Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Chtěli byste \"nechodit\" do práce?
Uměli, chtěli nebo jak to nazvat byste nechodit do práce? Proč ano X ne? Nemyslete teď na peníze a hmotné zabezpečení rodiny, to by prostě bylo :D. Jen jestli by jste dokázali lenošit doma a soustředit se jen na to své ženské at sebe, domácnost atd….
Přeci jen dřív to tak bylo a být ženou v domácnosti nebylo až tak neobvyklé…..
Ahoj, asi budem za lempla, ale ano chcela by som nechodiť do práce, minimálne pokiaľ by boli deti na prvom stupni základnej školy a majú krátke vyučovanie. Nemyslím si, že by som sa nudila u kafíčka. Ono to je ráno vyraviť deti, nakúpiť, uklidit, uvariť a zas vybrať deti, nejaké krúžky, ihrisko, variť večeru, pohrať sa s deťmi… no doma sa stále niečo nájde. Ale možno si to len tak pekne maľujem. Pred RD som mala dosť psychicky náročnú prácu s pracovnou dobou, keď je problém, tak musím zostať v práci, či sa mi to vyhovuje alebo nie. Takže si to nedokážem predstaviť, že by som takto mala fungovať aj s deťmi.
Jano 231, Bamiska právě psala, že by žena byla finančně zajištěná, prostě takový ten model “muž vydělává, žena se stará o domácnost, děti. A věřím tomu, že někde je to k oboustranné spokojenosti, znám osobně tři rodiny, kde to tak funguje, první dvě mají šest dětí, takže tam je maminka vlastně pořád na RD. U třetí už jsou děti větší, ale mají spoustu aktivit a maminka tak funguje jako řidič a psychická podpora v jednom.
Na jednu stranu je to fajn, na druhou vím, že já nejsem ten typ, aby mi to stačilo ke spokojenosti (vyzkoušeno). Nějakou jinou seberealizaci prostě musím mít.
Marinado, díky za objasnění 😉 napadalo mě jen ten nepoměr v pracovní době a dopravě MHD (při delší pracovní době se v tom ten čas na cestě tak nějak víc ztratí), nenapadlo mě, že při polovičním úvazku to nebyla polovina práce 😀 Vysvětlení je naprosto srozumitelné 😉
Asi budu v opozici, ale nechodit do práce se mi teď celkem zamlouvá. Ovšem v okamžiku, až dcera dovrší 3 let, budu mluvit zcela jinak. Nedokážu si představit, že bych se doma měla nervovat a usilovně shánět práci. A být doma bez koruny? Dík nechci. Už jenom kvůli dětem a také pro ten pocit. Připadala bych si tak nějak divně, zbytečně nemít práci. Mám to tak prostě nastavené. Jinak ale s kolektivem si nedělám iluze. Dneska to není tak růžově jako dřív, protože se každý bojí o práci.
Petro,
já musela být fyzicky každý den ty 4 hodiny na pracovišti (od 9 do 13hod), takže jsem byla v podstatě pořád v MHD. Práce jsem musela udělat víc než jen polovinu a opravdu jsem ty 4 hodiny intenzivně pracovala, neexistovalo dát si kafe nebo s někým prohodit půl slova, na to nebyl čas. Další věc je, že každý mě chtěl během toho půldne “chytit“, takže během těch 4 hodin se mi v kanceláři i na telefonu vystřídalo hrozné množství lidí (které se normálně rozloží do celého dne) a každý chtěl, abych se tím jeho problémem zabývala “právě teď“, když odpoledne už tam nebudu.
Pak jsem chodila na 8,5 hodiny (respektivě na 9) – začínala jsem v 6ráno a končila v 15hodin, takže jsem vlastně ztratila jen 2 hodiny z toho dne, práci jsem udělala relativně v klidu, stihla jsem oběd, kafe i prohodit pár slov a i když byly silné dny, pořád to nedosahovalo toho přetížení jako když jsem chodila na 4 hodiny.
Napsala jsem to asi dost zmateně, nevím, jestli se to dá pochopit. Ale tu šanci pracovat na 4 hodiny bych i tak přála všem, byla a jsem za to opravdu vděčná, i když to nebyla procházka růžovou alejí 🙂
V roce 2005 jsem onemocněla rakovinou prsu. Po operaci jsme odešla do invalidního důchodu. Tenkrát mi to vyhovovalo. Měla jsem co dělat sama se sebou. Navíc jsem se s manželem starala o malého vnoučka, když jeho rodiče byli v práci. Po sedmi letech mi zavolala kamarádka, že by mě tak na 4 měsíce potřebovala. S radostí jsem to uvítala. Nakonec tam zůstala více než 2 roky. Ale, změnilo se vedení, kamarádka byla “odejita“ a já samozřejmě s ní. Od října jsem doma a ten stereotyp mě unavuje. Hned bych se do práce vrátila. A nejen kvůli penězům, i když ty nejsou vůbec zanedbatelné. K čemu je mi být doma a mít možnost chodit po výstavách, divadlech, ap., když na vstup stejně nemám. Takže se doma nudím, brouzdám po internetu a jedinou společenskou událostí je nákup v hypermarketu.
Kdyby bylo finanční zajištění jak píšeš, uměla bych si to představit. Když jsem chodila do práce byl to kolikrát fofr. Statek, velký pozemek a zahrada (zelenina, ovoce) k tomu manžela dovést na kamion kolikrát dále než 200km. Děti různé kroužky, vyřizování po úřadech.
I dneska a to jsem na rodičáku kolikrát lituji, že den nemá víc hodin, nebo alespoň aby ubíhali minuty pomaleji.
Na druhé straně chápu, že v paneláku uprostřed velkoměsta, bych asi zešílela.
Je to hodně o tom, co žena v domácnosti dělá,nudit se a jen tak chodit po obchodech a vysedávat po kavárnách by mne dlouho nebavilo.
Marinado, to s polovičním úvazkem mě zaujalo, v čem byla ta úleva, když jsi přešla na celý? Pokud teda nemáš na mysli jen tu finanční stránku, tam je to asi jasné 😉
Nechození do práce už realizuju několik let 🙂 i když teda nepracující taky nejsem, spíš naopak, práce je pořád až až.
Určitě mi to takto vyhovuje víc, než muset chodit do nějakého zaměstnání. Nedovedu si ale představit, že bych vůbec nepracovala a měla se starat o domácnost, chodit po nákupech a podobně si “užívat“, to by mě fakt nebavilo. Brzo bych si vymyslela spoustu dalších aktivit (i když spíš doma), takže naše domácnost by si tím nijak nepolepšila 🙂
Tak to bych brala všema deseti. Věnovala bych se domácnosti a rodině bez hektiky, cestovala a chodila na jazykové kurzy, plavat, cvičit, atd. a tak dvakrát týdně bych chodila pomáhat do nějaké charitativní organizace.
Ale jak se znám, tak bych stejně nakonec žila v hektice, já si to umím vždycky zařídít, nudu nemám ráda 🙂
Ale kdybych si měla vybrat mezi prací a jen zůstat v domácnosti, rozhodně bych zvolila tu práci.
Jinak já na poloviční úvazek 3 roky chodila a není to zas až takový med, jak se může zdát, vlastně se mi nakonec ulevilo, když jsem začala pracovat na plný úvazek…