Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Podpis u domácího úkolu.
Zajímalo by mě, jak to máte s podepisováním domácích úkolů.
Musí u vás na škole být podepsán domácí úkol či nikoli?
Když chodil syn na tu samou školu jak teď dcera, nemusel být domácí úkol podepsán a uběhl jen rok a u každého DÚ,byť jen čtení, musí být podpis.
Přiznám se, že občas zapomenu, nebo nejsem doma a píše úkol třeba s bráchou nebo manželem a ten úkol nepodepisuje, Má potom zbytečně u úkolu, který je v pořádku, zbytečné napsáno velkým červeným písmem – CHYBÍ PODPIS.
Jak je to u vás?
,A ještě perlička na závěr – došel za mnou jeden můj páťák, že si ten úkol napsal o přestávce. Prostě se sám přiznal. No co byste udělaly? Jak byste na mém místě reagovaly?
Aby někdo nemyslel, že až podle vašich reakcí poupravím svou odpověď – sice by mě předem zajímala vaše reakce, jak vyřešit – ale píšu rovnou, že jsem s úsměvem opáčila, že domácí je od slova doma, aby si to procvičil tam, ale že to nebudem hrotit, příště ať to udělá doma a ne o přestávce. No víc jak půlku měl v tom přestávkovém ruchu stejně špatně 😉
Možná jsem moc benevolentní a obrátí se to proti mě… ale to ukáže až čas. 😉
(Citováno od Pavlinkav z 2.10.2014 09:06)
Reagovala bych asi podobně,že jsem ráda že mi to řekl,a že ho udělal,ale příště ať ho dělá doma,tam má na to klid.
Jinak mě nevadí podepisovat u těch malých tak do té 4-5 třídy,ale příjde mi divné podepisovat úkoly na vyšším stupni.Samozřejmě podpis 1x týdně v žákovské by měl být pořád,aby bylo vidět že nějaký přehled o škole rodiče mají.Ale dávat nějaké sankce dítěti za to že rodič nepodepsal úkol mi příjde dost špatné.
Občas jsem něco málo okomentovala, ale pořádně jsem své představy ani skutečnost vlastně ještě nenapsala…
Takže mé myšlenky 😉
1. Dceři DÚ podepisuju, jednou třeba za týden podepíšu i diktát, matematiku a tak… Sdělení v pamatováčku (ne DÚ, ale např. bude nějaká akce, přineste…, pořiďte… atd.) podepisuju automaticky.
Úkol píše sama, já pak jen zkontroluju a podepíšu.
2. Rodičům na rodičáku říkám, že samozřejmě budu ráda, když úkoly a známkované cvičení, diktát, pětiminutovka, desetiminutovka podepsané budou. Je to má kontrola, že oni mají přehled, co se ve škole děje. Když dítě podpis nemá, tak pokud je to u úkolu, neřeším to. Podepíšou snad příště. Když to není podepsané dlouho (tím myslím třeba dva týdny), tak dopíšu “podpis:“, čili si ho vyžádám.
Pokud je to u diktátu, pětiminutovky (jč), desetiminutovky (ma) a je udělaná oprava, tak u jedničky mávnu rukou, že podepíšou příště. U dvojky a vyšší známky sešit nechávám dítěti a podpis vyžaduju. Ale bez sankcí.
Rodičům říkám, že nemusí kontrolovat úkol, stačí podepsat. A je vidět, že někteří to tak opravdu dělají, nechávají odpovědnost na dětech, někteří kontrolují (poznám hlavně podle zmizíku 😉 )
Co důsledně vyžaduju podepsané, jsou “Jiná sdělení“ v ŽK a jednou týdně podepsaná ŽK.
Ale je fakt, že zatím učím jen “větší malochy“ – čili 3. – 5. třída.
Čili předpokládám, že určitou odpovědnost za školu už si nesou i děti.
Ptala jsem se kolegyní v nižších ročníků a ty podpisy vyžadují, ale nemám pocit, že by sankcionovaly, spíš mám pocit, že rodiče chápou a že v této době ještě domácí příprava probíhá pod dohledem.
Takže až půjdu k prckům, určitě změním systém, který ale zas s utíkajícími ročníky budu tímto stylem povolovat.
3. Mám pocit, že vy jste se tu v této diskusi sešly maminky, které děti pravidelně kontrolují, pracují s nimi, zajímají se… a proto vás podpisy obtěžují. Berete to jako kontrolu vaší osoby.
Ale vemte si to, že máte ve třídě pět šest sociálních případů a jediná možnost, jak rodiče k zájmu či spolupráci donutit, je právě to, že chcete podepsané úkoly.
Je to těžké. Učitel musí ve třídě některé věci prostě globalizovat a většinou je to samozřejmě o tom, že ti vzorní jsou tím obtěžováni.
Ale nic se nesmí dovádět do takových extrémů, jako jsem tady v té diskusi už četla…
A ještě perlička na závěr – došel za mnou jeden můj páťák, že si ten úkol napsal o přestávce. Prostě se sám přiznal. No co byste udělaly? Jak byste na mém místě reagovaly?
Aby někdo nemyslel, že až podle vašich reakcí poupravím svou odpověď – sice by mě předem zajímala vaše reakce, jak vyřešit – ale píšu rovnou, že jsem s úsměvem opáčila, že domácí je od slova doma, aby si to procvičil tam, ale že to nebudem hrotit, příště ať to udělá doma a ne o přestávce. No víc jak půlku měl v tom přestávkovém ruchu stejně špatně 😉
Možná jsem moc benevolentní a obrátí se to proti mě… ale to ukáže až čas. 😉
Marinado, no jo, na venkově prostě pořád platí, že je lepší být ticho a šoupat nohama. 🙂
(Citováno od Danniella z 30.9.2014 09:34)
Danniello, to je taky dobrá hláška 😀
Marinado, no jo, na venkově prostě pořád platí, že je lepší být ticho a šoupat nohama. 🙂
Bami, já jsem jen pořád nenarazila na žádný argument, který by mě přesvědčil, že je něco špatného na psaní úkolů o přestávce.
Jasně, jiná je práce s těmi menšími, ale stejně – jsou to jejich úkoly a oni se musí naučit, že si za jejich vypracování především zodpovídají sami.
A jen ještě napíšu, co už jsem psala víckrát, já na úkolech spolupracuju ráda a samotná účast při práci na nich a pomoc mě baví a beru to jako samozřejmost, není to u mě snaha se toho nějak zbavit.
Jen mi to takhle připadá, jakoby ty úkoly byly pro rodiče a ne pro děti.
Vždyť v družině si úkoly psát můžou, u babičky taky, na zastávce, v autobuse, kdekoliv, jen ne o přestávce. Proč?
(Citováno od Danniella z 30.9.2014 09:34)
tak já si své psaní úkolů o přestávce ze školy pamatuji naprosto přesně…ty se nespaly ale OPISOVALY od kamarádů aby se stihly 😀
ale mám to také za sebou, mé děti jistě to také praktikují,
protože jsou to lajdáci, znám a vím to i nich, takže jsem ráda že to v tom horším případě stihnou o té přestávce
Marinado, no jo, na venkově prostě pořád platí, že je lepší být ticho a šoupat nohama. 🙂
Bami, já jsem jen pořád nenarazila na žádný argument, který by mě přesvědčil, že je něco špatného na psaní úkolů o přestávce.
Jasně, jiná je práce s těmi menšími, ale stejně – jsou to jejich úkoly a oni se musí naučit, že si za jejich vypracování především zodpovídají sami.
A jen ještě napíšu, co už jsem psala víckrát, já na úkolech spolupracuju ráda a samotná účast při práci na nich a pomoc mě baví a beru to jako samozřejmost, není to u mě snaha se toho nějak zbavit.
Jen mi to takhle připadá, jakoby ty úkoly byly pro rodiče a ne pro děti.
Vždyť v družině si úkoly psát můžou, u babičky taky, na zastávce, v autobuse, kdekoliv, jen ne o přestávce. Proč?
včera jsem procházela sešity mladýmu osmá třída a při tom jsem je podpisovala…se rozčiloval proč to dělám 😀
no úkol jsem u něj letos ještě neviděla tak je otázkou jestli jsou a nebo je dotahuje ve škole o přestávce….ale ten druhý stupen asi je jiný ….
ale jako učitel bych asi úkoly chtěla podpisovat i v osmičce, vím že to pro děti či rodiče může být otravné, ale také je to JEDINÁ KONTROLA že to nedělali o přestávce, pokud tedy nepodpisují své rodiče 😀
Marinado, na tu třídní schůzku jsem taky myslela, ale když jsem tam posledně pronesla něco o těžkých učebnicích a jestli by se mohly nechávat ve škole, když je děti třeba měsíc doma nepotřebují, učitelka mi velmi trpělivě vysvětlila, že pod lavicí se skutečně nechávat nemohou, pokud se spolehnu, že si je ráno nachystá v šatně ve skříňce, je to moje věc. A ona nemůže říkat třicetkrát každému zvlášť, co si má vzít domů. To jsem nepochopila, proč třicetkrát, jestli tedy třicetkrát opakuje i zadání úkolů atd. Takže to bylo prostě rýpnutí, abych dala pokoj.
A z rodičů se nepřidal nikdo, všichni se vrtěli, že zdržuju ukončení rodičáku.
Kdybych se ozvala kvůli podpisům, předpokládám, že by to dopadlo stejně.
A pociťuju u sebe známý rodičovský komplex, – nechci moc vyčuhovat, aby kvůli mě neměl problémy syn.
U nás je to s podpisy fakt sranda, syn mi ukáže prstem, kam to mám podčmrknout a já to udělám. Manžel v době, kdy píšeme, většinou pracuje, takže to řešíme sami. O to víc mi to podepisování přijde absurdní.
(Citováno od Danniella z 30.9.2014 08:28)
Danniello, “rodičovským komplexem“ jsi mě pobavila – ano, taky jím trpím 🙂 Ale je fakt, že u nás je aktivní jeden tatínek a pak strhne i ostatní, což je super. Většinou zatím štvalo všechny rodiče to samé, takže když jeden něco řekl, ozvalo se hned souhlasné mručení všech dalších, takže to povzbudilo k dalším dotazům.
Marinado, na tu třídní schůzku jsem taky myslela, ale když jsem tam posledně pronesla něco o těžkých učebnicích a jestli by se mohly nechávat ve škole, když je děti třeba měsíc doma nepotřebují, učitelka mi velmi trpělivě vysvětlila, že pod lavicí se skutečně nechávat nemohou, pokud se spolehnu, že si je ráno nachystá v šatně ve skříňce, je to moje věc. A ona nemůže říkat třicetkrát každému zvlášť, co si má vzít domů. To jsem nepochopila, proč třicetkrát, jestli tedy třicetkrát opakuje i zadání úkolů atd. Takže to bylo prostě rýpnutí, abych dala pokoj.
A z rodičů se nepřidal nikdo, všichni se vrtěli, že zdržuju ukončení rodičáku.
Kdybych se ozvala kvůli podpisům, předpokládám, že by to dopadlo stejně.
A pociťuju u sebe známý rodičovský komplex, – nechci moc vyčuhovat, aby kvůli mě neměl problémy syn.
U nás je to s podpisy fakt sranda, syn mi ukáže prstem, kam to mám podčmrknout a já to udělám. Manžel v době, kdy píšeme, většinou pracuje, takže to řešíme sami. O to víc mi to podepisování přijde absurdní.
Pořád víc a víc se mi to podepisování nelíbí.
Osobně bych v tomto velmi ráda vedla syna k samostatnosti, až mě u sebe nebude chtít při každém úkolu, nechám ho pracovat úplně samostatně a ráda bych na něm nechala i to, kdy a jak si úkoly bude vypracovávat. Samozřejmě až časem, ale určitě ještě na ZŠ. Protože mě učení s ním baví, budu ráda k dispozici, pomůžu, ale chci v něm posilovat pocit, že zodpovědnost je na něm, nejsem tu od toho, abych ho tlačila do psaní úkolu, který je jeho.
Tenhle systém ale něco podobného vůbec neumožňuje.
Říká se tím vlastně, že úkoly jsou na zodpovědnosti rodičů. Role dítěte se tím dle mého názoru strašně shazuje.
A ještě – jak k tomu dítě přijde, když rodiče něco nepochopí a nepodepíšou a ono pak slízne poznámku? To už vůbec nechápu.
(Citováno od Danniella z 29.9.2014 16:03)Danniello, přesně tak 😉 Taky jsem jí dnes říkala, že to beru, že jsem tu poznámku dostala já, ne ona, ale hroutit se z toho rozhodně nemíním.
Jen přemýšlím, jestli jí teď mám teda preventivně do Aj podepisovat úplně všechno, nebo tomu nechat volný průběh a pokračovat jako doteď – podle toho, co ona sama uzná, že je úkol a dá mi k podpisu.
(Citováno od Petra z 29.9.2014 16:10)
Jinak nechci být trapná a pořád se opakovat, ale opravdu se nám osvědčilo u některých kantorů podepisovat VŠE gumovákem a dcera to operativně gumovala podle momentální situace a nálady kantora 😀
Tak je to tady – první poznámka v žákovské za nepodepsaný úkol. Přišlo to dřív, než jsem čekala a taky úplně jinak, než by mě napadlo. No uznejte – v pátek dělali ve škole nějaké cvičení a uč jim řekl, že kdo to nestihl, má si to dodělat doma. Většina dětí to stihla ve škole, takže to nepovažovaly za domácí úkol (ten totiž dostali taky), tudíž to ani neměly podepsané. No a dnes bylo tóčo a celá třída má poznámku v žákovské (až na pár výjimek, co si to opravdu dopisovaly doma). Tak si říkám, že je fajn, že nemají žádné vážnější problémy, když zbývá spousta času řešit takový prkotiny 🙂
(Citováno od Petra z 29.9.2014 15:38)
No jo – je to UČITEL, já to tušila 🙂 Jasně, všichni nejsou stejní, ale u nás takhle fungují taky – neumí si (z neznámého důvodu) udržet autoritu, tak pak vznikají takovéhle výkřiky do tmy…
Jinak tohle řešíme taky pořád od 1.třídy – když dcera něco dodělává doma a chci jí to podepsat, ona se brání, že to bylo jen dodělávání…
Petro, poradila bych neřešit a podepisovat nebo nepodepisovat jako dřív. A pak se ozvat na schůzce. Držím palce.