Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čím vás děti nejvíc vytočí?
Postesknutí od čtenářky a pár vyhrocených situací z poslední doby mě přivedlo na novou anketu – Křičíte na děti? (odkaz je zase v pravém sloupci nahoře, tak neváhejte a hlasujte taky :-))
No a v souvislosti s tím vším by mě ještě zajímalo, čím vás děti zaručeně vytočí? V jakých situacích jdou u vás předsevzetí o nekřičení nebo neplácání apod. stranou?
diskutováním o tom, proč nemohli uklidit hračky, proč nemohli sníst jídlo… výmluvy 🙂
Teď nevím, kdo napsal citát z filmu, ale mě se hned při přečtení vybavil taky jeden, nevím, z jakého filmu je, znám ho jen z upoutávky: “Na téhle rodině miluji její rozmanitost, každý den mě na…. (vytočí) někdo jiný.“ 😀 😀 *
Oprava: začne házet s věcmi…
Poslední dobou se přiznám, že mám nervy napnuté k prasknutí. Občas se prostě neudržím a vyletím, ale to proto, že maličká přišla do uřvaného období, kdy řve v podstatě neustále. Buď ječí, protože nechce být v postýlce, nebo vejská, což také není až tak slabý zvuk. Vlastně jsem téměř celý den v řevu. Starší si teď usmyslela, že bude vstávat v pět ráno. Navíc teď byla týden doma, protože školka musí být co? No samozřejmě musí být na prázdniny zavřená! Jednak mě starší každý den nejméně 3x denně rve, že do školky chce, ale taky mi kvůli tomu dělá naschvály, že do ní nešla. Opravdu bych tomu nevěřila, ale asi ty naschvály dělá. Najednou naprosto neposlouchá. Když jí něco povím, tak dělá vždycky pravý opak, nic nechce jíst, na záchod musí jenom, když vidí, že kojím, neustále dělá jenom doslova bordel (omlouvám se za to slovo), že na jedné straně byto za asistence strašného řevu mladší uklízím a z druhé strany mi dělá mladší nepořádek. Donutit jí uklízet je pak naprosto nadlidský úkol. To je schopná se se mnou hádat třeba půl hodiny. Teď mě vytočila skutečně do běla, když sedím samozřejmě jak jinak než s mladší u prstu a kojím. Ona mě volá, že už je, že se vykakala a chce utřít. Akorát mladší dopila, tak jí položím do spotýlky. Co následuje? Řev. Jdu utřít starší a koukám… Je celá od hoven (omlouvám se znovu za to slovo, ale jinak to fakt říct v této situaci nejde). Kalhotky, punčocháče, nohy i záchod. Myslela jsem, že vyskočím z kůže. V tu chvíli jsem se už opravdu neudržela, protože vidět ji celou omatlanou od tohohle hnědého je opravdu i na mě moc. Ona totiž kakala a nezavolala mě. Ona to občas dělá. Mám spoustu práce, když je doma. Tak občas zajde na záchod, neutře se, nespláchne a ani neřekne, že si chce umýt ruce. Prostě si jde hrát a já to třeba ani nepostřehnu zvlášť když kojím. A tentokrát jí tam kousek zůstal zaseknutý a jak si vytahovala a stahovala kalhotky, tak se od toho celá upatlala. Navíc na záchod je zatím trochu malá, takže musí dolů sklouznout a tím se to rozklouzalo i po prkýnku. No prostě radost.
Tímto mě za poslední dobu vytočila nejvíc. Mladší zase imrvére řve, což není moc snadné poslouchat. Začne se jenom trochu smrákat a už ječí, protože chce do ložnice. Ale tam to nekončí. Řve jakmile ji dám jenom na chvíli do postýlky, řve a vejská vedle mě v posteli, pak protože chce houpat a uspat v autosedačce ve své milované zimní zavinovačce na kterou se naučila už od narození a v ničem jiném není ochotná pořádně spát. (Má to výhodu, když jí do té zavinovačky dám, většinou usne.) A ta starší do toho, že musí být za každou cenu s námi v ložnici. Už se tedy daří, že tak 1 noc ze 3 spí v pokojíčku, ale jinak věšinou spí nacpaná na mě celou noc, kdy se pořádně ani otoči nemůžu a co hůř – kope mě do žeber, do břicha a nebo do ledvni. Ale zatím se snažím držet nervy na uzdě, ale občas je toho na mě moc – to se přiznávám. Kor, když spustí ječák mladší a do toho přestane poslouchat, házet s věcmi a pak po vynadání spustí ječák i ta starší. Občas to je opravdu šílené. Ale snad se to brzy zlepší. 😀
čtenářka
použiji větu z Kameňáku a sice na manželku byla mířená….KAŽDOU VĚTOU 🙂
já asi nevím co ted napsat, no ono asi nejvíc záleží na mém rozpoložení jak mi je na těle a na duši…a od toho se vše odvíjí….takže prvotní problém trochu vnímám u sebe….
dokáže mě vytočit nemístní vtip, to že neuklízí věci kam mají ač ví, stejně tak že nedělají věci které mají (učení atd), vše opakovat desetkrát ….ale jak píšu když je mi fajn tak to “snáším“ lépe a i na to lépe reaguji…
Kšando 9 a 5 let 🙂 Vím, že některé děti jsou klidnější a mezi sebou extra šarvátky nemají, ale kolem sebe, co mám kamarádky a jejich děti, tak to je stejné, jak u nás a je tam třeba rozdíl věku 8 a 2 roky a už i tam to začíná pěkně 😀
Ale je to přejde, co by to pak byly za děti, kdyby si neuměly vybojovat své postavení ve smečce………..v tomhle je beru, jak dvě šelmy……….mají strašně totiž rády dokumenty o gepardech, dingách……….a tam zrovna vždy bývá, jak si ten silnější musí své místo vybojovat 😀 😀
Lien, jsi mě ráno hned rozesmála, a můžu mít otázku??? *už je noc?* 😀
Jkao myslím si, že je to pomalu všude stejné, u nás je to hlavně o bití a o tom jídle, včera jsem zrovna zuřila, jak vymýšleli s večeří, jsem práskla do stolu a pěkně se museli nacpat zelňačkou a jak jím po mém výbuchu chutnalo a Honzík, který to nejí dokonce řekl, že byla dobrá 😀
Starší v poslední době skoro ničím, dřív mě vytáčela pořád dokola se opakující otázkou, na kterou už jsem jí xkrát odpověděla.
Už je noc?
Ne, venku je sice tma, ale v zimě bývá dřív, takže ještě není noc, je večer. Ještě se umyjeme, navečeříme a až si lehneme a půjdeme spát, pak bude noc.
Aha a už je noc?
Ne není, ještě se navečeříme a až si půjdeme lehnout a usneme, tak bude noc.
Hm a už je noc?
Ne, není, už jsem ti na to odpovídala, rozuměla jsi mi? Znovu vysvětlení, rozumíš tomu.
Jo rozumím a už je noc?
No a takhle třeba desetkrát a za hodinu jiná otázka.
Ale už jsem si zvykla, jakmile cítím, že ještě jednou odpovím a budu vzteklá, tak jí oznámím, že už jsem jí na to odpovídala a nereaguji a ono jí to přejde.
Malá mě vytáčí, když řve vzteky a neví co chce a jak jí můžu pomoci a když jí tedy nechám výskat, tak začne házet tím, co má po ruce, klidně talířem s jídlem nebo hrnečkem apod. Tak to mě ještě dokáže spolehlivě nastartovat ke zvýšení hlasu, i když VÍM, že je to k ničemu, že se naopak musím uklidnit já a pak zkusit vypomoci jí. Ale na tom ještě prostě musím pracovat, v 80% případů na ní zakřičím, přitom když to neudělám a jsem k ní vstřícná, tak to skončí všechno mnohem rychleji.
Mariko, a kolik jim je? Já jestli mě to ještě čeká? :-). Kšanda
Kšando, mám taky holku, kluka, 4 roky od sebe……….syn si už plno věcí líbit nenechá, takže řduch, plesk, dcera ta něho už lehne a dává mu kartáč, ten u toho ječí, jak pavián, to by mě čerti vzali, ale jak říkám, mám trpělivost, nechávám je, až je toho dost, zasahuji, trhám je od sebe a dostávají trest, třeba v podobě vysypaných beden hraček doprostřed pokoje a musí se je roztřídit znovu nebo utření nádobí, třídění ponožek, jiné východisko ke zklidnění bohužel nevidím….takhle si aspoň na pár dní uvědomí, že se bít nemají…….za pár dní znova 😀
U nás je to také především ráno – dcera pije ráno a večer lék – večer to do sebe vždy kopne, ale ráno? To jsou furt řeči, že jí to nechutná (bere ho už snad přes rok), že se “pobleje“… Když sedí v 7:15 ještě u plné skleničky (v 7:25 jí jede autobus), tak už vyšiluji – podotýkám, že lék pije ještě před tím než ji učešu a než si čistí zuby… Pak ji češu a u toho dávám přednášku, rvu ji do bot…nechám ji jít i do koupelny v botech, aby si vyčistila zuby (neb na ty zapomenu) a dcera v klidu… Když ji po tomto pro mě stresovém “období“ konečně pošlu ze dveří a v klidu odcházím do obýváku obstarat malého, tak se ozve zvonek a dcera stojí u vrátek – obvykle mi něco velmi důležitého sdělí – na to já ať už teda maže – že už musí běžet, že jí to jinak ujede… (ty kecičky, že ji nepovezu si neodpustím) a koukám oknem, jak si dcera jde rychlostí noha nohu mine a chytám nerva zas… Malý má teď klidné období, ale svého času jsem byla vytočená vždy při svačinkách… s dcerou to šlo vždy tak, že jsem jí dávala vybrat – nabízela jsem… Malý vymýšlel – ochutnal jogurt a ten nechce… pak si vzal židličku a “hodinu“ koukal do ledničky… Vydržela jsem týden a pak jsem zavedla “pevné“ svačiny… Teď už to jde zase tak, že pokud nepotřebuji, aby snědl něco konkrétního (myšleno tak, že třeba za den už měl dostatečné množství zeleniny…), tak si může vybrat… S bitkami nebojujeme – přeci jen to je kluk a holka a jsou od sebe 4 roky… Kšanda
😀 téma pro mě 😀
Mě děti vytáčí skoro denně, začíná to už ráno, kdy fakt spěchám na autobus a už jedou v hádání, kdo první si vyčistí zuby a přitom ani jeden nechce jít první……..takže to už zvyšují hlas 😀
Oni prostě mají na všechno čas, jsou oba flegmatičtí a ráno mě mají opravdu na tzv. háku a jedou si dle svého s mým zvýšeným hlasem 🙂
Co mě pak vytáčí je, jak psala Petra, to jejich postrkování, hádání, křik, jsou dny, kdy se nic neděje, ale taky dny, kdy se dokáží pobít, ten si to nenechá líbit, ten za tohle a to je něco na mě, dlouho si toho nevšímám, ale jakmile už dcera leží na synovi, tak zasahuji a opět s křikem 😀
Vytáčí mě víc věci, jako hnípání se v jídle a to nejím, to nebudu jíst, to nechci, vytáčí mě neuklízení jejich hraček, vytáčí mě, že mě neposlechnou na poprvé, ale až na podesáté, oblečení všude poházené…….prostě takové věci mě dokáží rozčílit do ruda, to pak fakt lítám, jak krocan a hudruji 🙂