Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Chválíte děti?
Už nějakou dobu chce známá, abych s ní šla na přednášku o výchově dětí.
Jenomže se mi nelíbí některé myšlenky, které propagují. A nejvíce ta, která zakazuje děti chválit.
Nesmíte je pochválit vůbec na nic. Max. můžete říct – ta písemka je dobrá. Ale už nesmíte říct, že se mu/jí hezky povedla atd…
Prostě žádný náznak pochvaly, pouze čisté konstatování věci.
Tohle se mi teda nelíbí. Co je špatného na tom, že chválím své děti? Já ty své teda chválím dost často. A hlavně teď syna, který je v první třídě a to přesto, že se mu to nepovede až tak dobře.
Chválím malého, když se mu něco povede udělat, taktéž dceru.
Je jedno jestli jde o školu, kroužky nebo jiné činnosti. Prostě své děti chválím.
A tak se ptám, chválíte své děti, nebo si yslíte, že na nechválení něco je?
“smutne“ tema..
Souhlasim s olgou,janou..a s Petkou..vsechno doctu az bude jina “atmosfera“a cas..
Hodne bych k tomu chtela napsat..ale snad “jen“-
Chvalim.A chvalim od srdce,instinktem?..nebo jak tomu kazdy chce rikat..
Ale proste chvalim!A strasne rada.Deti,ale i dospele.
“Rozhlizim“se kolem sebe,nejen v praci ve skole..
A jak tak zivot plyne,vyporozovala jsem,ze v dnesni dobe,ze uz celkem chvali.Nastesti!!Drive,“za nas“se a chvalenim az tragicky setrili.S kritikou a “vychovou“,autoritama za kazdou cenu,bez moznosti protestu,ale naopak ale nesetrilo..Moje maminka mi stale dava nahevo,ze takto,jak to ted delam ja,je to,co oni moc neumeli..
Myslim si,citim i vidim..ze dnesni doba uz je v tomto “hezci“..No a pak,obcas,od nekud “vybehne“novy trend,moderno..Ja osobne nikomu neberu nazor na to,jak on vychovava-jestli chvali ci ne a jak chvali ci nechvali…Kazdy si na vse musi prijit sam..Zkusenostma?to je jedno..Skratka zkusennost je neprenosna 😉
A kazdy si tu “hubu musi nabit sam“..
Ja “jen“davno vim,ze chvaleni je ZAZRAK..A pritom dokaze divy..meni deti,dospele..meni nam den i zivot..Ale i tohle mozna nekdo nepochopi a rekne si co to tady ta baba pise..
Ono by se skratka o tom chvaleni nemelo az tak vedecky premyslet a pitvat ,chvalit je umeni,ale u deti je to tak proste!
Nekteri lide nebyli chvaleni..a tak take nechvali..A stejne tak ale vetsina lidi,neumi chvalu(lichotku,kompliment..)PRIJMOUT,reagovat na nej..nejsou na to nauceni..nebo maji malo sebevedomi..a kdyz jim nekdo zalichoti,pochvali je tak si pripadaji divne nebo za kazdou chvalou vidi neco “ze ten druhy po nich neco chce“,nebo ze za tim je neco jineho..
Lide dokazi vice druhe kritizovat..v rodine a dokonce i sve deti..A velice brzy a pritom si mysleji u toho,ze jim vlastne prokazuji sluzbu..
Ano,mozna kdyz to budeme prehanet tak se nekdo nauci delat veci prave pro tu po chvalu..Deti?!?Deti rostou,uci se nove veci a delaji veci proto,ze ten svet objevuji,a tak nedelaji veci proto,ze je chvalime..takto nekalkuluji,to delame my; a hlavne ty male deti,maji prirozeny “narok“ocekavat pochvalu!A kdo to netusi o mnohe se sam ochuzuje a ani netusi,proc jsou okolo nas i “citovy mrzaci“..
Jak se citite “vy“,kdyz vas nekdo pochvali?A jak dite?
A kdyz vas nekdo skratka jednoduse a hezky pochvali,citite se divne?Nebo vam to dava kridla?I tohle o mnohem napovida..O vas,vasi rodine..Zivote..
Stejne tak jako je dulezita “obycejna“pochvala,tak se stejne tak zapomina na zajem.Ale ten opravdovy,kdyz vam napriklad vase dite ukazuje obrazek a vy, ikdyz “nemate“(?)cas,vse polozite a podivate se a pochvalite,rozeberete obrazek a co je na nem,vykaslete se na kritiku ikdyz obrazek neni uplne ok,on totiz mozna neni jen podle tech vasich prectav.Ale nakreslilo ho vase dite a veri vam a proto prislo za vama ..a vy ho mozna xkrat odmiitnete,nebo ve spechu neco zamumlate a pronesete tu znamou vetu-hm kraaasne..a tohle neni chvala,to opravdu neni..
Ale takto to udelate vicekrat..a diky tomu v diteti vypestujete prave ten pocit,ze bude delat veci jen tak aby vy jste ho pochvalili.nebude je delat pro to,ze je hlavne delat chce..
Tohle vidim i ve skole..
Myslim si,ze kazdy extrem,je spatny,myslim si,ze ty obcasne novinky a “vybocujici americke“a “extremisticke nazory,hnuti,knihy..jsou “silenosti“doby..Verim proboha,ze ano 🙂
Myslim si,ze ikdyz to nekdo “hlasa“,sam chce byt “jiny“,mozna tomu opravdu veri..jak pise olga,jana..
Kazdy dle sveho to ano..Ale pouzit materskou intuici ,rozum a kopu lasky “misto“cteni moudrych knih..je pro mne to prave..Staci mi,kdyz vidim sve deti a vim,kam se chci a budu ubirat..
Mozna pisu zmatene ale vim co chci rict..
Megg
Peťko, Olgo, úplně výstižné. Taky mě teda udivilo, na co všechno jsou přednášky. A nikdy by mě nenapadlo něco takového absolvovat a už vůbec ne se řídit jejich chytrými radami…ztráta času a peněz:(
Takže Nuninko, tak jako ty, chválit budu stylem jakým jsem psala.
15ti letého kluka, který utekl z domu se ptali, proč to udělal, jaký měl důvod. Odpověděl, že ho doma nemají rádi, že ho nikdy za nic nepochválí, ani kdyby se postavil na hlavu. Měl pocit, že je ten nejšpatnější člověk na celé planetě. A toto mi přijde hodně smutné.
Samozřejmě chválím, přesně dle svého instinktu, když chci pochválit, pochválím a vůbec mi to nedělá problém. Jak děti, tak dospělé, chválou nešetřím, pokud je proč chválit. Přirozeně je moje chvála rozvětvená, konstruktivní, věcná….a nepotřebuju k tomu nějaká školení či semináře.
Ostatně myslím si, že řada seminářů je vymyšlena tak, aby na ni zájemci chodili, platili a je to jen obyčejný byznys. Mám i pocit, že někdy tomu svému hlásání nevěří ani samotní lektoři.
Jéminkote to je ale tedy téma. V dnešní době mám pocit, že za chvíli bude “odborná“ brožura i na to, jakým způsobem mám posadit “zadek“ na záchod. Netvrdím, že vývoj nejde směrem kupředu, ale co je moc, to je moc… Prostě nejsem absolutně zastáncem všelijakých “odborných“ rádců, kursů a já nevím čeho všeho. V této souvislosti mě napadá třeba velmi nyní populární couching, ale to jsem odbočila….. Jednoduše dceru chválím dle svého srdce a ne dle brožury.
Přehnané chválení může být stejně demotivující jako nechválení. Nevidím nic špatného na takovém tom normálním věcném chválení. Rozpoznat hranici, abych svou pochvalou dítěti neublížila. Většina z nás máme radost, když nás někdo za něco pochválí, tak proč to nedopřát dítěti? Absolutně nechápu takové ty chladné typy lidí, které potlačují radost před dítětem. Nepochválí, jak je rok dlouhý, nedokáží ani naslouchat, neudělají si chviličku, aby se podívali třeba co postavilo a když už, tak jen suše konstatují hmm dobrý. A že dítě dělá věc pro pochvalu? Náš býk (znamení) teda ne:(
Myslím, že je škodlivé takové to chválení za cokoliv – pak je pro dítě problém, když se setká s někým, kdo mu vše řekne na “férovku“. U dcery jsem asi chválila i za to, že se hezky usmála…. Teď si myslím, že chválím tak přiměřeně a nemám problém říct, že se mi něco nelíbí – klidně i řeknu, že paní uč. musela mít zavřené obě oči, když jí dala jedničku z psaní (protože vím, že umí psát krásně). Chválím víc ve věcech, které je stojí nějaké úsilí a nejsou pro ně samozřejmost – u dcery třeba hezky poskládaný penál… u syna třeba to kreslení, které mu příliš nejde, ale když přijde nadšeně ukázat, že se mu něco “povedlo“, tak i klidně přechválím a tu jeho radost umocním… Jestli je to dobře netuším, ale postupuju podle svého srdce. Mně to třeba v Montesorri (nevím jak se to píše) chybělo – i díky tomu mi to tam přišlo takové nevlídné… I když určitě je pravda i to, že by dítě mělo dělat věci né pro pochvalu, ale pro svůj dobrý pocit nebo jak to nazvat – Lien to napsala hezky… Kšanda
Nepodléhám chvilkovým výchovným metodám, takže chválím, jak chci a jak mi to jde přes pusu. Tahle “metoda“ zase za chvíli odpadne a bude všechno jinak, ale šrámy na dětské duši zůstanou.
To tedy dost dobře nechápu! Také dceru chválím vždy, když se jí něco povede, i když se jedná o úplnou maličkost. Má potom díky tomu i motivaci.. Nevidím důvod, proč by to mělo být špatné..
Co se úkolů týče, tak má Naty smůlu. Řeknu mu co se mi líbí a co se mi nelíbí. To znamená, že mu ukážu co se mu povedlo napsat hezkym ale taky co ne a musí to opravit. Stejně tak u čtení. Řeknu mu co mu jde a na co si má dát příště pozor.
U dětí jim ukážu a řeknu obě strany. Co se mi líbí-nelíbí- mohlo by se zlepšit, co se jim povedlo.
Já nemyslela, že chválit se musí všechno a za každou cenu. Ale ta známá úplně odmítá jakoukoliv formu pochvaly.
Já myslím, že to holky napsaly tak jak to taky vnímám, byť to mám jak Daniela a reaguju taky spontánně, takže občas jsou u nás taky výkřiky, že je něco krásný a že je dítě šikovný.
Ale to spíš řeším tak, že k tomu ještě něco konkrétního dodám.
Mně vždycky pomáhá si situaci převést na sebe.
TAky mě víc potěší konkrétní pochvala nebo resp. jen zájem a rozebrání věci, než kdyby mi někdo říkal, jak jsem šikovná a skvělá.