Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Šité hračky - panenky, polštáře, mazlíčci
Už nějakou dobu přemýšlím nad šitím hraček pro děti a nedávno jsem narazila na stránky, které ušijí panenku podle nakresleného obrázku a to mně zaujalo.
Tak se chci zeptat – Kdyby vám někdo nabídl ušití hračky pro dítko – na tulení, mazlení a hraní, byly byste ochotni si za takovou hračku připlatit? Nebo, měli byste vůbec zájem o ušití hračky?
Taková domácí výroba nejenom plyšáčků 🙂
Myslíte, že by to mohlo mít šanci?
Natymu jsem šila draka a je z něho strašně nadšený 🙂
Jinak vás musím ještě moc pochválit – dráček je opravdu moc krásný! Také bych chtěla umět takto tvořit. 🙂
Četla jsem jen kousek diskuze a snad jsem správně pochopila.. Dle mého názoru je na trhu opravdu spousta věcí, krásných hraček. Já osobně nemám peněz nazbyt, kupuji pro malou hračky kvalitní, ale i ty se dají sehnat levněji. Proto bych asi zájem neměla, i když je to krásný nápad. Naopak do toho kurzu bych šla ráda. To je něco jiného a věřím, že by se našlo dost lidí, kteří by kurz rádi navštěvovali.
Inori, to je přesný návod, jak se točit kolem těch peněz :-).
Dovoluji si odhadnout, že ten skutenčý zájem nebude moc na výběr, navíc ještě zúžit na výdělek. Jsem přesvědčená, že člověk je tu za jediným cílem, takže o vybírání to nebude, spíš o nalezení. Lien
Inori, zatím zjišťuji situaci.
Matildo, i tohle sem patří 🙂
Otázka “co mě baví“ je dobrá. Nesmíme ale zapomínat na to, po čem je na trhu hlad, případně kde je díra – a až z těch věcí bych si vybrala, co mě baví.
Po kurzech hlad je. Lidi rádi tvoří. Neradi čtou návody. Názorná ukázka s individuálním přístupem je pohodlnější a má atmosféru.
Další věc je, že velké obchody se zbožím drtí ty malé (cena zboží, ve tvým případě hraček). Tahounem malých obchodů jsou služby, přidaná hodnota. Ve tvým případě ten nápad s kurzama.
Bez otázky “kolik za to budu mít“ to nejde, člověk potřebuje zaplatit náklady na živobytí, nájem místa, kde budou kurzy probíhat. Člověk nemůže nemít ani na chleba jenom proto, že ho něco baví a nic za to nechce. Pokud se ale u pohovoru někdo zajímá v první řadě o ty peníze a o nic jinýho, tak si ho nevyberou. S vlastní činností to je stejný.
Nuninka do toho dá všechno a ono se časem rozkřikne, že u ní je to kvalitní.
Nuninko, důležitá je i lokalita. Ptala ses ve svým okolí maminek, jestli by měly o šití zájem a co by se chtěly naučit? Nebo když s ostatními mluvíš, všímáš si, co jim chybí? Čemu se věnují/chtěly by vyzkoušet, ale musí/musely by dojíždět? Kontakt s lidma nesmí chybět. Oni o tobě musí vědět a ty musíš vědět, co chtějí, co jim můžeš dát.
Jo, Lien, tak v to věřím a ono to i funguje… 🙂 v době, kdy bylo nejhůř a žili jsme neustále ve strachu z exekutorů, tak nás stíhal jeden dopis z úřadů za druhým a exekutoři opravdu přicházeli.
Teď sice finančně není o moc líp, ale ono buď se z toho člověk v tu chvíli zblázní a rodina se rozsype na kusy, nebo to ustojí. My jsme to ustáli, hodně věcí si ujasnili, a ruku v ruce se zklidněním v duši přichází a odchází den za dnem a všechno se pomaloučku nějak rýsuje a je líp a líp. A najednou si uvědomujeme, o jaký kus jsme se dostali za ty dva roky, co jsme zahnali všechny strachy, dál.
Možná teď částečně plevelím nunince diskuzi, ale ono se to týká i té finanční stránky, které se ona obává. V téhle samé situaci nás opravdu začala stíhat jedna pohroma za druhou, proto to sem píšu. Prostě manžel vydělával 30tisíc a splátky jsme měli skoro 40 tisíc, když se k tomu připočetlo i dlužné pojistné, co vzniklo během podnikání plus dost velký dluh na DPH. Bylo to moc těžké období.
Tohle opravdu nepřeju nikomu. V téhle chvíli je každá koruna, kterou je možné nějak získat, strašně důležitá. A paradoxně, čím víc jsem na to myslela, snažila se upíchnout kdekoliv a dělat cokoliv, tak nic nevycházelo, nic nešlo, všechny plány krachovaly a s tím zoufalstvím přicházely ruku v ruce další pohromy.
Nuni, promiň. Omlouvám se za román mimo 🙂
Ty rady, co píšete fungujou dobře, taky jsem tak rozjela podnikání po mateřské. Ale nemyslet na finance, když má člověk hypotéku není jen tak. Nejhorší je, že se to nedá prostě přepnout na jiné myšlenky. Zkus to ještě jinak. Intenzivně sháněj práci a u toho ve volném čase dělej, co tě baví. Odvedeš ty finanční myšlenky bokem a třeba to pak vyjde.
věra
Ono je fakt, že ten zájem o to, co “vím“ přišel až po jisté investici i finanční. Ale v době, kdy jsem jezdila na kursy a učila se, co mě zajímá mě nikdy nenapadlo, že bych to dělala pro to, abych to pak využila ke zpeněžení, v tom to je. Prostě dělala jsem to pro sebe a obětovala jsem tomu čas a finance proto, že mě to baví a chtěla jsem se rozvíjet a pracovat se sebou a uteklo pár let a najednou je po tom sháňka. Jsem přesvědčená, že kdybych si šla dělat kursy (vlastně nejen přesvědčená, učila jsem se i něco s tím, že to pak nějak zpeněžím) a nikdy se to nevrátilo, v podstatě nijak, i když v té době jsem si myslela, že mě to zároveň i baví 🙂 :-). Nejtěžší je dostat z hlavy ty peníze a věřit, že všechno je, jak má být a taky bude, že je o nás postaráno.
Nuninko jeste jednou,moc ti fandim,at uz v cemkoliv,hlavne,at je to to TVOJE.
Jinak rozumim Lien jak to mysli a me to “trvalo“,nez jsem k tomuto dosla ale to bylo okolnostma doma,co me brzdili..uvedomis si sebe samu..
Chapu Lien 😉
…
Ja napr.take pecu uz dlouho a ono je to moje vasen,konicek a lide mi rikaji,at se do toho pustim naplno,nebylo by to tezke,to uz jsem se optala co a jak..ale prave vim,ze jako uplne “xamestnani “by to nebylo pro mne to prave a tak chapu Lien..ja jsem ja prave v te skole.,to jsem ja..
A ted si delam masers.kurz a zjistuji i znova skolu,kde chodi i syn..ale to me “jen“bavi a zajima..chapu Lien skratka 😉
Matildo, já myslím, že to jak děláš dorty není vůbec nijak proti tomu, co píše Lien, naopak – věnuješ se tomu, co tě baví. To, že si necháš zaplatit materiál a energie i svoji práci (i když to podle toho, co píšeš, spíš symbolicky, co?), je podle mě naprosto v pořádku. Nemyslím, že by to bylo míněno tak, že to musíš dělat zadarmo a ještě dotovat, když to není nutné – ti, pro které pečeš, ti to taky zaplatí dobrovolně, protože chtějí. To už je podle mě právě o té otevřenosti k tomu ty finance pak přijmout, i to je potřeba umět. Nejde o to, abys pekla jeden dort za druhým jen tak z plezíru a pak je rozdávala po okolí.
NO a takový videokurz na pečení dortů a hlavně zdobení by se taky určitě hodil 😉 Nějaké dortové ozdoby by se jistě daly zpracovat jen do fotonávodu, a vlastně i tady na VD už máme i fotonávody na celé dorty. Navíc to vlastně nic nestojí – až zase budeš pro někoho péct, tak to zdokumentuješ a máš to pak napořád, bez potřeby dalších surovin a enrgií. I časově je to méně náročné než upéct další dort.
Zde je jen překážka v tom, jestli by tě bavilo tohle všechno předávat dál.
Nuninko, ideální médium na takové prodeje je internet 😉 Můžeš využít třeba ten zmiňovaný Flér (před Vánocema jsem si tam taky jeden fotonávod na šití koupila 😉 a byl z toho krásný drek pro holky i pro neteře), samozřejmě VD (není problém pod tvůj článek o tvoření dát odkaz na tvoje fotonávody), určitě by nebylo od věci věnovat tomu nějakou vlastní stránku (stačí využít jakoukoli blogovací službu, která je naprosto zdarma). Když se budeš věnovat tomu, co tě baví, tak těch nápadů na realizaci bude chodit víc a víc, určitě přijdeš na spoustu dalších možností, tohle je jen rychlý nástřel bez přemýšlení.