Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co je pro vás na mateřství to nejtěžší?
Dnes jsem se přistihla, že už mám opravdu co dělat, udržet klid, když starší neustále skáče, mlátí nohama o podlahu, pravidelně jí něco padá na zem, pak nějaká hračka hraje a kolikrát falešně zpívá, do toho třísk ho hrneček o podlahu a do toho mladší imrvére řve, vejská a vyžaduje pozornost. Manžel mi nalinkoval zase nemálo práce, protože má pocit, že doma zase nic nedělám, tak se o to snažím, ale v takovém kraválu to bohužel je naprosto a dokonale o nervy. Naneštěstí jsou zase jarní prázdniny, takže starší nemůže do školky. Snad o velkých prázdninách, kdy je prostě školka zabouchnutá rovnou dva měsíce nebude mladší už takový křikloun. Jestli ano… Možná půjdu do blázince. 😀
Každopádně… co je pro vás to nejtěžší na mateřství? Za sebe prohlašuji, že ten křik. Mám ráda klid. Když měla uřvané období starší, tak jsem ho poslouchávala v noci. Ale teď to začíná s tou druhou. Všechno jde vydržet, ale ten křik je občas k zbláznění.
čtenářka
Naprostý souhlas s Petrou a Bamiskou. Ono je to tak, že ty děti jsou vždy jen odrazem nás samých. Jen je těžké si to připustit :-).
I já s dcerou někdy bojuju, máme doma taky křiklounka, ale v naprosté většině případů, když si vždycky zpětně projedu ten den, tak si křičí a vzteká se, když já nejsem v úplné psychické pohodě, nevědomky to přenáším na ni, ona je ještě více protivná, z čehož jsem pak protivná já a…kolotoč pokračuje :-).
Funguje opravdu jen jeden recept – šťastná matka = šťastné dítě ;-).
U nás už je to naštěstí OK. Ale přistihla jsem se tenkrát, jak na dceru v noci štěkám, ať už kouká spát, atd. – stejně, jako když byla malá.
Tak držím palce, ať se to u vás taky brzy srovná…
Marinado:)napsalas to výstižně. už se to srovnalo?
ještě horší kombinace nevyspalá máma a zlobivé dítě:(
člověk si časem zvykne, ale zpomalenej je pořád:( včera dcera vstávala v 2:45 a už nezabrala. a já měla další DEN D.podařilo se mi uklidit Mišky šaty do lednice a narazit si malíček při práci na zahradě:(
Ono asi nejde jen o to nevyspání, prostě čím míň je rodič v pohodě tak nějak sám pro sebe, tím je to horší ve vztahu k dětem, ale i ke komukoli nebo čemukoli dalšímu. Je pak celkem jedno, jestli je ta nepohoda z nevyspání nebo kvůli starostem v práci nebo něčemu jinačímu.
Marinado, to máš pravdu. Taky jsem si všimla, že když nejsem vyspaná, vytočí mě každá blbost.
Nejhorší pro mě bylo to permanentní nevyspání. Uvědomila jsem si to cca před rokem, když dcera nemohla asi 2 měsíce ze zdravotních důvodů spát a já tím pádem taky ne – a najednou jsem se ocitla ve stejném stavu jako cca před 9-11 lety: vykolejila mě každá maličkost, byla jsem podrážděná a bez nálady…
Tak já souhlasím s Petrou a Bamiskou, to je napsáno přesně 🙂
A neboj, to se srovná. 🙂
čtenářko, asi toho máš teď nad hlavu a nevíš, co dřív co? Bude to znít divně, ale mně se v takových situacích vyplácí chvíli nedělat nic, prostě se zastavit, uklidnit, urovnat si priority a pak to řešení často přijde samo.
Ale k tvé otázce – pro mě jsou momentálně nejhorší sourozenecké šarvátky, když jedna druhou vyloženě provokuje a pak piští, že si to ta druhá nenechala líbit. Hodně těžké pro mě bylo (a v některých situacích pořád je) uvědomit si, že děti fakt nepotřebují pořád hlídat, diktovat co mají nebo nemají dělat, připomínat a radit (když si o to teda samy neřeknou).
když nebudu počítat strach co by kdyby a nemoce(u Honzíka)….tak největší problém mám se zvládnutím sebe sama abych nevylítávala na děti – myslím tím ve chvíli, kdy jsem unavená, chtěla bych mít chvíli pro sebe a dítko přijde kterékoliv s čímkoliv a já nereaguju někdy tak jak bych měla…na tom pracuju ale zatím nic moc…tak si říkám že to mám z práce…prostě potřebuju pak klííííííd ale ten není když přeskočím zase domů že 😀
Pro mě je nejtěžší ovládat strach o ně. Jinak vše dokáži zvládnout bez psychické újmy – křik (to mě dcera dost slušně vytrénovala)… ale srovnat se s tím, že pořád není a nebude jen dobře mi nějak nejde. Kšanda
pro mě je na mateřství nejtěžší, když moje děti něco bolí a když jsou smutné, naštěstí jim většinou při obou věcech dokážeme pomoct.
Pro mě bylo nejtěžší zvládat (psychicky i fyzicky) všechny doktory s oběma dětma.
Jsou od sebe o 2,5 roku a když byl Marek maličký, bylo období, že jsem musela s oběma cvičit několikrát denně Vojtovku, k tomu oba oční, kardiologie, alergologie,neurologie,oční cvičení, rahabilitace, gastroenterologie, nedonošenecká poradna.
Bylo to absolutní psycho, nikomu to nepřeju a jsem šťastná, že to je za mnou. Představa třetího dítěte a toho, že bych tohle mohla ještě někdy zažít, mě děsí.
Lussy
Čtenářko, já to mám těžké pouze s dcerou. Nenechá nás vyspat, takže nejtěžší je pro mě 1značně únava a pak ta její tvrdohlavost.je šíleně samostatná a do všeho jde po hlavě. Nenechá si s ničím pomoc ani si nic vysvětlit, dělá si to po svém a když jí to pak nejde, děsně se vzteká. Také synovi bere věci hlavně pastelky-láme špičky a ničí puzzle aj.hračky. Syn je úplně bezproblémový.