Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Památníčky
Dneska se mě Terezka ptala, co jsem sbírala, když jsem byla malá.
Smála se tomu, když jsem ji říkala, že jsem sbírala ubrousky, chvilku také známky a pohledy měst.A také jsem si vzpomněla na památníčky, kdy nám tam kamarádi, ale i rodina něco napsali anebo namalovali, myslíte, že ještě něco takového existuje?
A co jste sbírali vy jako děti?
Já jsem také sbírala ubrousky.. Moje maminka pracovala na FÚ a jezdívala pro úřad vždy nakoupit do Kaspy. Pokaždé, když tam jela, tak mi nějaký pěkný ubrousek dovezla a já měla obrovskou radost. Památníčky jsem měla dva, když jsme se ale odstěhovaly s maminkou od otce, zůstaly tam ještě nějaké věci. I když jsem otci řekla, že si pro to ještě přijedu, polovinu věcí rozdal nebo vyhodil. A také mé památníčky – kamarád, co dělá pro naší obec si jednou vzpomněl, že jeden z těch památníků viděl na skládce.. Zamrzí to.. Nicméně mám ale schovaný památníček od mé maminky. Vždy se zasměji, když jím listuji a narazím na obrázek pejska, který je namalovaný vzhůru nohama. Namalovala ho sama maminka a připsala: “To jsem si maminko namalovala, abych dlouho žila.“. 🙂
Jinak, já jsem sbírala známky a pohlednice. 🙂 Při stěhování podledy skončily v koši a známky jsem si vzít nemohla.
Já měla památníčky dva a plné, jenomže pak mi je někdo nevrátil a nemám žádný Mrzí mě to dodnes. 🙁
Děti své památníčky mají taky, tak doufám, že si na ně dají lepší pozor než já.
Tak u nás památníčky normálně fungují jako za mých mladých časů.
Zrovna včera dcera (9 let) kreslila obrázek kamarádce.
I paní učitelky do památníčků ochotně kreslí.
Jinak já jsem většinou u žádného sbírání nevydržela. Leda později, když jsem se zamilovávala do různých zpěváků, tak jsem si vystřihovala jejich fotky z časopisů a lepila do speciálního sešitu.
sbírala jsem ubrousky, kalendáříky, pohledy, obrázky od žvejkačky bajo
našla jsem obrázek hmmm
Ježečku, já mám zelený s kytkami – jakoby látkový:-). Kšanda
Ludlinko, tak já taky sbírala ubrousky, známky kytek a pohledy:-). Památníček má i dcera (7 let) – docela mě překvapilo, když ho nesla p. uč. aby jí tam něco nakreslila, když ji odbyla tím, že do památníčků nekreslí, že by nedělala nic jiného – no, když pominu, že jich je ve třídě 20 a z toho možná 5 holčiček, tak hlavně si myslím, že památníčky jsou už opravdu zřídka – aspoň dcera říkala, že ho má ještě jedna holčička a jinak nikdo. Kšanda
Jo a ještě si pamatuji, že první byl červený a na titulní straně byla fotka kočky – mé oblíbené zvíře. Na druhém byli da psi a byl bílý. Samozřejmě oba byli v umělohmotném obalu. píšu samozřejmě, protože snad v 80. letech ani jiné památníky nebyly 🙂 Nebo ano? 🙂 *
Památníčky jsem měla dva, první mi někdo už nevrátil, bylo tam spousta obrázků, taky od učitelů ZŠ. Druhý byl už dost chudší, asi tím, že jsem byla už větší a už to nebylo ono. V9m, že mamka měla svůj památník schovaný a bylo to hezké listovat v něm po tolika letech… *