Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
První vysvědčení, jaké bylo to vaše?
Prvňáčci si ve čtvrtek přinesou domů své první vysvědčení. Už se na něho těší?
Když jsem řekla Natymu, že tento týden dostane vysvědčení, tak se namně díval jako kdychych spadla z višně. 🙂 Vůbec mu nepříjde, že už i on si domů ponese své první vysvědčení, ale řekla bych, že mu to bude jedno i na konci roku. 🙂
Těší se děti na své vysvědčení? A když zavzpomínáte, jaké bylo to vaše?
Dcerka má na školu ještě čas, ale věřím, že bude šikovná – a když to nebudou samé jedničky, určitě z toho nebudu dělat vědu.. 🙂 Já měla vzorové vysvědčení – samé jedničky do páté třídy. Potom jsem přešla na Gymnázium a už to nebylo tak jednoduché, ale nic hrozného. 🙂
Nuninko, měla jsem to samé, nesměla jsem donést horší známku, než dvojku a běda, jak byla horší 🙁 i ta dvojka vadila, hlavně otci, byla jsme prvorozená, takže se ode mě očekávalo hodně, šrotila jsem se doma a ještě musela doučovat sourozence, protože ti si v klidu nosily trojky, čtyřky………..takže jelikož jsem byla drezurováná ohledně známek, tak jsem měla samé jedničky do třetí třídy, pak tam skočila myslím dvojka z vlastivědy a na druhém stupni jsem měla vyznamenání, až do konce, však jen jsem zmizela z dohledu otce na intr, tak šly i známky dolů, trojky byly normál a dokonce myslím i jedna čtyřka byla na vysvědčení a představ si, že to už bylo v pohodě 🙂
Já měla v prvním pololetí jedničku a ve druhém jedničky a dvojku z hudebky a výtvarky. Holt kdo neměl výtvarný talent či hudební sluch, měl smůlu. Dodnes si pamatuju, jak stojíme před tabulí a zpíváme. Učitelka kolem chodila s nastraženýma ušima. Kdo byl falešný,zakryla mu rukou pusu, aby dál nezpíval.
Já jsem měla také velkou jedničku.
U naší Terezky zatím ještě známky nemáme, je ve školce.
V pondělí byla ale už na zápise ve škole a uspěla, tak nás to čeká přesně za rok.
Taky jsem první třídu odchodila v době, kdy se psaly velké jedničky …vysvědčení mám doma schované všechny. Dokonce i “mokré“ z plavání, a protože jsem byla vždycky sportovně “nadaná“, tak jsem měla furt jen želvu, výjimečně jednou i kapra, ale na delfína jsem nikdy neodsáhla 😉
Nevím, jestli se moje děti těší přímo na vysvědčení, spíš taky na to volno, které po něm bývá, ale určitě se těší zítra na to, že půjdeme všichni společeně na pizzu…
Myslím si, že dříve se známky řešily daleko více než teď. I dvojka byla tragédie. Znám (znala) jsem holčinu, která byla bita za to když donesla dvojku. U nich, teda u ní, protože její mladší sestra mohla nosit i trojky, to bylo opravdu něco. 🙁 Vždycky mi jí bylo líto. Pořád jenom seděla u učení, a bylo jedno jestli je pátek nebo svátek.
Jo a ještě bych dodala, ti dva s tou velkou trojkou pak sice nikdy nijak neexcelovali, ale ani to nebyli propadlíci.
Hlásím se k velkým jedničkám 🙂 Dodnes si pamatuju,že po pololetí se přistěhovaly nějaké nové děti (dostavěly se nové bytovky na sídlišti) a dva z nich si z původní školy přinesly vysvědčení s velkou trojkou, takže mi nijak nepřišlo, že by dvojka byla nějaká extra hrůza. Naopak tchýně dodnes vzpomíná, jaká to byla potupa, když manžel donesl tu velkou dvojku 🙁
Pamatuji si zcela jasně velkou dvojku /snad jediná a pak ještě jeden chlapeček, co šel do zvláštní/, tak na to se asi zapomenout nedá. Stejně jako na to, jak jsem se jednou fakt hodně snažila “krásně“ psát, protože právě pořád byly dvojky a když jsem vyvinula tu největší snahu a říkala jsem si, jak určitě dostanu jedničku, tak mi paní učitelka dala čtyřku.
No vůbec, moje první třída fakt super, oproti tomu, že jsem se začala znovu počůrávat a vůbec nezapadla mezi ty o rok starší děti, učitelky mi připadaly jako tyranky, které mě nenávidí, byla nějaká dvojka na vízo procházka růžovou zahradou.
Moje starší dcera bude muset nastoupit povinnou školní docházku příští rok, ale udělám vše pro to, aby takové zážitky neměla.
Pamatuji, jedna velká jednička. 🙂