Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Stěhování
Dobrý den, ráda bych zeptala, která z vás má zkušenosti se stěhováním do jiného města. Začít někde úplně jinde s dítětem, hledání nové práce, škola (nástup do 1.třídy) lékaři, kamarádi….napíšete? Díky za názory. Jana
Jani, taky jsem se několikrát stěhovala, některé změny byly zezačátku docela náročné, ale vždycky se to časem usadilo a každé místo má svoje výhody. I nevýhody, to zase jo.
Pro mě by bylo hodně důležité, kam konkrétně se stěhuju. K místu, kde budu bydlet, musím mít nějaký pozitivní vztah, tzn. nestěhovala bych se kamkoliv.
Teď, ač jsem spíš městský člověk, žijeme na vesnici a pořád tu vidím spoustu výhod, máme tu výbornou školku, školu, ZUŠ, dětská doktorka je tu výborná, takže s dítětem je to tu super. Nevýhody jsou, třeba nákupy, kamarádi, a to město mi prostě chybí, ale zase si můžu kdykoliv vyjet, kamarádi jezdí za námi a my tu máme dům, jaký bysme si ve městě nikdy nemohli dovolit, je tu klid a pohoda. Ale trvalo mi, než jsem si zvykla.
Stěhovali jsme se s miminkem, manžel práci měl a já dělám z domu, takže tohle řešit nemusím.
Tak když to shrnu – já jsem stěhovavec a kdyby byl dostatečný důvod, klidně se budu stěhovat zas. Ale určitě bych přemýšlela, kam jdu a jestli se mi tam bude líbit, jaké to město je, jak vypadá, jací v něm jsou lidé a možnosti.
Tak já jsem blázen a přestěhovala jsem se ve 30 letech kvůli příteli 400 km daleko. Za 2 měsíce jsme se rozešli a já se stěhovala zpátky. 😀 Prostě jsem to chtěla zkusit a věřila, že to vyjde. S dítětem bych samozřejmě takhle neriskovala, ale tehdy jsem ještě byla střelec. Dokud je dítě malé a pokud je ten vztah už nějak prověřený, tak bych to asi udělala. Ale jak se znám, měla bych pořád zadní vrátka…
Jezecku hezky napsano 😉
Ja musim jeste napsat,a kdyz tim byt 1clovicku pomuzu,tak to ma smysl..
-Nikdy se nestehuj “jen“ k vuli nekomu,stehuj se take hlavne proto,ze ro chces predevsim i ty a ze to mas v hlavicce i v srdci srovnane!Ano nikdo nevidime do budoucnosti,ale vzdy si zkus prectavit,zda dokazes zit jinde i sama,jako samostatna jednotka,kdyby to nedej boze nedopadlo,protoze clovek musi pocitat se vsim(i to je zivot),zeptej se opravdu sama sebe prvne,nez se odstehujes,zda opravdu jsi natolik sikovna a silna a srovnana a tim a ze to nedelas “jen“proto,ze tam jde partner(manzel,pritel..)a ze bys pripadne dokazala i sama zaridit sve ziti a veci a byt i financne nezavisla atd a myslim to jen v DOBREM!!A myslim to i v tom,ze zda si srovnana s tim,ze v novem bydlisti budes stastna i ty,a to neni jen o tom,zda budou tam vsechny okolnosti takove aby bylo vse pro tebe dobre,ale zda ty sama budes i ve sve “hlave“chtit byt jinde opravdu stastna a neco proto i udelat,nejen to,ze tam jdes proto,ze tam mas pritele.A to myslim take jen v dobrem.A pokud tohle si hlavne v sama v sobe srovnas tak dokazes zit kdekoliv a udelas stastne timto svym postojem i sve deti i partnera,pokud ne tak tam nebudes doma..mas pravo i ty si “vybrat“,kam chces jit zit a mas “pravi“to i odmitnout.
Moc ti preji,abys byla stastna a opravdu i tohle ti ukaze,kdo byl a je pritel,dnesni doba je uzaana,to drive nebylo,mobil,Skype..internet..siroka moznost letani i cestovani.i svet je otevreny…dobre vim o cem mluvim 😉
A pratele te neopusti a neni to o tom zda se vidite “kazdy druhy den“,a ziskas nove (pokud budes chtit i ty)A zjistis i nove veci sama o sobe.A to stejne s praci tam,kdyz se chce opravdu jde vse a deti se rychle adaptuji maji ten dar co starim jde hure “staci“jim spokojena mama(tata)doma a pokud budes ok ty tak oni take..
Hlavne to udelej i pro sebe,a zkus si i prectavit,zda tam zvladnes(a chces)zivot i sama bez parnera ,a konicky a zajmy..A vse pak pujde..“neboj se“,neni proc,ve svete je beznejsi udelat zmeny a i ta stehovani zde lide tak “neresi“.. a uz i mladi studenti a jsou to taky “jen“lide ale ono je mnohe je vymluva a strach,pohodlnost..
Drzim palce!!!
Megg
Jani, je jasné, že se toho trošičku bojíš. Já se stěhovala 100 km za přítelem, ale nějak jsem nelpěla na tom, že musím bydlet ve svém rodném městě. Stěhovala jsem se těhotná, takže jsem na práci měla vcelku dost času. Ale musím přiznat, že práce je to jediné, co svému příteli “neodpustím“, že jsem opustila. Ale teď jsem povýšila, takže ani s tím “odpouštěním“ to není tak horké. Prostě mám práci a to je důležité.
CO se přátel týká, tak někoho jsem samozřejmě poznala. Zatím to nejsou opravdoví přátelé, spíše známí, ale je fakt, že já na kafíčkování nemám čas, takže bych se jim nemohla ani dostatečně věnovat. A já rozhodně nejsem typ, který se seznamuje na pískovišti. Takže ani cíleně nevyhledávám nové přátele, prostě to tak nějak musí přijít samo. “Bývalí“ přátelé z rodného města a práce jsou, jsme stále v kontaktu, ale je jasné, že ten kontakt se trošku časem omezuje, byť si máme co říct, tak si nevoláme denně, jako první rok po přestěhování 🙂
A ještě jeden takový příklad… Bývalá kolegyně, mladá holčina, se stěhovala za svým mužem taky 100 km, ale neustále brečela, že jí chybí to, nebo ono, že to není takové a … Já z toho měla dojem, že to bylo takové dětské chování. Nedokázala se s ničím smířit, hlavně tedy se svým mužem, kterého si brala proto, že nechtěla zůstat sama (ve svých 22 letech!). Dnes je rozvedená, bydlí o dalších 50 km dál od rodného domu a je spokojená, má milovaného chlapa, dítě a taky téměř 30 let 🙂 . Takže ono to tak trošičku záleží i na rozhodnutí, zda chci nebo nechci a smíření se se situací, zda to není útěk od něčeho.. Je to těžké, je normální, že se člověk bojí, co ho tam čeká, ale v podstatě jde o to, s kým tam budeš bydlet, za kým tam jdeš.
Přeji hodně štěstí *
jani stěhovala sice to město bylo dvacet km vzdálené takže to nebylo přes půl republiky…..a pak ještě jednou kde jsme si díky přírůstku do rodiny pořídili větší byt…
mě vyhovovala ta anonymita, oproti vesnici, kde každý ví o každém vše, tady ta drbárna není 😀 …. s lidmi co vídám co tu bydlí prohodíme neutrální věty, usmějeme se a jde každý dál…kamarádky mám stále a s těma jsem v kontaktu a i autem se nechá dojet
práci jsem neměnila a nejprve dojížděla do té původní, to by těch změn bylo hodně najednou….ted se naskytla práce 4km od bytu, takže se to samo upravilo přišlo
kluky jsem také vozila do školy těch 20km když jsem tam i pracovala pak jezdili autobusem…stěhovala jsem se když jeden chodil do školky a druhý do školy ten si celou základku dochodil v původním místě byl už na druhým stupni a toho jsem přesazovat nechtěla….menší měnil školu ve 4 třídě a nijak ho to nepoznamenalo(doufám)…..
když se na to kouknu zpětně také jsem měla obavy současný stav po osmi letech jsem ráda že jsem se tak rozhodla vše se postupně usadilo a je tak jak nám vyhovuje….tak pokud to tak mám být tak věřím že i ty budeš spokojená….ono odpověd na tvou otázku získáš ve chvíli až to “rozjedeš“
Ahoj Matildo, díky za názor……tak nějak se bojím někde začít úplně znovu, přetěhovala bych se za přítelem, který má dobrou práci. Já mám také stálou práci, tam bych si musela všechno najít, hledat…dítě jsem přihlásila do logopedické třídy, k zápisu jsme jít museli, byť vím, že ve stávajícím městě nezůstanu. když přejdeme do jiného města, log. třídu nemusíme mít zajištěnou…..asi tak. Jana
já teda nejsem ta pravá, zkušenost nemám žádnou:), ale hafa lidí tohle má, takže nevidím v tom žádný problém.
Přátele najdeš a i kdyby ne, můžeš být v kontaktu i s těmi původními..dnešní doba tomu nahrává
Do jineho mesta? 😀 😀 ano,a i z mesta do vesnice a z vesnice do velkomesta. I za praci atd.. 🙂
A do jineho statu 😀 😀 a v nem z jineho domu do druheho a z jineho mesta sem kde jsme ted..tady je to bezne a zadny problem 🙂
A ted “vazne“ 😉
Souhlasim s Matildou 😉
Neboj se niceho,vsecicko se da zvladnout.clovek jen musi chtit ver mi 😀
Dnesni doba je jednodussi..nic neni nemozne a hodne je jen v hlave 😉
Preji hezky zivot v jinem meste 😉
Megg
Jani, po rozvodu jsem se před 7 lety stěhovala se dvěmi dětmi k příteli na vesnici 90km od svého rodného města. Ale moc nerozumím otázce… 🙁
Přátelé, kamarády, známé, ty najdeš všude, to pro mě nebyl problém, navíc jsem našla dost velkou oporu v jeho rodině. Se vším mi pomohli, všude mě seznámili. Přestup na novou školu pro starší dcerku nebyl problém, je adaptabilní a v nové škole ji moc srdečně přivítali. Mladší šla do školky, ta je přímo v obci, je tam dost volných míst, takže opět vše bylo ok. Práci jsem ale nenašla dodnes. Jde o okres s největší nezaměstnaností v republice, je to dost odloučené místo až u polských hranic, práce je zde opravdu pomálu. A kvůli malým dětem mám znemožněné dojíždění, odevšad bych se vracela až večer.
Ale já bych neměnila, věřím, že jsem udělala správně.
Jo – a doktoři? Pediatričku a praktickou doktorku jsem našla v blízkém městečku, 10km busem. Se zubařem to bylo složitější, ale do půl roku se nám povedlo najít zubaře pro všechny 3.