Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rodiče jako vzor
Mám na Vás otázku 🙂 děláte svým dětem něco, co dělali Vaši rodiče Vám a Vy jste si říkali, že to svým dětem určitě nikdy nebudete dělat? A najednou se přistihnete, že… 🙂
Já se takhle přistihnu docela často :-). I přesto, že si svých rodičů velmi vážím a za jejich výchovu jim děkuji, tak své děti chci vést trošku jiným směrem. Ale… ne vždycky se to daří :-).
Momentálně bojuji s chválou. Moje maminka používala chválu jako šafrán a já celé dětství toužila jen po tom, aby mě pochválila. A tak jsem teď u své dcery nastolila opačnou strategii a chválím, chválím, chválím,…až najednou zjistím, že tolik takové chvály není vůbec potřeba, protože ji spíš manipuluju než že by to bylo ku prospěchu věci. Tak jsem zase na začátku 🙂 :-).
Ale Váš názor mě moc zajímá jako osobně, i do svého projektu (pro rodiče, kteří na sobě chtějí pracovat), který jsem spustila. Já zastávám pořád jen jednu myšlenku – děti není potřeba nic učit, stejně se nedívají na to, co jim říkáme, ale na to, co děláme, takže stačí být jen (pro nás) dobrým vzorem ;-).
Jak je to u Vás? 😉