Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak uspáváte děti?
Malý je už od narození zvyklý držet se za ruku a vydrželo mu to až doteď. Takže jsem u něho dokud ho neuspím. Celou dobu se mě drží. A pak v noci taky. Někdy vyžaduje abych se k němu i otočila obličejem a on se přitulí líčkem.
Je jedno jak si lehne, protože se vzdy přizpůsobí tomu, aby se mohl za tu ruku držet.
Jak doma uspáváte vy? Máte nějaké zvyky nebo dáte pusu a odcházíte?
Já to vidím tak: Ať si to každý dělá, jak mu to vyhovuje. Takovéto “moralizování“ nebo dívání se z patra na někoho, kdo to dělá jinak, je, přinejmenším, nedospělé.
Já aplikuji metodu, která se mi osvědčila u obou starších dětí (dceři je 16 měsíců): Pomazlím se s ní, řeknu jí, jak ji mám ráda, položím do postýlky, dám plyšáčka nebo její knížku a odcházím. Někdy si potichu chvilku hraje, pak usíná. Když pláče, jdu ta za pár minut zase, pochovám, pomazlím a odcházím. A opět, do té doby, než usne. Takže o nějakém “vyřvání“ nemůže být řeč, na druhou stranu odmítám strávit celý večer jen s ní, za prvé mám ještě dvě další děti, které taky chtějí mámu, za druhé manžela, kterého vidím jen večer a chci být s ním. Takový model, kdy máma celý večer uspává, táta se kouká na televizi a pak jdou spát, mi prostě nevyhovuje (ale nic proti tomu, kdo to tak má).
Synovi jsem vždycky večer povídala nebo četla.
Bohužel poslední dobou dost nestíhám, takže si na dobrou noc často pouští pohádky z cédéčka. Ale pořád se snažím to čtení zachovat. Někdy třeba 14 dní nečteme a pak zas nějakou dobu čtu každý den.
A to si k němu buď vlezu pod peřinu, nebo mi dá hlavu na klín a když už skoro spí, přesune se na polštář.
Pořád ale vidím, že je v tom velký rozdíl, když poslouchá, hraje si u toho a je takový rozdováděný, až odpadne. Když čtu, uklidní se a je v tom prostě takový ten pocit společné pohody a té jistoty, že jsme spolu.
My holky uspáváme na střídačku, jednou s nima leží manžel jednou já, dřív jsme přečetli pohádku, manžel pak s mladší hned usnuli 🙂 když jsem měla “službu“ já, tak jsem ještě zpívala nebo vykládala starší 🙂 Teďka máme doma velkou čtenářku, takže čte ona a je to stejné manžel s mladší jsou vždycky vytuhlí hned a já pak zhasnu lampičku a budím tátu 🙂 když je víkend nebo nějaké volno, mohou se holky dívat na televizi a to si pak usínají sami, ale musím říct, že starší má teda výdrž, to už já bych v deset spala.
Tak u nás taky uspávám. Většinou si s pětiletou a tříletou dcerou něco přečteme nebo jim něco povykládám, zpíváme si. S malou ležím v posteli, většinou chce abych ji hladila. A čekám než usne.
Usíná docela brzo, tak za 15-30 minut.
Nejstarší desetiletá usíná sama, ale je to taky mazlík, takže občas vyženeme z postele tatínka a spíme my všechny holky spolu (a tatínek v pokojíku v hello kitty peřinách 🙂
Pro mě bylo nejhorší uspávání v době kdy ještě malá potřebovala spát přes den, ale večer tím pádem nebyla dost unavená a usínala strašně dlouho. To bylo jediné období, kdy mi to občas vadilo.
ale teď je to spíš příjemná chvilka i pro mě.
usínají sami 😀
nenechávala jsem je vyřvat, prostě od mimi jsem je nenosila, nekolíbala atd. holky v kočárku usínaly i bez ježdění…naštěstí všechny děti chtěly dudlík 🙂
Bamisko vzala jsi mi slova,krasne,a jeste chci pripsat,me osobne je srdecne jedno,zda mi utece film,ten si muzu nahrat..ale dectvi dcerky,to nepretocim,ani nenahraji..je to urcite i vekem clovek uz vi,co je pro neho dulezite,me staci se podivat na deti,za par dni pecu dort na 21r..
Dcerka si lehne na moji ruku,nozky proplete s mejma…ikdyz davno usne i sama,tohle jsou nenahraditelne okamziky..a ikdyz ma “uz“8r.je ve spanku jako miminko,stale mi voni,andilek..a klidne pripisi,ze spinka semnou..
Ke vyrvani ditka vseobecne,se radeji nebudu(slusne)vyjadrovat..
Meggii (vsechny zdravim!)
Bamisko, taky to tak beru 🙂
u kluků to bylo šílené uspávání od malinka opravdu uspávání na ruce, v kočáře atd…..no pak se věkem přešlo na pohádka a psát…
u malého si to užívám a chodím spát s ním, zvláštní že mi to nevadí asi je to věkem a pocitem že to bude naposled, nechybí mi čas, nevadí mi že utečou začátky filmů, já si tu chvilku co spolu ležíme povídáme nebo čteme pohádku užívám…miluju když mihodí ruku kolme krku, nebo mě chytne a když usne chvilku pozoruju ….. takže pro mě je štěstím že to máme takhle mě to naplňuje 😀
…tak mi jsme děti učili od miminka nakojit (teď už samozřejmě ne), pomazlit, zazpívat písničku/y (potichoučku) či přečíst krátkou pohádku, pusinku a spinkat…u malého v pohodě do teď, jen malá občas příjde v noci k nám do lůžka a večer ne a ne usnout, chodí za náme do obývaku, že chce napít, namazat, vyčůrat (a to už byla) aj. – vymýšlí, šibalka naše! 🙂
Padmé, já to taky měla a mám ráda, ale pokud šel do “šípku“ celý náš manželský život, já neměla možnost nikdy “bděle vypnout“, tak už jsem říct ne musela. Ale dodnes si děti chodívají tzv. dotáhnout pupík po ránu – přijdou, přitulí se a chviličku dospávají.
Nuninko, neutíkaly – malá už byla větší (bylo jí 5 a půl) a malý takové tendence vůbec neměl. Ale nebylo to tak, že ze společného usínání tam rázem zůstali sami – nejdřív jsem je učila usínat bez kontaktu – tzn. že jsem byla v pokojíku, seděla jsem na posteli, pak na židli… než usnuli a pak jsem teprve přistoupila k tomu, že usínali beze mě v místnosti. Kšanda