Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nevěra
Ahoj všem, chtěla bych vás poprosit o odpověď na mé vcelku intimní otázky. Anonymitaje samozřejmostí pro toho, kdo ji potřebuje. Třeba jako já…
Byly jste nevěrné? Jaký pocit to byl? Co taková “morální kocovina“? Co se vám honilo hlavou? Byl to delší vztah nebo úlet na jednu noc?
A proč se ptám? Dostala jsem se do lehce podobné situace, do situace podboné nevěře. Nic závažného se nestalo, jen jsme se líbali a nějaké pohlazení, ale i tak je mi z toho zle. Prostě jsem se pobláznila a nechala se oblbnout a svést… A teď mám onu morální kocovinu – výčitky, omluvy, nadávky…
Děkuji všem za upřímnou odpověď.
Nechci žádné souzení, ani rady, ani pitvání, kdebyl ten důvod, proč se to stalo. Chci jen vědět, zda se to stalo i někomu z vás, mých “blízkých“.
Děkuji za upřímnost i schvívavost s anonymitou, vaši i mou.
Zavinko, děkuji! Jsem ráda, že tě tady po strašně dlouhé době vidím, dost na tebe myslívám!
Je to přesně, jak píšeš. Doma asi “nuda“, ikdyž to je pšatné slovo, ale rozhodně vášeň není, jako první roky, ale to u nikoho. A ted se objevil člověk, který mi tak hezky povídal, že mě prostě oblbnul. První polibek tak vzrušující… právě proto, že byl první a od někoho jiného, než jsem x let zvyklá. Prstě jsem zblba, jako puberťačka. Ale ikdyby se z tohovyklubal vztah, tak stejně dopadne špatně, protože zase po určité době to bude “obehrané a staré“. Jsem ráda, že jsem nohama na zemi a mám doma toho, koho mám. I s chybami, i s tím, že mi něco chybí.. Nebudu měnit ani už se nenechám tak lehce zpubertálnit…
Moc se mi líbí, jak anonymní autorka několikrát napíše, že nechce rady a dostane se jí přehršel. 🙂 Skoro bych řekla, že “za mlada a svobodna“ se to nedá počítat. Nemyslím tedy, když už je vztah vážnější, ale takové ty začínající a platonické.. Za vdana se mi to nestalo (vdávala jsem se poměrně brzy), ale občas se přistihnu při myšlence na něco “lepšího“. Většinou si brzo uvědomím, že to lepší není a nebude. I za tu myšlenku jsem si “nadávala“, ale asi je to přirozený a je zbytečný si tím zatěžovat mysl i tělo.
No stát se to prostě může, to jsou větší tagédie. Musíš na to pohlížet tak, že je to zkušenost a vzít si z ní ponaučení. Tak třeba ti to naopak pomůže příště odolat třeba ještě většímu pokušení. Na všem je třeba hledat něco positivního. Hlavně na to pořád nemysli, je třeba mysl zaměstnan něčim jiným, určitě na něco příjdeš. A jak říkají ostatní, hlavně ne aby tě napadlo se přiznávat.
Mně se to stalo při první lásce, že jsem začala něco mírně dřív, než jsem ukončila to přechozí. Ale žánou morální kocovinu si nepamatuji, v tom věku mi to přišlo zřejmě přirozené, že to není navždy. Pak už se mi nic takového nestalo.
No taky mě to v mládí potkalo. Našla jsem si nového přítele a nedokázala jsem ukončit původní vztah. Bylo to děsné období a nerada na to vzpomínám. Morálku jsem tenkrát až tak neřešila, ale nedalo se to stihnout, i když byl každý z jiného města…
Teď už jsem někde jinde. Ale ono jsem taky abstinent…protože co si budeme povídat, stačí pár skleniček, lidi ztratí zábrany a občas zapomenou, ke komu patří – a pak to vystřízlivění za to nestojí 🙁
Ne, to se mi nestalo.
Jen již je to přes 20 let. Napsal mi z vojny můj první kluk, já tehdy byla také jeho první. Ale rozešli jsme se. Z vojny napsal asi 2 roky po tom, co jsme se rozešli. Spíše to byla platonická láska, vodění za ručičky a tak. Z vojny asi napsal jen proto, aby mohl říci, že má také holku. Já už jsem tenkrát bydlela se svým mužem a měla dítě. Dopis přišel k našim. Přečetla jsem si ho a zvažovala zda odepsat. Chlap si ho tenkrát přečetl. Nijak jsem ho neschovávala. No byla z toho 3 světová a přitom se nic nestalo.
I když jsem situaci nijak nezavinila, stejně jsem se cítila jako bych podváděla. A ještě výčitky od chlapa.
Drž se.
Nuninko, nechci radu, samozřejmě si to musím vyřešit sama. Vždy vše si každý musí vyřešit sám. Žádná slova útěchy, byť se dobře poslouchají, nepomůžou. Je to v každé hlavince a kdyždý musí bojovat sám se sebou. Děkuji.
Děkuji za odpovědi!
Děkuji Teru za to, co jsi napsala. Sama to mám vyřešené, protože i já sdílím názor, že pokud někdo ujede, tak si to má nechat pro sebe a neříkat to partnerovi, protože tak se bude trápit ještě i on a k ničemu to nevede.
Bohužel, až tak příjemné to nebylo, takže raději zapomenout, než do kolonky “sen“. Nakonec mi řekl, že si myslel, že to půjde dál, ale když jsem se k tomu neměla, tak vlastně ta chemie neproběhla a bylo to jako s kamarádkou a vlastně zase tak sexy nejsem, takže se už nechce dál se mnou bavit a mám se mít dobře. Takže mě to hodilo krásně do reality a jsem vděčná za to, že jsem si uchovala kousek zdravého rozumu, nepodlehla úplně, zůstala na svých zásadách (že teda na prvním radne rozhodně víc ne políbení nepatří) a chci zapomenout.
A taky jsem si jistá, že se to už víckrát nestane. Dobrá škola…
Tak já vždycky říkám, že jsem trapně věrná, ale stalo se to i mně. Měla jsem partnera, kde sex po 3 letech už nefungoval, ale jinak jsme měli super vztah. Jen jsme byli spíš sourozenci a nejlepší kámoši. Já to pořád chtěla řešit, snažila se různými způsoby vrátit tu původní touhu, komunikace mezi námi byla perfektní, takže jsme o tom normálně mluvili a on mi řekl, že by mu přišlo lepší, kdybych si našla milence, ale že to chce vědět, aby nebyl za blbce, že by to nějak kousnul. Rok mi trvalo, než jsem si na tu myšlenku zvykla. Pak jsem to zkusila, přišlo mi to děsný. Řekla jsem mu to, on z toho radost neměl, ale opravdu to kousnul. Jenže mě to nepřišlo jako řešení, říkala jsem si, že když nic nechce udělat, aby fungoval sex, může takhle přestat fungovat i v jiných oblastech vztahu a nebude se mu chtít to řešit. Takže jsem to s těžkým srdcem ukončila. Dodnes se spolu vídáme, jsme dobří kamarádi, jeho skoro-manželka je moje dobrá kamarádka a normálně se bavíme. 🙂
Ty jsi samozřejmě v jiné situaci, doporučuju si to hlavně nechat pro sebe, ten pocit, pokud byl fajn, si hýčkat, přesunout to v mozku do krabičky SEN, a už to nedělat, když to tak těžce neseš. 😉
Bohužel se s tím asi budeš muset srovnat sama. Tady ti žádná rada nepomůže. Hlavně to neřeš doma, to by muž nemusel pochopit i když se “nic“ nestalo.
Protože pro chlapa to nevěra určitě bude.
Tohle se mi nestalo a ani nevím jestli bych něco takového partnerovi dokázala odpustit.
Takže bych ti asi řekla, že se v tom nemáš pitvat a hodit to za hlavu. I když to bude těžké pro tebe. Ale pokud se k tomu budeš pořád vracet, nakonec zničíš všechno a všechny kolem sebe. Těžké bude i to co udělá ta druhá strana, ale to ty bohužel asi neovlivníš.
hlavně neměj tendenci ulevit si tím, že by jsi to přiznala manželovi nebo příteli, asi by to nepochopil