Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nový trend - sníst vlastní placentu, šly byste do toho?
Tak jsem četla, že je in, sníst hned po porodu vlastní placentu.
Prý je to velmi zdravé a maminky se pak lépe hojí a netrpí poporodní depresí.
No, nevím, ale za sebe říkám, že tohle opravdu ne. I když jsem si tohle odpustila, porodní depresí jsem netrpěla a šesti nedělí jsem zvládla v pohodě. 🙂
Chápu, když si někdo chce zakopat placentu na zadradě a zasadit nad ní strom, ale sníst jí nebo vypít jako koktejl?
Šly byste do něčeho takového nebo se vám tahle představa příčí?
Když jsem to slyšela poprvé (cca před dvěma lety), také jsem nevěřila vlastním uším. Byla jsem počtvrté těhotná a věděla jsem, že chci rodit doma. Chtěla jsem rodit vědomě, v poloze příjemné pro mě. Chtěla jsem se postarat o mimi sama, chtěla jsem porodit bez zásahů lékařů.
Porod byl nádherný rychlí, bez poranění. Filípek spokojený, rozhodla jsem se pro Lotosový porod (nestříhá se pupečník, počká se až odpadne sám, poté jsme placentu zakopali)
Přišla mi maminka, co rodila také sama doma. Kousek placenty mi rozmixovala s pomerančovým džusem. Byla to dobrota, koktejl jsem si dala ještě jednou. Hned ráno jsem se procházela po zahradě a bylo mi fajn. Další porod bych provedla stejně. Možná bych se více zajímala o výrobky z placenty.
Placenta je krásná na pohmat příjemná, na pohled připomíná strom. Dává nám život, bez ní bychom tu nebyli. Celých pět dní jsem se o ní s úctou a vděčností starala.
Co se týče zvířat, myslím si že jsou daleko ohleduplnější k životnímu prostředí a k sobě než my lidé. Myslím, že se od nich máme co učit.
Už si nemyslím, že by to bylo něco hnusného, čeho bych se bála dotknout. Bylo to devět měsíců mojí součástí (a já hnusná nejsem), vyrostlo díky ní mé děťátko. Děkuji ti placento za to. 🙂
tohle mi teda přijde vážně až úchylné
No tohle dělají zvířátka, ale lidi??? Není to tak trochu přehnané???
Taky to slyším poprvé.. přijde mi to dosti nechutné.. Zajímalo by mě, která maminka by do toho šla.. :-/
to slyším po prvé, ale asi bych to nesnědla ani nevypila, jen pokud by to bylo nevyhnutelné a zdraví opravdu prospěšné tzn. jen v ohrožení života …
No upřímně si spíš myslím, že poporodní deprese vychází jedna asi i z toho hormonálního skoku (ale ten zažívá žena i na začátku těhotenství a v té době jí je tak akorát špatně a je podrážděná), ale pak především z toho, že to miminko hodně pláče, často v noci nespí, s kojením bývají problémy, je to velká změna v životě partnerů, tělo se změní, jsou vzpomínky na porod (první byl u mě docela trauma a to bývají i daleko horší), změna libida, pocit, že ženská nic nezvládá, nervozita často i doma ze strany partnera atd. A nakonec je z toho ženská v depresi až jí může i přeskočit. Kor, když je doma pořád kolikrát sama.
Ale jíst placentu? Fuj. To mi připadá jako kanibalismus. Rodila jsem 2x. Poprvé jsem neměla ani potřebu placentu vidět. Podruhé jsem ji viděla a nebyl to zrovna chutný pohled. 😀
Podle mého názoru zase nějaký výstřelek doby a nová móda. Začíná to snahou o návrat do středověku, kdy ženská chodila se smrtí za pasem, přes pohřbívání placenty jako by to bylo živé a přitom prostě dosloužila a teď jí budou ještě jíst. 😀 Co bude dál? Já se musím smát…
čtenářka
Nešla, prostě si neumím představit, jak bych to snědla a to nejsem vybíravá 🙂
no já jsem se už vyjádřila, jen na určité věci koukám jinak…ano osobně bych do toho nešla, ale nechci házet nic na nikoho kdo to udělá a vnímá to třeba jako že to k tomu mateřství, propojení atd patří…….díky těmhle stránkám, a názorům, které tu čtu, prostě nejsem tak odmítavá nebo blbě nahlížející co jdou mimo…neznamená to že bych chtěla jít stejnou cestou prostě to respektuji…..tak jen s nadlehčením mi v hlavě projela švagrová co není houby, protože smrdí, segedín, že zelí je jak sopel a nemluvím o držkové atd…blbé přirovnání ale mě tam naskočilo 😀 😀 takže brácha si je vaří ve chvíli kdy není doma 😀 …
Peťko, však jo… prostě to je to čarování s psaným slovem, co někomu přijde úsměvně zajímavé, druhému z toho vyplyne docela (s)prosté zesměšňování. Překvapila jsi mě, nic víc, nic míň 🙂
A tím bych to ukončila, neboť je to odbočení od tématu…
Matildo, mě to opravu přišlo úsměvně zajímavé.
A nikde jsem nepsala, že s článkem v plné míře souhlasím. 🙂
Peťka