Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem naštvaná nebo sobecká?
Právě jsem dost naštvaná, nebo je to z moji strany jenom sobectví?
Muž není přes týden doma. Malý měl tento týden narozeniny a ještě jsme mu nepopřáli, protože čekáme na tatínka.
Domluvili jsme se, že mu popřejeme dneska. Jenomže muž místo aby přijel domů, tak si jel rovnou na pocker.
Copak chci po něm tak moc? Přijede domů ve čtvrtek večer, jde na kafe. V pátek pracuje doma a večer jde na pocker.
Poslední dva týdny přijíždí až v pátek, protože měl služebku a školení.
Jsem ticho, že sotva přijede domů, večer hned zase jede pryč. Nechci po něm, aby se vykašlal na všechny kamarády, ale dneska mě to fakt naštvalo.
Pak si zase říkám jestli to není z mé strany sobectví, když chci aby byl s námi doma. Ale doprčic, jeho syn měl narozeniny a slíbil, že mu dneska popřejeme.
Tak jsem to ze sebe dostala a vůbec mi není lépe. 🙁
Snad to vypotím na cvičení a nebudu vzteklá až přijede domů.
no já jsem emotivní člověk také, sice za ty špatné nejsem ráda, ale zase mě posouvají jinam a některé věci si uvědomuju….no a zase tu není tak mrtvo a nuda né 😀
kšando on je to začarovaný kruh…píšeš že se manželovi nedá divit že je radši někde jinde neb se mu doma nelíbí…no ale naštvaná by jsi prvotně byla protože doma není…no je to kdo byl dřív vejce nebo slepice? 😀
souhlasím s tím že děti vnímají a cítí se jak matky s tím jestli dobře nebo špatně…stále mi tam prostě naskakuje to, že on se cítí fajn někde jinde, a já se musím cítit dobře nebo měla bych aby se děti cítily dobře a užily si to…ano udělala bych vše proto aby si to užily nebyli naštvaní, ale v tuhle chvíli mi to přijde, že se musím já snažit měnit proti sobě(v uvozovkách)… pořád to mám jako partnerství obou, tohle mi prostě pořád přijde jako jednostranná teorie(podmínka)
a ještě…s malými se to realizuje mnohem lépe…ono vysvětlit tohle těm velkým když si představím kluky s větou že to neva jestli chtějí oslavíme to sami nebo jak si to představují že tatínek se dobře cítí jinde…je prostě pro mě malé zlo, co v těch dětech nezanechá nic dobrého a jednou se to vrátí jako bumerang…
nuni tak at příští týden je mnohem lepší atmosféra a vyjde to podle očekávání všech ostatních….a teď asi mě ostatní zašlapou, mě osobně by asi vadilo i to že po týdnu místo cesta manžela za rodinou míří za chlapama na karty, já bych to viděla a osobně i cítila obráceně(no chlapi to maj nastavené jinak)
Kšando, já jsem taky emotivní – ale napíšu s klidem BOHUDÍK. Nechci a nikdy nebudu žít vedle přítele jako chápavá tetička.
Holky, tak já taky spíše čtu. Musím říct, že jste mě přimněly hodně přemýšlet – především nad sebou. Jen ještě na Lien – pokud budu já spokojená, protože já si mohu užít oslavu s dětmi na kterou jsem se těšila a budu i šťastná, že muž je šťastný někde jinde budou šťastné i děti – s tím souhlasím na 100% neb jsem psala, že dle mé zkušenosti to děti vnímají opravdu tak jako já – pokud vidí, že mi nevadí, že tatínek není doma, tak to nevadí ani jim…. Ale… neučím v této konkrétní situaci děti větší SOBECKOSTI, když jim “říkám“, že je v pořádku , že tatínek je s kamarády, protože je tam větší zábava? To se přeci pak můžu dočkat toho, že až budu nemocná, tak mi děti nepomohou, protože budou mít někde něco zábavnějšího… Jednou jsem slyšela termín “Sociální debil“ a tak bych to viděla i v této situaci – přeci jen narozeniny jsou jednou za rok. Musím ale uznat, že v běžných situacích se pokusím tvými radami řídit – myslím tím – nebýt naštvaná, když je manžel spokojenější někde jinde než doma neb je fakt, že pokud jsem naštvaná, tak se mu ani nelze divit. Jinak Nuninko – to by mě vytočilo snad ještě víc, že je manžel naštvaný, že já jsem naštvaná:-). Řešení Lien dané situace je asi ideální a pokud to takto zvládá, tak klobouk dolu. Já jsem bohužel hodně emotivní člověk a jsou tedy chvíle, kde se mi příliš nedaří přemýšlet racionálně a vidím jen jednu pravdu – tu svou pochopitelně:-). Kšanda
Omlouvám se, ale přes víken nebyla nálada psát.
Oslava proběhla díky návštěvám docela dobře. Jinak byla poněkud tichá domácnost, protože muž se naštval, když jsem mu řekla, že jsem naštvaná. Rodinná sešlost teprve bude a jsem ráda, že nebyla tento víkend.
Danielko to jsi napsala trefně, taky mám ten pocit.
Lien, jestli to tak funguje u vás, tak tě lituji. Protože podle tebe má člověk dělat co chce, kdy chce a to bez ohledu na druhé a pokud se to někomu nelíbí, ať se sebere a jde pryč. Nezlob se, ale tohle je sobectví. Tohle není o vztahu dvou lidí nebo celé rodiny.
Pokud jsem to pochopila jinak,nebo tys to myslela jinak, tak promiň.
Ctiradko, neočekávala jsem utěšování nebo aby někdo napsal, že muž nestojí za nic. Protože takhle to není.
Tohle se stalo poprvé. A já jsem byla rozpolcena v tom, že jsem na něho naštvaná, protože takhle zazdil děti. A pak jsem si řekla, jestli to obe mě není sobecké, že chci, aby zvládnul dlouhou cestu domů a za chvíli jel zase na to co měl domluvené.
Peťko, každý se bohužel neumí rozejít tak jak píšeš. Mám kamarádku, která se rozvádí a to co jí muž dělá, děkuji pěkně. 🙁
Petro, ano, zdá se, že zapomněl.
Ono i tím, že není přes týden doma, to berou děti hůř, hlavně syn. Moc se na něho těšily, pak byly zklamané, že ho uvidí až další den. Kdyby s námi byl doma každý den, tak by to tak nevnímali.
Tak tady toho tedy je, přiznávám, že jsem to už jen proletěla a narazila na otázku Mankaš.
Takže moje řešení v této konkrétní situaci.
V době oslavy když by bylo jasné, že tatínek nikde, bych vzala telefon a zavolala, zda je v pořádku. Nejspíš bych zjistila, že na to zapoměl a nechala ho po telefonu domluvit se s oslavencem co a jak a tomu bych se přizpůsobila. A k tomu “smutnění“ dětí, ony to většinou dělají, protože na sebe berou smutek maminky, málokteré dítě, které vidí, že mamince přijde úplně v pořádku, když tatínek zapomene nebo dá přednost pro něj větší zábavě, je smutné nebo zklamané. Tohle opravdu dělají pro nás, ony potřebují matku, která je silná (aby jim zajistila přežití, ne proto že jí mají rády 🙂 ) a když vidí, že to tak není, nabalí na sebe část jejích zátěží, dělají to pro své přežití, které bez matky většinou nebylo možné. Když je matka spokojená, proč by si na sebe tahaly nějaké zátěže, to není přirozené ani životaschopné.
A pak ještě jsem tam postřehla bamisku, jestli to cítím stejně. Tak k tomu chci napsat, že mě takové diskuse fakt nestaví do nějakého negativizmu vůči někomu. Beru to asi tak, že když chce kojenec pochopit jízdu na kole, tak se na něj taky nemůžu zlobit, že mu to nejde, sotva začalo chodit, ani si o něm nemyslím, že je blbej nebo tak něco. Prostě on to nemůže zvládnout a nemá cenu o to nějak víc usilovat. Je to miminko, které na kolo nepatří, nemůže a není důvod se na něj zlobit, nutit ho nebo si říkat, že je debilní. Za dva, tři roky bude jezdit taky. Ale teď to nemá smysl. A v té paralelní prac. diskusi jsem kojenec zase já a ty mě to učíš. JO a ještě aby to nevyznělo, že tebe považuji za miminko, které na kolo nepatří, tak to ne, to spíš jiné účastnice diskuse. Ty už si na něj sedáš, akorát, když upadneš, tak se pak rozčiluješ, že to není pravda, že můžeš jezdit, že je lepší tříkola :-). Ale stejně ti to nedá a až se kolena zahojí, zas to půjdeš zkoušet 🙂 :-).
Pro mě je ale nejvíc fajn si napsat s lidma, kteří už jezdí a můžeme se o té jízdě společně pobavit, sdělit si své zkušenosti, nemusíme se přesvědčovat, zda je možné jezdit nebo ne, takže díky, že i takoví přispějí do diskuse. Lien
V poho, taky někdy něco přečtu nepozorně… Víš beru o podle sebe. Můj muž je velký fanoušek sportu, obzvláště fotbalu. Když hraje Baník, má to přednost, ještě k tomu když hraje se Spartou, všechno jde stranou… Když se plánuje nějaká akce a je potřeba, aby si muž vzal třeba den dovolené (třeba narozeniny tchána, například), můj muž tvrdí, že si dovolenou vzít nemůže, když ale hraje baník se Spartou, i ta dovolená se dá nějak zařídit.. 🙂 Já to vím, já s tímhle počítám a nijak se mě to nedotýká, občas si v humoru rýpnu, ale neuráží mě to a nezlobím se za to na něho. Ale z okolí občas dostávám rady typu: tak mu to přikázej, zakázej, to si snad umíš zařídit, to bych si líbit nenechala… Nebudu mu to přikazovat, protože je dospělý a ví sám, co má dělat. Jestli to není blbé jemu, že nepřijde na rodinnou akci a týden na to si dovolenou vezme, to je jeho starost, ne moje. A už dávno vím, že kdybych ho donutila, kdyby to udělal kvůli mně a ne kvůli sebe(že já chci, ne že on chce), tak by byl stejně otrávený, protože byl donucen…. A dívat se na otrávený výraz, to nemusím kazit den sobě, jemu a ostatním.
Osobní příklad možná na vysvětlenou toho, co jsem napsala.
Včera jsem stihla jen nakouknout a dnes už všechno nedočtu, ale téma mě zaujalo, tak si dovolím i svůj postřeh 😉
První mě napadlo, jestli není třeba možné, že tatínek prostě zapomněl? Ne že by mě zrovna tohle potěšilo, ale nepřijde mi to nepochopitelné, zvlášť když je celý týden mimo domov a tu atmosféru, kdy se synek těší na dort.
Nebo prostě oznámil, že máte oslavu posunout, protože pojede rovnou na karty?
No a se samotnou oslavou bych to v situaci, kdy tatínek nedorazí, vyřešila ve stylu Nevýchovy (jak jinak :-)) tak, že bych se s dětmi domluvila, jestli chtějí slavit bez tatínka nebo na něj počkat do druhého dne. Rozhodující slovo bych nechala oslavenci a tatínkovi bych poslala asi sms, jak jsme se dohodli.
Nuninko, jak to nakonec dopadlo? Stála ta posunutá oslava za to čekání?
tak to joo, špatně jsem to pochopila, promiň…
BTW: s ocitovanými větami souhlasím…
ctiradko, Ano, ve vztahu k dětem to není příjemné, jen proto by mě to mrzelo, ale jaký význam má ho nutit dělat něco, co nechce? On je dospělý, pokud jeho samotného nemrzí, že slíbil dětem a nepřišel, jaký mý význam, aby ho k tomu někdo nutil?
Jano, myslíš tohle? to, že nuninky muž nepřišel na oslavu – když nechtěl, nepřišel, jeho problém. Ano, ve vztahu k dětem to není příjemné, jen proto by mě to mrzelo, ale jaký význam má ho nutit dělat něco, co nechce? On je dospělý, pokud jeho samotného nemrzí, že slíbil dětem a nepřišel, jaký mý význam, aby ho k tomu někdo nutil?
Tam ale já nenapsala, že nuninka ho k něčemu nutí. Tam se zeptala, jaký význam by mělo, kdyby ho donutila, proti jeho nesouhlasu…. (podle mne žádný). Nenapsala jsem, že ho ona nutí, to já tam nikde nečtu.
Jestli jsi reagovala na něco jiného, tak nevím na co.