Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Jak uspáváte děti?
Malý je už od narození zvyklý držet se za ruku a vydrželo mu to až doteď. Takže jsem u něho dokud ho neuspím. Celou dobu se mě drží. A pak v noci taky. Někdy vyžaduje abych se k němu i otočila obličejem a on se přitulí líčkem.
Je jedno jak si lehne, protože se vzdy přizpůsobí tomu, aby se mohl za tu ruku držet.
Jak doma uspáváte vy? Máte nějaké zvyky nebo dáte pusu a odcházíte?
Malá bude mít rok a uspali jsme ji pouze v houpátku, na které už byla těžká, takže jsme ji “uhoupávali“ ve vajíčku.. Nakonec už jsem řekla dost a zkusila Estvillovu metodu. Můžu doporučit! Nevím ale, zda se dá použít i u starších dětech..Malinkou teď uložím do postýlky popřeji ji dobrou noc, pusinka, pohlazení a odcházím. Sama pěkně usne. 🙂
dcera spinka v postýlce a syn s nama
nuninko já u Vašíka lezla do postýlky 😀 měl kovovou 😀 v posteli je to klasika přijde si když se v noci vzbudí k nám 😀
Bamisko, ja jo 🙂 malý totiž spí se mnou ve velké posteli 🙂 tatínek je stejně přes týden pryč, tak místa máme dost 🙂
Semelko, jednu takovou znám. Učily malého (dnes už má 15let) spát samotného v kokoji tak, že ho nechaly v zavřeném pokoji řvát tak dlouho dokud neusnul. a nejenom to, ale tak dlouho dokud se nenaučil spát v pokojíčku sám 🙁 )
no přiznávám,že u malého jsem více na měkko než u dcery.Jednak dcera byla taková více samostatnější,ne až takový mamánek,jí stačilo přečíst pohádku a usínala většinou během ní.i když kolem těch pěti let se z pokojíku přestěhovala k nám do ložnice,ale chodila spávat bez nás.Malý je s námi v posteli od narození a chodívám s ním i spávat.Přečteme si pohádku,přitulíme se a tak nějak mi přijde,že si to teď užívám nějak víc,asi jak píše Bamiska,je to poslední dítě,jsem starší než u dcery,že se těším z toho přitulení.
Pokud máme návštěvu nebo z jiného důvodu jdu spát jinak než prcek,bez problémů usne i s dcerou nebo tatínkem,ale sám prostě ne 🙂
neporočítala jsem celé nestíhám zahlídla jsem slovo moralizovat a vyřvat….
jak jsem psala s malým si to užívám.. ale s Vašíkem to byl boj psala jsem uspávali jsme na ruce, v kočárku, bylo to naprosto šílené…holky která z vás vlezla do postýlky aby dítě usnulo? já ano…byla jsem z toho neskutečně unavená….v roce už jsem to nedávala….a nechala jsem ho vyřvat…s tím že on brečel v postýlce já za dveřma, sem tam jsem ho pohladila uklidnila povídali jsme … jenže v té době se stavělo, času nebylo nazbyt a u miminka které spalo několikrát denně a muselo se uspávat na ruce s určitým rytmusem a běda jestli se změnil to fakt nešlo….je to 17 let dnes se koukám na to jinak, ale mám za sebou tu i tu verzi a myslím že vše vychází z momentální situace v té danné době….
dnes na to vzpomínám s úsměvem ale vzteky jsem viděla rudě když jsem ho po půlhodině dávala do postýlky a při odchodu u dveří vrzla parketa a já mohla začít znovu 😀
takže bych možná i připsala to že záleží na tom jaké to dítko je…ono těžko bude někdo nechat řvát dítko které si v klidu lehne a spinká atd…
Usínají sami. Na střídačku mají večerní pohádku čtenou a v tv. Pak dáme pusinku, v posteeli jim popovídám, jak byli hodní, nebo v čem zazlobili přes den, potulíme se, popusinkujeme a pak zamávám a odcházím. Většinou se vracím, protože dost v pokojíku řádí.
K nám do ložnice chodí až v noci, když se proberou na záchod, nebo jen tak, tak pak jdou k nám do postele. A byť se už do rána nevyspím, tak miluju, když se ke mě tulí… 🙂 *
jasně, ať si to každý dělá jak chce…a kdo nezažil, nepochopí..to je tak u všeho…dokud si neprožiješ, tak vůbec nemáš páru, o co jde…
já jsem to tak měla u syna, usínal sám s dudlíkem…a když brečel, tak jsem šla, uklidnila ho a dala mu vypadnutý dudlík a spal dál…u holek je to to stejné…akorát jsem měla ze začátku strach, jak to bude, když jsou dvě…a pak když začali spát všichni v jednom pokoji…a musím zaklepat, funguje to….já chci mít aspoň večer chvilku klidu, a popovídat si s chlapem…vypnout…a hlavně nevím, jak bych svou pozornost a svoje dvě ruce rozdělila mezi 3 děti…když chodí spát všechny ve stejnou dobu…
jojo .. moralizování je skvělé … kdo nezažil nikdy nepochopí 😉
taky předpokládám, že většina z těch, co nezažili, si pod výrazem “vyřvat“ představují rudé dítě lapající po dechu ječící hodinu… by mě zajímala, která matka by toho byla schopna…
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.