Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jak vysvetlit diteti umrti v rodine
Potkala nas smutna udalost a opustil nas deda. Jak mam vysvetlit synovi (tri a pul roku) co se stalo, az se na nej bude ptat? mam se pokusit mu to nejak vysvetlit nebo se uchylit k drobne lzi (jako ze deda odesel a uz se nikdy nevrati)?
(syn chape smrt u zvirat, vi ze kdyz slapne na brouka, ze zemre, nebude se hybat atd. – ja vim ze je to blbej priklad, ale pisu to proto, ze o smrti jako takove vi, ale nevim, jak mu to podat u blizkeho cloveka)
Přeji upřímnou soustrast.
Jak to vysvětlit dítěti? Nelhat, to je pak pro něho horší. A 3 a půl, to je ještě malý. Normálně bych řekla, že dědeček je v nebi a že se na něho třeba dívá.
Ale v tomhle věku to tak děti ještě moc nevnímají. Takže vysvětlit, jednoduše. Zbytečně ho nezahltit dlouhou řečí.
Prvne uprimnou soustrast..
Souhlasim tusim s ledoo..jsem pro uprimnost a kdyz byla dcerka prcek,umrela moje babicka a i po porade s psychol.rici pravdu.Citlive ,primerene veku.Jako ze i smrt patri bohuzel k zivotu..
Jsou tomu 2mesice co mi zemrel tatinek..
Dcera uz ma za par dni 9 a ona uz delsi dobu vi,ze smrt je,proste se bavime spolu o vsem moznem a tak je pak “pripravena“…Kdyz jsem plakala(ci placu)steskem po tatin.tak vi proc a hezky reaguje..neumim to vysvetlit ale ja mam zkusennosti,ze pro deti je nej uprimnost(adekvatni veku)a prirozenost i v citech..tim se naucej i lepe chapat a neboji se ukazat i emoce,slzy…
Je mi moc lito, co musis ditku rici 🙁
Drzte se!
M.
ke lži bych se neuchylovala…trochu vysvětlit přiměřeně k věku, věřím, že to nebude nijak jednoduché, ale věřím, že to nebude chtít probírat nějak do důsledků atd……upřímnou soustrast
Dceři byly čtyři, když umřela babička, taky jsme to nijak extra nekomentovali, řekla jsem jí to, i proč brečím, že to byla moje maminka a že už jí teď neuvidím ani si s ní nepopovídám a tím to skončilo. Te´d si občas vzpomene, když jedeme k dědovi, že tady bydlela ta babi, co jí dávala čokolády a teď že bydlí na zahradě zakopaná a že už je shnilá.
MMch u kozy Kamily taky vypadala, že to chápe a asi za rok od jejího zakopání nám oznámila, že už by chtěla Kamilu vyndat, že už je tam dost dlouho, tak třeba si myslí, že babi taky můžeme vyndat, i když ví, že ne, prostě jí to definitivum nedochází, tudíž to ani neprožívá nijak bolestně – je jí 5. Ve třech letech to asi nebude jinak.
Když měla dcera 2,5 roku odešel děda. Nijak jsme to nekomentovali. Na dušičky jsme šli zapálit na hřbitov svíčku. A bylo to asi půl roku potom. Jak jsme šly domů, skoro u domu najednou dcera řekla, a ten děda bydlel tady, že a dneska už bydlí na hřbitově a má hrobeček. Zase mu zaneseme svíčku ano.
Pěkně si to odůvodnila a sama a velmi nás tím překvapila.
Přeji šťastnou ruku, při volbě příběhu. Děti hodně dají na pohádky, či příběhy a lépe to pak pochopí a umístní v hlavičce.
Já jsem pro pravdu. Když mu řekneš že děda odešel, může to brát jako zradu z jeho strany, třeba že ho vnouček nezajímá, odešel a nemá ho rád. Když zemřel nebylo v jeho moci ovlivnit to. To ten malý může pochopit. A brouček je dobrý příklad…