Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nechce spát sama :-(((
Ahoj, potřbuju poradit. Moje dcera (skoro 9let) pořád nechce spát sama. Usne v pokojíčku ale v noci vždycky přijde k nám do ložnice. Mě by to nijak moc nevadilo, protože máme velkou postel a vyspím se dobře i když tam je. Jenže ona chodí pokaždé v jinou dobu, takže asi chápete, že to má dost vliv i na vztah s manžlem, protože víc než na něj v jistých chvílích myslím na to, že tam může kdykoli přijít. Navíc poslední dobou odmítá i jít spát, když tam s ní není bráška. Prostě v tom pokojíčku vůbec nechce být sama. Teď už jí začíná vadit i to, že bráška usne dřív než ona. To jí dřív nevadilo a byla spokojená, že tam někdo je. Když se ptám, v čem je problém, řekne, že se bojí, ale už neví čeho, takže jí ani nemůžeme nijak pomoc, dkyž nevíme v čem je problém. Nemáte nějaký nápad nebo podobnou zkušenost? Asi by mi stačilo vědět, že v tom nejsme sami a že to časem přejde. Snad se do té doby se mnou teda chlap nerozvede 🙁 V.
Přidávám odkaz na nedělní článek k tématu – http://www.vasedeti.cz/vychova/ostatni-vychova/selsky-rozum-aneb-rodice-s-klamnou-predstavou/
Dcera teď bude mít 7 a usíná s námi, manžel ji pak přenese a někdy se v noci ještě vrátí a někdy ne. Časem to určitě přejde.
Určitě nejste sami. Náš syn má 6,5 roku a je to to samé. Dcera má 4 roky a od malinka spí celou noc v pokojíčku. A to i od doby, kdy pochopila, že brácha vždy v noci zdrhne. Co s tím neporadím. My už jsme od synova narození vyzkoušeli vše možné i nemožné. Do roku se budil 20x za noc, do dovou let tak 5x za noc…. Teď usne v pokojíčku i sám (se sestrou), ale v noci skoro vždy přijde. Někdy hned v 10 večer, někdy až nad ránem. Dřív než v 10 se to nikdy nestalo, usíná kolem osmé, takže s manželem máme času dost…Pozvala jsem k nám domů i psycholožku, prý potřebuje “dosytit“ – když měl přesně 2 roky, byla jsem 3 měsíce v nemocnici. Ale moc nevěřím, že to má souvislost s tím spaním, myslím, že by to bylo stejné. On byl nespavec od narození, dcera spavec. Je to úplně jiné. Tak to necháváme, tak jak to je. Dnes jsem se ho ptala, jestli až si přivede holku, půjdou pak v noci taky za námi do ložnice. Tak prý si holku nikdy nepřivede 🙂
anonyme, můj synek v tomhle neměl problém do cca 3 let, ale pak se to najednou zvrtlo a začal děsivě bát tmy. pořád tvrdil, že ho “veme bubák“. tak jsme koupily malé světýlko, vyhnali zlé skřítky, přivolali skřítka Postelníčka, který střeží jeho postýlku a vyhání bubáky a vyřešilo se to. pořád jsem nechápala, proč tak zničeho nic? Až pak jsem přišla na to, že mu tchýně do telefonu říkává, že venku je bubák (místo tma).
Souhlas s Petrou ,take to tak delam a je nam fajn.,
A ted napisi neco osobniho a verim ,ze skoro nikdo me tu “nesezere“ 😉
Jak pise Danielka to je take hezke..
Mozna se bude nekdo smat,a ja take na to uplne neverim,ale vo necem ano,byl u nas jednou kamarad lecitel a skvelej maser a on nam i obesel pokoje,chtela jsem vedet,zda mame ok postele atd..a pak mi povidal,ze deti maji jakesi antenky a vidi “veci“co my ne,a jsou citlivejsi a muzou videt i ruzne “andely“a bytosti ci citit drive nez mi,ze treba nekdo umrel a podobne..a tak treba i “videj““neco v pokoji a mame tomu verit,snad mi rozumite,nekteri dospeli jsou take velmi citlivejsi,ja napriklad “citila“ze prave zemrela babicka a spadl mi z rukou talir.a v dectvi jsem videla u dveri v noci oblycej mrtveho stryce..7.a deti jsou v tomto citlivejsi..mozna pro nekoho hloupost,ale chci rict,ze na strach,i pro nas nepoctatny,na ten ma dite narok a my ho mame brat vazne,vrati se nam to 100x,bude nam i duverovat a vzdy za nama snaz prijde,vim to sama,a i u svych deti,syn ma uz 19,dcera 21a pamatuji si kdyz jim bylo cca jako ted dcerce,jak jsem klecela u postele a koukala s nima,zda opravdu neni pod postelou bubak 😉
A tu osobni vec..jak o tom pise i Dan..u nas dlouho trvalo,nez jsme opravdu v klidu spali,ex vystehovala policie..a ikdyz hned jsme vymenili zamky a ma zakaz do okruhu x metru..tak to trcalo a bylo to velmi tezke a napisi,ze nam dlouho stacil v nasem velkem dome,jeden pokoj na spani a ikdyz ja nejsem zadny straspitel,dlouho i me trvalo,nez jsem za kazdym zapraskanim,neslysela minulost..a nas dum stale “seda“,jak se odborne rika a tak casto zaskripe,nebo sedime dole a praskaji nam nad hlavou stropy..a az nyni se tomu smejeme a rikame,duchu bez pryc 😉
A ten lecitel mi poradil at “vycistim“dum,tak jsem to uelala(sul do rohu,svicky..)ale ze u nas citi nadhernou pozitivni energii a lasku..
Tak se omlouvam,ze jsem pisla trosku mimo tema..
Skratka berme deti vazne,snad kazda citime,co je rozmazlenost..A sex tu bude stale,nez dectvi nasich deti..
Megg
Taky jsem se v dětství hodně bála. A myslím si, že probrat to atd. je určitě dobré, líbí se mi ten nápad Petry jít zamknout byt. Ale stejně – strach je iracionální a pokud k tomu má dítě sklony, stejně se může bát dál. Fantazie v tomhle věku jede naplno. Vzpomínám si, že jsem se v dětství bála hodně, někdy jsem hodiny poslouchala, co kde v domě luplo, představovala jsem si zloděje, jak se plíží domem a blíží se ke mně. Ještě to bylo podpořeno pár epizodami, kdy nám opravdu někdo chodil po dvoře a tak, takže to pro mě stačilo coby reálný základ.
K rodičům jsem nechodila, ale ne že bych nemohla, spíš jsem nechtěla. Takže když za mnou syn v noci přijde, jsem spíš ráda, že to takhle řeší a neklepe se sám ve tmě strachy.
Když přišel v nevhodnou chvíli, slyšela jsem ho, jak otvírá dveře, takže jsme se s manželem přikryli, já na sebe natáhla košili a odešla jsem se synem do pokojíku, kde jsem počkala, až usne. Při sexu se to stalo jen jednou, jinak většinou chodí pozdě, když už spíme. Pokud jde jen o ten sex, zařídila bych si to tak, aby bylo dobře slyšet, když třeba otvírá dveře pokojíku, abys nebyla ve stresu, že k vám nečekaně vpadne. Myslím si, že je to jistější než přemlouvat ji, aby se nebála. 🙂 (To myslím samozřejmě s nadsázkou.).
Čtenářko, chce se mi skoro zeptat, jestli jsi to myslela vážně, ale obávám se, že jo. To, že dítě neřekne ani A pokládám za to nejhorší, k čemu může výchova dojít. Víc k tomu nemá smysl psát, je to takový extrém, že ani nevím, jak to uchopit.
To je zajímavé, že tenhle problém se objevuje u relativně starších dětí…u nás je to totiž podobné, starší dcera má 8 a někdy s tím také bojuje, ale pomůže jí, když s ní někdo před spaním poleží…někdy mi ráno řekne, že se vůbec nevyspala, že se bála, že se jí zdálo, že jí někdo stojí v pokoji, ale za náma nepřijde…
Musím se přiznat, že jsem na tom někdy podobně, když jsem moc unavená, tak špatně usínám a někdy se mi zdá také, že někoho někde slyším nebo vidím, bohužel. No a když manžel třeba není doma přes noc, třeba teďka byl sám se starší na horách, tak se nevyspím vůbec, takže bych řekla, že je to o povaze.
Ještě jedna věc – nemá cenu řešit to krátce před tím, než půjde spát, když už na ni ty strachy začnou zase padat. Najděte si nějakou klidnou a pohodovou chvilku přes den.
V pátek jsem si přečetla dotaz, ale k reakci jsem se nedostala. Přes víkend jsem si na to několikrát vzpomněla a vymýšlela svoje řešení 🙂 Myslím, že nejdůležitější je, aby sis ty ujasnila, co přesně potřebuješ – jestli ti jde “jen“ o to, aby vás dcera nepřistihla při milování, nebo bys ji ráda z ložnice už úplně vystěhovala, nebo ti třeba vadí tlak okolí, že v jejím věku spí ještě s váma. No a pak bych šla za dcerou, řekla jí, jaký mám problém a pokusila se ho vyřešit s ní společně. Pokud jde jen o to, aby vás nepřekvapila, tak se myslím domluvíte raz dva – důležité je, aby finální řešení vymyslela dcera, ty jí můžeš zkusit něco navrhnout, když si nebude vědět vůbec rady, ale neměla bys jí předestřít jen varianty, ze kterých si bude vybírat, to by se cítila, že je natlačená do něčeho, co nechce.
Nejspíš bych jí řekla, že potřebujeme být večer v ložnici aspoň nějakou dobu s tatínkem sami, jestli má nějaký nápad, jak to zařídit, aby to tak mohlo být a ona s tím byla taky v pohodě.
Problém se strachem před usnutím jsme teď řešili doma taky (dcera má už 10). Jednu dobu se to zdálo neřešitelné, pořád jsem se nemohla dopátrat toho, čeho se vlastně bojí, abych jí mohla vysvětlit, že není důvod se bát. Až když mi došlo, že se ptám možná blbě, a zeptala jsem se “Co by ti pomohlo, abys mohla v klidu usnout?“, tak jsme se dobraly nějakého řešení. Nejdřív nevěděla, tak jsem jí navrhla, že bychom spolu mohly vžycky jít zamknout dveře od bytu, aby věděla, že je fakt zamčeno. Na to kývla a pak začala vymýšlet sama i povídat o tom, co jí vadí, takže máme několik opatření, díky kterým usíná docela rychle.
Držím palce, ať na to brzo přijdete taky. Určitě pak napiš, jak jste to vyřešili.
Já to vidím hodně podobně jako Ježeček (ten předchozí komentář). A ještě jedna věc mně vrtá hlavou: To by vám opravdu ten sex nechyběl? No mě teda jo 🙂