Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co je pro vás ve vztahu rodič-dítě nejnáročnější?
Dnes jsem se dostala k zajímavým výsledkům průzkumu mezi českými rodinami, ze kterého vyplynulo 5 největších problémů, které rodiče s dětmi trápí.
Tak by mě zajímalo, jak jste na tom vy a co tipujete globálně? Jinými slovy:
1. Co vás osobně nejvíc trápí ve výchově / vztahu k vašim dětem?
2. Na jaké problémy hledají čeští rodiče rady nejčastěji?
lien vím že v tomhle máš jiný názor a nechváš holky volně, ale co zkusit najet na nějakou dohodu, rituál, já nevím v nějakou přiměřenou hodinu, kor když je malá unavená třeba zalézt společně do postele, číst pohádku, a nějak Marušku jakoby zaúkolovat na uspávání Laury….
tohle ti nezávidím a myslím že jdi jedna z mála kdo to v tomhle směru nechává tak volné…..
nejsou pak holky přes den unavené nebo to dopoledne dospají? (jen se zajímám nechci tu rozvířit diskuzi na tohle téma)
Také někdy bojuju se svými emocemi, někdy na holky vyjedu zbytečně, protože mě rozčilují poslední dobou se pořád dohadují 🙂 pak si zase uvědomím, že jim to musím vysvětlovat, proč to tak nedělat, nebo jak to dělat, aby byly spokojené obě dvě…
A jenom aby bylo ještě jasné, že je nenutím v osm večer, jedná se o jedenáctou a dál hodinu, takže to už myslím, že by bylo dost načase.
Petro jasně, to mě napadlo hned jako první řešení. Když teda pominu, že v půl druhé byla ještě vzhůru (to jí byly asi dva), tak jednou vlezla do ledničky a vyjedla celou tubu vitamínu C, pak celou noc brečela, že jí všechno svědí a tím tato “metoda“ skončila. No a teď navíc je to hodně spojené s L., která když je M. vzůru, tak prostě taky nechce ležet, i když je zcela evidentně přetažená. Navíc M. si někam nevleze a není ticho, ona skáče po posteli a pořád na nás/ní mluví :-(. Ale je fakt, že někdy to tak ještě řeším, že si může vybrat, buď potichu někde v kuchyni kreslit, nebo ležet a spát. Jenže já spát nemůžu, protože mám strach po té příhodě s vitamíny, aby jí nenapadlo třeba jít se napít sava nebo cokoli jiného, aspoň malá teda spí, vždycky je to ale pod nějakým nátlakem (třeba už ten výběr je dost hrozný spát nebo být ticho jinde), protože chtějí být spolu.
Já teď momentálně mám největší problém sama se sebou, jak moc pustit tu svou skoro dospělou (podle věku, jinak ne :-D)ze své péče, nějak to moc neumím, jsem taková ta matka kvočna, která je potřebuje mít kolem sebe a opečovávat. A tohle se musím postupně odnaučit i u dcerky, u syna se mi to snad podařilo, ale taky to trvalo….
jsem na tom jako Marináda a Bamiska.
A fakt mě to pak štve, ale kolikrát nejdříve “vyjedu“ a pak si tluču na hlavu.
tak, že neumím zpracovat svoje emoce a vyjedu na děti někdy předčasně, zbytečně…. někdy jsem díky únavě alergická pak na slova, reakce atd….
otázky….vadí my že ztrácí úctu k dospělým, vidí se jim rovni což já až tak nevnímám(nadávání na učitele atd. v názorech se rozcházíme), umí držkovat i doma ve chvíli kdy není po jejich(puberta)
jo a osobně mi vadí i to že neumím dost dobře rozprostřít čas mezi všechny děti…najít a věnovat se jen tomu jejich…
no asi bych ještě i na něco přišla, ale ted jsem přišla z práce a probírám se u kafíčka na další šichtu doma 😀
Já bych řekla, že ono je tak nějak všechno mnohem těžší, když je člověk unavený.
Lien, nezkoušela jsi prostě si jít lehnout, i když je Maruška ještě vzhůru a chce si hrát?
jana231
Marinado:)
U mě je na prvním místě neustálý boj s únavou.
Něco na ten způsob co popisuje Lien a Daniela.
Druhý problém “dát jim stejně“, nemyslím tím dárků,
ale věnovat jim stejně času, přece je tam trochu ta žárlivost,ač jinak mají velmi dobrý vztah.