějak zjistí, i po překonání různých krizí – ať už větších, nebo menších, že svůj protějšek asi nezná tolik, jak si myslel? Co dělat, když jedno z toho “co bys dělala, kdybych byl…“ je pravda už pár let, a druhá věc vyplouvá na povrch 🙁 Co dělat s tím nepříjemným šokem, když podvědomě víte a cítíte, a navenek se bojíte odpovědi, protože dlouho tušíte?
Můj muž nejspíš někoho má – ale bohužel to není někdo s kým se dá soupeřit – alespoň ne, ženskými zbraněmi. Všechny souvislosti do sebe zapadají – obzvláště po posledních 3 dnech. A já nevím, zda večer se zeptat – nebojím se jeho odpovědi – více se bojím své reakce. Nejsem puritánka, nejsem dokonalá, mám toho za sebou více než dost, ale vadí mi to pokrytectví – jeho nedůvěra ve mě (po mém odchodu pryč před pár lety), jeho zaryté přemlouvání a potlačování toho, co je viditelné – a nyní více, než dost.
CO dělat?
Já tu ani nečekám odpověď na tuhle otázku, jen sem to potřebovala někomu zdělit, protože sdílená starost je “prý“ poloviční.
anonymní m7