Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Žárlivost a vše kolem ní....???
S manželem jsme u kafe vedli jednu z našich dlouhých, nic přinášejících diskuzí :D. Tentokrát padlo na žárlivost….manžel na mě nežárlí, protože říká že mi věří…já žárlím a mám o něj strach….on mi říká že mu tedy nevěřím…já říkám že samozřejmě ano 😀 …. a já že mě dost nemiluje a nebojí se že o mě nepřijde…..
No něco podobného jako co bylo dřív jestli slepice nebo vejce…..
Žárlíte? Čím je to dané, důvěrou v druhého, nebo pošramocenou svou sebedůvěrou? Nebo vlastně čím.
Jak s tím pracujete aby to neubližovalo tomu druhému? A myslíte si, že s tím jde vůbec něco dělat?
Říká se že zdravá žárlivost je správná. Kde pro vás je ta hranice zdravé žárlivosti, pokud tedy to vůbec jde takhle formulovat? Co ano a potěší vás to a co už né?
Kukačko, nikdy se nemá říkat nikdy, ale já bych se prostě do situace, kdy spím ve stanu s někým jiným než s přítelem (a ještě ovíněná) fakt nedostala. A přítel taky ne. Takže pak žárlit opravdu nemáme důvod.
Jinak můj bývalý se do těhle situací běžně (úmyslně) dostával a žárlila jsem jako ďas…zpětně to vidím tak, že místo žárlení jsem ho měla té nějaké fuchtli ve stanu s klidem přenechat…Ale tenkrát mi bylo přece jen o spoustu let míň a připadaly mi normální situace, které pro mě z dnešního pohledu normální nejsou.
Ono je to těžké…Učebnicově by sice měla být mezi partnery naprostá důvěra, ale pak přijde velmi riziková situace, kdy člověk zareaguje pudově, tam jdou všechny “vyšší city“ stranou, viz ten příklad s jednou ženou ve stanu, plus třeba alkohol. Proč zbytečně nahrávat takovým situacím? Nejde o to, že bych mu nedůvěřovala primárně, ale v takové situaci bych nedůvěřovala ani sama sobě…(samozřejmě by v tom stanu musel být muž 🙂 ) Stojí to za ty trable potom? Není lepší vymyslet kompromis, který by neurážel ani jednoho z partnerů?
chezzi, no jo, výraz “pařil“ se dá vyložit různě, co? 😀
zarlim, ne nejak extremne ale trochu jo, prece jen kdyz rekne, ze na vanocnim vecirku paril s nejakou mladou kolegyni tak me to zas tak chladnou nenechava…
Tak si zase připadám jako chlap 🙂 nežárlím a žárlivost bych si vysvětlovala stejně jako tvůj muž jako nedostatek důvěry. Tím nechci zatracovat nikoho, v kom ten červík občas zahlodá, jak už tu někdo zmínil, tak v tom určitě hrají dost podstatnou roli i předchozí zkušenosti. Taky záleží na tom, do jakých situací se pár dostává.
Docela by mě zajímalo, když ve vás ty pochybnosti hlodají, necháváte si je pro sebe, nebo to na toho druhého vybalíte? Pomůže, když se vám snaží pochyby vyvrátit?
Ne, nežárlím. Přítel taky ne. Ale vedla k tomu dlouhá cesta 🙂
(Když na mě přítel zezačátku žárlil, dost mě to uráželo.)
(Já zase zezačátku žárlila na jeho ex a jeho to uráželo.)
Bami, jak píšeš, zdravá žárlivost je správná. 🙂
Já svému muži věřím a je to oboustranné. Ale někdy hlodá takový ten červíček 🙂
Myslím si, že žárlit (do určité míry) ke vztahu patří. A kde je ta hranice? Asi tam, kde to už toho druhého obtěžuje, utlačuje, deptá ….. .
Všeho moc škodí a o žárlivosti to platí dvojnásobně 🙂
To je hezké téma.
Shoduji se s Tvým mužem, pokud někdo žárlí, pravděpodobně tomu druhému nedůvěřuje. Na druhou stranu si myslím, že pokud tím druhého vyloženě neotravuje, tak proč by nemohl zažárlit, jet o dané zkušenostmi, vlastní sebehodnotou a ještě nejspíš dalšími věcmi. Kdybych to nějak negativně prožívala, určitě to zkusím zpracovat u sebe, než tím zatěžovat druhého.
Když se mě můj muž ptá, proč jsou ty ženské tak žárlivé, odpovídám: “Protože a) známe muže, b) víme, jaké jsou některé ženské potvory“ 🙂
Když jsem četla úvodní příspěvek, tak jako bych to psala já, včetně názoru přítele..Snažím se ovládat, jak se dá, mnohdy se mi to daří, někdy jsem nafučená..nechápu, to pojetí chlapů, kteří neznají ani špetku žárlivosti..vůbec to neznamená, že bych nevěřila..jen mám strach o náš vztah