Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak se učí děti do školy?
Zajímalo by mě, jak se vaše děti učí do školy?
Učíte se s nimi vy nebo to necháváte na nich s tím, že se kdyžtak přijdou zeptat, když něčemu nerozumí?
RAdíte jim i jak se mají učit, aby jim to šlo dobře do hlavy?
Moje děti jsou ještě ve školce. Syn je aktivní předškolák, pořád kreslí, píše, počítá, zajímá se o vše – sám od sebe. Nejsem zastánce nutit předškoláky do nějakého učení. Samozřejmě ten základ, co mají znát, barvy, tvary atd. Hodně dětem čteme, hodně kreslí a tvoří. Ale to se netýká dotazu.
Moji páťáci ve škole – to jsou takové tři skupinky – ti, co se biflují zpaměti (naštěstí toho zatím není moc), ti, co jim bohatě stačí, co slyšeli ve škole, a pak ti, kteří na to kašlou – těch je zatím málo, to přibude na druhém stupni. Jsem zastánce samostatnosti, aby se děti co nejvíc snažily samy. Rozčilují mě maminky, které v páté třídě dětem nepřenechají žádnou zodpovědnost a dělají za ně spoustu věcí (např. chtěly, abych všechny úkoly dávala na webové stránky třídy). Kdy se ale pak mají naučit, že ten úkol si musí zapsat nebo prostě zapamatovat sami? Však mamka mrkne na stránky… Tak to ani náhodou. Na druhé straně jsou rodiče, kteří na dítě bohužel kašlou. Jsou děti, které by potřebovaly, aby se s nimi rodiče učili, jinak jim nastanou časem dost velké problémy. Ale v těchto případech většinou zájem ze strany rodičů není, i když jim to vysvětlím na několika konzultacích. Asi se na to zatím neumím podívat z hlediska rodiče, spíš z hlediska učitele. Ale jako rodič – pokud vidím, že dítě zvládá, dopřeju mu co nejvíc rozletu a samostatnosti. Pokud vidím, že něco nezvládá, pomůžu a pomáhám pravidelně.
Ahoj Petro, díky Védéčkovinám (od Bamisky) jsem objevila Tvůj dotaz. A tak Ti hned píšu odpověď, mou vlastní zkušenost.
To, co Ty teď řešíš, jsem řešila já se synem také – úplně stejná situace – jen o pár let později – ale na tom nezáleží “kdy“ – syn na ZŠ stíhal a nosil samé jedničky – pak se situace radikálně změnila – na gymplu – a já taky nevěděla, co s tím a jak mu pomoct.
V podstatě jde o dva opěrné body – sešit a knížka.
Je-li tam vše, co učitel/učitelka požaduje, máš vyhráno :-).
Stačí to doma otevřít, dítko “přitáhnout“, probranou látku přečíst, jak z knížky, tak ze sešitu a zopáknout si to a pak třeba i vyzkoušet (dávat otázky).
My už to teď takhle děláme s biologií. Požadavky jsou naprosto šílené a děti se musí učit nepřeberné množství učiva. Takže to prostě v hodině pojmout nejde, není to možné.
A neb je můj syn “laxní“ – přesně tak, jak to píše Marinada o své dcerce – občas ho musím pošťouchnout a “dotáhnout“ k učení, neb sám o sobě by to neudělal (je mu to jedno).
Nicméně – vytáhne sešit, učebnici, pročteme si, co probrali, bavíme se spolu o tom, hledáme na netu info a obrázky (fotky) a pak ho z toho vyzkouším. Zcela náhodně dávám otázky, co mě zrovna napadne.
Jinak tedy musím přiznat, že se neučí a učit se nechce (sám od sebe, dobrovolně). Není to ten typ, co by ležel v učebnicích a učil se. Je mu to proti srsti. Spoléhá na to, co mu bylo dáno do vínku (od přírody) a hřeší na to.
Mé požadavky a představy na přípravu do školy se od jeho vlastních představ RADIKÁLNĚ liší :-D.
A není v mých silách to změnit. Jen se občas pokouším to “vylepšit“ :-).
Chci říct, že ta podstata dítěte je nějakým způsobem daná, ať už geneticky nebo “matkou přírodou“ a Ty můžeš být jen nápomocná. Pokud budeš mít dost sil, energie a trpělivosti, budeš zasahovat častěji. Já, čím jsem starší, zasahuji méně a méně :-D.
Naplno si už teď uvědomuji, že to základní a zásadní v něm nezměním :-).
Aneb jak už kdosi pravil: “Je to marný, je to marný, je to marný.“ 🙂 🙂 🙂
marinádo tak vidíš ona to dělá pro zdraví 😀 no a ty si doběhni k jinému doktorovi u dětské neuspěješ 😀
Bami, Tobě to v dobrém vrátí ten Honzík, neboj 🙂
A ještě na povzbuzení musím říct, že na jaře dětská doktorka podrobně zkoumala dceru a zjišťovala mimo jiné její vztah k učení – a prý tenhle lážo plážo přístup je pro duševní zdraví to nejlepší, co může být. O mém duševním zdraví se ale nezmiňovala 🙂
marinádo se tu culím ty to máš za to spaní když to do tebe hustil tatínek, ale za koho to dostávám já to fakt nevím 😀 😀 já byla taková poctivka v tomhle směru… 😀
ale já to o nich vím, vím že bych mohla vymáčknout z nich víc, ale na druhou stranu se mi po nich pořád nechce chodit jak policajt, tak nějak si říkám že jsou už velcí na to aby si nesli své důsledky atd…a tak nějak jsem si to v sobě porovnala … a jsem relativně v klidu… i když referát dělaný v devět hodin večer na druhý den o kterém ví týden i o něm mluví jen to zpracování zapomene mě stále nadzvedává z gauče 😀
no u mě kluci kolikrát říkaj tohle nám neříkala to umět nemusíme, atd…protože jejich heslovité zápisky jsou také na dvě věci ale nic víc pak moc k tomu neumí a jdem do knížek…no kluci…ale jak vidím tak ani holčičky nejsou to pravé ořechové…naštěstí nemáme morče 😀 už takhle to stačí
Bami, tak to je přesný. Já se “vykecávám“ u zkoušení z vlastivědy např. o krásách naší vlasti a najednou slyším kvíknutí a dcera si vesele hraje s morčetem nebo mobilem 🙂
Ale musím se přiznat, že si pamatuju, jak jsem s těmahle předmětama na ZŠ vždycky chodila za tátou, abych měla alibi, že jsem se učila – on se snažil a vyprávěl… a já se převalila na bok a vesele si spala. No na zabití. Tak teď to mám zpátky 🙂
u nás jsem se s nima ještě loni učila(díky dyslexiím atd) – letos druhák a sedmá třída NE
pošlu je se učit, občas přezkoušíme, když neumí matematiku vysvětlím oběma s tou chodí, ale už to nechávám na nich…šasově to fakt pak nejde urvat…pořád je ale nemůžu nechat 100% si to řešit díky “poruchám“ a “nechuti“ – špatná konstelace….
třeba občas dávají i teleon sem protože se během učení jseou schopni kouknout na net co se tam zrovna děje atd…
nepatří k těm důsledným….no ale proplouváme úspěšně…tak si říkám Honzík nám to jednou vyšvihne, bez učení, připomínání, nervů atd… 😀
Už jsem se k tomu včera zase nedostala… ale dost mě to zajímá, tak doufám, že se ještě někdo další přidá. Téma je u nás aktuální asi až tento školní rok, jak přišla vlastivěda, přírodověda a nová učitelka angličtiny 🙂 Protože Anička si ve škole hlavně užívá tu společenskou stránku věci, nějak nestíhá vstřebávat všechny vědomosti, na které se pak píší testy 🙂
Z angličtiny píší většinou slovíčka, to se zvládá naučit sama (i když taky nejdřív potřebovala trošku poradit, že když to budou psát, je lepší se to učit psaním), s vlastivědou a přírodovědou je to ale už horší. Zatím toho nemají nijak extra moc, tak mi přijde ideální čas na to, aby se naučila, jak se má učit a nebiflovala se zpaměti něco, čemu nebude rozumět. Ale zjišťuju, že nevím, jak na to…
Tak já mám doma zatím druhandu – učit se zatím nemusí. Úkoly si píše sama – já kontroluju – pokud najdu chybu – chci aby mi vysvětlila jak k tomu došla a ona pak sama přijde na to, co má špatně. Po velmi obtížném startu (září-říjen první třída) máme už opravdu pohodičku a zatím školu bez práce. Kšanda
Tak u nás je učení mučení – pro obě dvě 🙁
Jinak já vysvětluju a učím se dceru učit (vlastivědu a přírodovědu), ale je to marný. Vždycky to skončí tak, že se vzteká a huláká, že všechno umí, ať si jí klidně vyzkouším…no a to zkoušení se nám zvrtne v to, že jí vysvětluju to, co neumí (a podle mě by se měla naučit sama). Ale byla jsem stejná, tak si asi nemůžu stěžovat. Ostatní předměty jí naštěstí uvíznou v hlavě už ve škole, jen občas potřebuje něco dovysvětlit – ale neřekne si nikdy, spíš když vidím špatnou známku, tak se vnutím s vysvětlováním já. Občas potřebuje doladit slovíčka z AJ, tak tam fungujeme dobře – na těch pár slov, co si nemůže zapamatovat, jí vždycky vymyslím nějakou blbinu (pomůcku) a už si to pak pamatuje a baví jí to a mě vlastně taky.