Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Přišlo mi emailem - Dnešní žáci 9 třídy
Snad se žádná učitelka neurazí 🙂
Žáci 9. třídy v dnešní době: Autor učitelka ZŠ
Pokud si myslíte, že učitelem může být každý, kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu.
Abyste si to patřičně představili, vybrala jsem vám 9. třídu v čase, kdy jsou všichni přijati na střední školy. Člověk by řekl – proč sem vlastně ty vousaté a prsaté děti ještě chodí
a nezůstanou radši doma, když se stejně odmítají učit? No protože je pro ně škola jen druh zábavy, estráda, show.
Tak, připraveni ke vstupu do třídy?
Totální výtlem
Začátek hodiny. Nenechte se zmýlit malým počtem žáků v učebně. Zbytek přijde tak za čtvrt hodinky – musí nakoupit v Žabce naproti kuřivo, čipsy a Redbuly.
Když omladina dorazí, vevalí se s ní do třídy
čmoud trávy, cigár a tabáku z vodních dýmek.
Jakmile se žáci usadí, začnou si vyměňovat flašky s pitím (pitný režim zaručuje školní řád).
Vzduchem létají z první do poslední lavice plastové lahve, které se občas za letu srazí.
„Kreténe, debile, čubko, zmrde!“ ozve se obvykle po takové kolizi, což druhá strana kvituje slovy:„Mrdám na tebe, čuráku vyjebanej! (oslovení „čuráku“ je dnes mezi mládeží konverzační obrat stejně jako kdysi „vole“).
Když ty štěbetálky za cenu vyřvaných hlasivek ztišíte, začíná nejklidnější fáze hodiny.
Třetina třídy zalehne se staženými kapucemi na lavice dospat noc strávenou na ICQ, Facebooku či Wowku (World of WarCraft), třetina si začne vyřizovat korespondenci v mobilu a zbytek osazenstva tupě zírá vyrývaje žiletkou klikyháky do lavic, či, patří-li k hnutí emo, do svého předloktí.
Nyní můžete začít s výkladem. Ovšem i kdybyste jim říkali, že jste právě vynalezli elixír nesmrtelnosti, jedinou reakcí bude cedulka NUDA K CHCÍPNUTÍ! opřená o penál dívenky, kterou vzali bez přijímaček na gymnázium, přestože běžně píše „bríle“, „výtr“ či „lžýce“.
Při psaní na tabuli dejte pozor, aby v křídě nebo v houbě nebyl špendlík a uvnitř tabule přilepená vložka nebo použitý toaleťák.
Nikdy nedávejte k rozboru věty, jako Chlapec měl malého ptáčka, Láďa objel vesnici či Jedli jsme vejce natvrdo. Jakýkoli dvojsmysl dohání znalce Kameňáků a Prciček k nepříčetným záchvatům smíchu.
Při „totálním výtlemu“ začnou hýkat, nekoordinovaně sebou zmítají, až se smíchy svalí pod lavici, kde ještě dlouze tlučou rovnátky o lino.
Žáci s největším počtem uhrů na cm² jsou dvojsmysly uneseni natolik, že zuřivě čmárají po lavici kosočtverce a nápisy PRC, MRD, ŠUK.
Donutíte-li je to smazat, vylijí na lavici celý obsah ředidla a ve třídě je rázem nedýchatelno.
Po otevření oken dozajista nějaký šikula zapálí na parapetu noviny, takže se dovnitř vyvalí hustý dým.
To si snad děláte…
Vytrženi tím cvrkotem z letargie začnou žáci kolektivně syčet, bučet, mečet, mňoukat, vzájemně si prozvánět mobily či pouštět písně typu: „Jsem gay, jsem teplej!“
Hoch, jenž za celý rok nesundal z hlavy kšiltovku, v níž vypadá jako lego panáček, na vás ukazuje vztyčený prostředník „jako že jste jednička“ (vivat, Topolánek).
Než se stačíte naštvat, nahrnou se zadní řady k oknu, protože po ulici právě projíždí bývalý propadlík na čtyřkolce.
Po návratu do lavic zjišťují, že jim zmizel gel na vlasy, rozečtený Blesk či Inteligentní
modelína (!).
Během vyšetřování se ozývají výkřiky: „Drž hubu, prase, buzno, faráři!“
Směřují k žákovi v přední lavici, který celou hodinu zarytě mlčí a provinil se tím, že nechodí s ostatními krást do Žabky ani hulit na kuželník.
To víte, jsou to citlivé děti a mají svůj názor.
„Můžu na záchod?“ ptá se mládenec, který byl během letních prázdnin dvakrát venku, tj.60 dní strávil od rána do noci u počítače, a už dávno ztratil pojem o realitě. Jelikož je tuto hodinu už sedmnáctý, kdo chce na WC, nepustíte ho.
„To si snad děláte prdel? To je moje právo!“začne křičet a vy máte chuť srolovat závěsnou ceduli Práva dítěte, co visí na zdi, a prásknout ho s ní, až by hubou smazal tabuli. Ale nemůžete. Nemůžete jim zabavit mobil, vyloučit je ze školy ani poslat do zvláštní bez jejich souhlasu.
Můžete od nich akorát tak chytnout vši, žloutenku nebo křivé obvinění ze sexuálního obtěžování. A tak se raději modlíte, aby někdo z té hordy konečně zavolal, že je ve škole bomba. Tím adrenalinová lekce končí.
Učitelé při evakuaci vybíhají naproti do Žabky vsadit si Sportku, jedinou vidinu záchrany, anebo je sanitky odvážejí rovnou do Bohnic, pokud si už předtím neprokláli srdce ukazovátkem.
Ti největší šílenci zůstávají až do důchodu.
Běhá po třídě a zvrací židličky.
Nojo,dívá se na mě skrz pravítko a směje se, že jsem zelená.
Super napsané a řekla bych že většina je dost reálná, bohužel
Pro pobavení fajn. Jinak je mi jasné, že takto to na školách nevypadá. Nebo alespoň ne na všech. 🙂
Nadávno jsem jela v busu a skupina školáků se bavila o projektových dnech ve své třídě tak hezky, dokonce slušně a s nadšením, že by měl člověk chuť se taky přijít podívat. Rozdělovali si úkoly kdo co sežene, kdo co napíše, kdo udělá prezentaci, radost poslouchat.
Tak já to vidím spíš jako názornou ukázku toho, co s nimi dělají rodiče. Škola nemá suplovat rodinu a dělat za rodiče jejich práci. Pokud rodiče své děti nevychovávají k úctě k autoritám, k tomu, že kromě svých práv mají také povinnosti… vedou je pouze k tomu, že můžou dělat jen to co chtějí, tak s nimi škola opravdu nic nezmůže. Já byla první ročník, který byl v devítce. Co se týká učení, tak k ničemu neb jsme jeli podle osnov ještě pro 8 tříd, takže v 9 jsme všichni vše už věděli:-), ale mně to pomohlo třeba v tom, že jsem byla vyspělejší a lépe (dle mě) jsem zvládla pobyt na internátě… Kšanda
Nuninko, to jsem se pobavila :-). Spoustu scén znám z vyprávění od dcery (5.třída) – každý den se těším, jakou novou historku ze školy přinese. Spousta učitelek se s tím dokáže vyrovnat s humorem a zvládají to – mají můj obdiv.
Dcera chodí do školy moc ráda a do života jí to dává spoustu zážitků a zkušeností, které bych jí já nikdy dát nemohla, ani kdybych se rozkrájela. Jako ve vězení si ve škole teda rozhodně nepřipadá.
Lien, já mám dojem, že 9 třída je povinná. Sice nechápu proč, nám taky stačilo osm tříd. 🙂
Tomu věřím, ani se nedivím už devátým rokem ve vězení, co tak od nich čekat.
Moc nechápu rodiče, co je tam posílají – reálná ukázka, co jim škola “dá“.