Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ze starší je strašný mamánek a neustále pláče
Dobrý den. Přicházím s prosbou o radu, co se starší dcerou. Máme doma dvě holčičky. Starší 4 letá a mladší 3 měsíční. Starší se na miminko neskutečně těšila a strašně ji milují. Říká jí moje zlatíčko, musí být u každého přebalování a neustále se s ní chce mazlit, že ji musím až hlídat, aby neměla neustále nacpané ruce v postýlce a nebo ji nedej bože nechtěla sama chovat. Takže v tomhle je naprosto úžasná. Ale ta žárlivost. Sice sestřičku miluje, ale začala strašně viset na mně. Ale neskutečně. Je to pořád samý pláč, že chce maminku, vyžaduje to co dřív dělala sama – abych jí oblékala, krmila, nosila, dávala na záchod a přitom to naprosto úžasně umí všechno sama. Ale prosím. Je tu nové miminko. Ale ten její pláč. Nemůžu jí ani nic říct. Stačí, když jí řeknu, ať posbírá ty pastelky 1x, 2x, 5x a potom už třeba trochu zvýším hlas a ona začne s tím, že chce maminku hodnou. Jako bych jí něco dělala, bože. Vždyť s ní koukám ráno na pohádky, hraju si s ní, když jedu nakoupit, tak ji beru vždycky s sebou, teď jsem jí slíbila, že půjdeme jenom my dvě spolu do kina. Nic nepomáhá. Pořád n mně doslova visí. Kolikrát mně nenechá jít pořádně ani na záchod, protože když se od ní vrtnu ráno z postele, tak následuje pláš a křik. Teď se to ještě víc zhoršilo. 2 týdny nemohla do školky, protože se pořád nemohla zbavit rýmy a kašle a ze školky by mi jí rychle poslali domů. Svým způsobem to chápu, že tam mají kolektiv z většiny 3 letých dětí, ale horečku si vymýšlet nemusejí. Ale to je vedlejší. Tak jsem ji raději nechala doma. Včera v noci se vzbudila a pláč. Pak jsem se od ní ráno dozvěděla, že se jí zdálo, že jsem ji nechala stát někde na silnici a prý odjela. Bylo marné vysvětlování stále dokola, že bych nic takového nikdy neudělala, protože co bych kde bez ní dělala, že je moje zlatíčko a moje holčička. Nemůžu se od té doby už vůbec nikam vrtnout. Třeba chovám po kojení mladší, aby si odříhla a ona začne, že chce mazlit, že chce maminku. Nenechá mně ani v klidu kojit nic. Nevíte co s tím mamánkem? Manžel tvrdí, že je rozmazlená, já si myslím, že je to spíš tím, že je doma nové miminko. Ale po pravdě nevím naprosto s ní.
čtenářka
Děkuji za rady. Ráda čtu, že je to normální, ale ani tak to snadné není. Ale co s dětmi snadné je, že ano? 😀 Vlastně od samotného začátku docela všechno, jen je to pokaždé něco trochu jiného… 😀
No, starší už je druhý den ve školce a zdá se, že jí to prospívá. Divadlo, kam jeli, byl docela slušný tahák a trhák, takže se její mamánkování maličko zmírnilo. 😀
Už tak často nebrečí, ale dál na ni nemůžu ani houknout. Pak následuje “maminka na mně houkla, maminka na mně houkla… bééé…“. Takhle to zní až úsměvně. 😀
Tak uvidíme, jak to bude. Děkuji za uklidnění. Muži holt nemají v tomhle asi moc citu. I když mladší v noci pláče kvůli prdíkům (už ne chvála bohu tak často), tak se muž ohání rozmazleností. Ale on to tak nemyslí. Prostě to není žena. 🙂 Takže děkuji i za potvrzení mého tvrzení. 🙂
Hezké Vánoce všem, kdybych se do té doby neozvala. Jsem neustále v jednom kole. 🙂
čtenářka
Přidávám se do klubu těch, co to považují za normální reakci na nové miminko, rozmazlenost to opravdu není a “přitvrzovat“ by mohlo vést k ještě horšímu propadu. Přeju trpělivost, sama vím, jak to bylo těžké právě třeba při kojení když do mě neustále šŤouchala na ní nebýt “hnusná“ ani v myšlenkách. Malá i ublinkávala, nosila pleny atd. tuším, že okolo půl roka se to začalo pomalu zlepšovat (taky jak začne druhé dítko maličko komunikovat), okolo roka už to bylo fajn, teď je to přes dva a jsou parťačky jak mám být, takže dočkej času a buďte k ní citliví, ona skutečně prožívá něco, co jí je hodně nepříjemné, nevymýšlí si to.
taky myslím, že je to normální, a že to děláš víceméně dobře
ale taky zkusím upozornit na tu druhou stránku a to nepřekračovat jisté hranice, aby si potom vše nevydobyla pláčem a škemráním, jsou jí už 4 roky, je dost velká na to, aby dost věcí zvládla sama
Míšovi jsou skoro 4 a taky furt máma máma máma já chci mámu .. jasně ale odsaď posaď .. jsou jisté meze a pokud nespolupracuje, nespolupracuje ani maminka, tak to u nás chodí, že se mazlil při kojení, že se najednou neuměl oblíkat, jako jediná mám tu čest utírat mu zadek apod. ale nejde to vždy a za každých okolností
má sourozence, musí se naučit dělit ne jen o hračky ale i o maminku, udělat si chvíli jen na vás dvě ano, ale ne pokaždé když ona zavolá já chci mámu
a že u vás po zvýšení hlasu chce zase tu hodnou maminku, tak maminka chce taky tu hodnou holčičku co poslouchá a uklízí si svoje hračky, ne? 😉
hlavně vydržet, vím že to není jednoduché vybalancovat to, ale bude líp – Míša se už s Marečkem i honí a to ještě nedávno povídal, že ho nemá rád 😉
čtenářko,
já jen v rychlosti – tohle je normální reakce dítěte na mladšího sourozence.
Já mám děti 2,5 roku od sebe a dcera mě skoro 2 měsíce neviděla, protože jsem byla s malým dlouho v porodnici.
U nás to bylo prakticky to samé – co pomohlo – věnovat čas jen jí. Třeba jak píšeš o tom kině, to určitě udělejte co nejdřív, pak běžte třeba na pizzu nebo cokoli co by jí udělalo radost a co můžete podniknout spolu.
A hlavně, ne jednou a dost, ale udělat z toho takový rituál, že třeba 1x měsíčně jdete spolu samy do kina, 1x měsíčně zas něco jiného a hlavně jí dávej najevo (ne řečma), že je velká, důležitá holka, co by sis bez ní počala, kdybys jí neměla, chválit a chválit za cokoli co se týká malého – že ti podala plínku při přebalování, že ti podala krém na prdelku, že ti podala spadlej dudlík, cokoli, ale aby se necítila odstrčená.
Je to pro ni prostě hrozně těžké a neumí se s tím jinak poprat.
Hodně štěstí!
Také jsme zažili, starší dcerka je o 3,5 než mladší, nebylo to tedy asi až tak, protože starší nebyla nikdy velký mazel, ale hodně pomohlo to, že tatínek ve svých volných chvílích, kdy já jsem nemohla (kojila, uspávala nebo cokoliv co souviselo s miminkem), tak s malou maloval, nebo si ji vzal plavat, nebo na kolo, prostě dělal zase něco jen s ní…Já to samé, prostě jsem neměla naklizeno a vyžehleno, jak radí Meggi, ale třeba jsem si malovaly nebo spolu něco kuchtily, to ji bavilo 🙂
Kamarádka teďka mají stejně staré miminko, sestrička se na ni moc těšila, je teda starší, už je v první třídě, ale docela často teďka slyší, jak nic nejde, měla slíbený výlet, ale nešlo to, protože maličká moc pláče a nevydrží v autě, ona to ještě tak nechápe, že když se dělalo sedm let všechno jen s ní, že o to teďka přichází…
Moc přeju ať se to u vás zase brzo srovná, já jsem zvědavá jak to bude za chvíli u nás 🙂
A urcite zabiralo-ty jsi sikovna velka sestricka a ted bych potrebovala tvou velkou pomoc ty moje sikulo..nebo jsem -ja mela starsi dcerku a maleho synka-jee co ja bych si pocala bez te moji sikovne “velke“holky,a jak mi pomaha s braskou.. A podobne.. 😉
A kazdou volnou minutu,“misto zehleni atd.“jsem sla a venovala se jen te starsi..
Ale to urcite delas taky..
Meggii
Ctenarko,kdyz jsem to cetla,tak jsem se vratila o nekolik neskutecnych roku zpet,sice jsem nezazila takto hodne,ale jsem si jista,ze tohle zazila vetsina maminek,urcite si v prvni rade nemyslim,ze mala je rozmazlena a tak by to urcite nemel brat i tvuj manzel…
Vse ,co pises delas dobre a hezky a vis,co a jak a tak se neboj,ono je to normalni,ted nevim,zda tam dat uvozovky..kazdopadne tvoje “velka“beruska je stale mala beruska a jen skrata mela te pro sebe a ikdyz miluje svou malou sestricku(to co dela a jak ji ma rada je uzasny,co by za to jine maminky,po narozeni miminka,daly,videla jsem u kamaradky opak),tak ikdyz je uzasna tak stale ta jeji hlavicka neumi srovnat si,ze maminka opravdu “nikam neutece“..
Proste to vem jako fakt,ktery ale opravdu prejde,ver mi…
Jak pises i sama,snaz se opravdu ten hlas nezvysovat vubec,chapu te a myslim to jen v dobrem.Ted te potrebuje naopak vic tva starsi,verim,ze vis,jak to myslim!
Vim,jaka je to honicka vsem vyhovet a aby bylo hezky vsem..Nej je to brat spise v poklidu a ne “az tak vazne“,a ono to pujde!
Pockej na pubertu 😉 .prezevsecko si tohle uzivej,ale to jak ctu urcite delas a vis sama a je v poradku,ze te to trapi a chces to “resit“.
Snad mi rozumis ,Meggii
s tímhle zkušenost nemám takže budu jen přemýšlet….myslím že to děláš dobře, od času věnovaného jen dceři bych začala ale to děláš….další věc si myslím že je to krátká doba aby se s tím zžila podle mě tomu dej čas ač miminko miluje uvnitř asi musí bojovat a zvládat pocity zpracovat doted jsi byla jen pro ní a najednou jste dvě….
no já bych možná zkusila i úplatkem v podobě krásného miminka(já nevím jak se jmenují ale vím že holčičky je nosí do školky, pláče to atd) a že asi ježíšek chtěl aby se také stala maminkou co se stará o miminko protože vidí jak hezky pomáhá tobě….nevím
a s tím že bojkotuje oblékání atd…je to asi normální…do školky mi začal chodit chlapeček co maj doma také maličkaté miminko a plakal ale hurá překonalo se to a ted chodí rád, přeci jen jsou to pro ně velké zvraty….
takže asi nic moc neporadím, jen přeju hodně trpělivosti a stálé chválení jak je šikovná a možná mě tak napadá spíš třeba když se nechce obléknout zvolit tak já ti pomůžu s tričkem a tepláčky zvládneš sama, moc by jsi mě pomohla potřebuju to a to….
a hlavně písni až se to zlepší co zabralo…jestli nějaký fíglík nebo jen čas….