Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
sourozenecká žárlivost
Brzo k nám přibude další člen rodiny a já se trošku děsím, jestli malá přece jen nebude žárlit. Samozřejmě, že s ní o bráškovi mluvíme a ona se moc těší, plánuje, co vše mu koupí (dudlík, hračky apod.), jak mi bude pomáhat atd.
Zajímá mě, jak u vás proběhlo přijetí nového člena rodiny? Žárlilo vaše dítko na miminko nebo vše proběhlo v pohodě? Případně jak jste s žárlivostí bojovali?
Musím to zaklepat, toto jsme zatím nezažili. Synovi je 6 let a dceři 4 roky a od začátku to probíhá bez problému. Syn dceru od narození bezmezně miloval, ona je na něj dost fixovaná. Mají samozřejmě sourozenecké spory, ale ty nijak nesouvisí se žárlivostí. Nejčastěji se chytnou, když spolu staví Lego a neshodnou se. Nebo dnes syn prohlásil o dceřině panence, že je to “chcípák“ a dcera plakala. Syn už nosí ze školky klučičí manýry. Musím říct, že řešíme leccos, ale žárlivost ne, tak kéž nám to vydrží.Nevím, jestli je na to recept, spíš bych řekla, že je to hodně v povaze dětí. No a rodiče se musí samozřejmě snažit, aby se některé z dětí necítilo odstrčené.
Budeme mit brzo taky prirustek druheho kluka a starsi se taky tesi a nejradsi by aby to uz bylo,ale vim ze to bude mazec,pocitam s tim,protoze bude mit tri a hlavne doted bylo vse jeho i maminka,chvili to potrva ale vsichni to nejak zvladli
Jančo, přidávám se k Janě s přáním, ať to vydrží. Hlavně až malej začne lozit a sápat se Lindušce po hračkách 😉
Jani, ať to Lindušce vydrží tak jako u nás:). U nás občasné šarvátky jsou, ale opravdu jen občasné. Čekala jsem, že to bude horší. Dokonce se malý zhostil role učitele, takže Míša se nejvíc naučí právě od něj:)malá už je taky v poho, určitě se to zlepšilo.
Peti, žárlivost se zatím nedostavila. Malá Honzíčka zbožňuje, pořád by ho zlobila, ale v dobrém. Neustále na něho dělá ťuťu ňuňu a říká ty náš kluku a hlásí, kdy si grcnul apod. chce ho přebalovat a oblékat. Takže zatím hlásím idylka 🙂
Jančo, tak jak to u vás s žárlivostí vypadá? 😉
Já mám tedy zatím jen dcerku, druhé dítko plánujeme taky a doufám, že žárlivost mezi nimi nebude.. Sama mám staršího bratra a nikdy na mě nežárlil, neměl proč. Spíše se o mě staral, chránil mě a zastával se mě.. 🙂
My máme věkový rozptyl dětí podobně jako Lien. Sourozenecká žárlivost se u staršího absolutně neprojevila. byli jsme totiž na to připraveni, a tak těch chvilek jen pro synka bylo víc než dost. Ale nakonec to přešlo do opačného extrému-mladší začala žárlit na staršího. Vyžadovala si naší pozornost, nesměla jsem od ní pomalu ani na krok, nikdo jí nesměl hlídat, maximálně tak s bráchou,když jsem třeba s malým kreslila, brala mu pastelky nebo dávala dost hlasitě najevo, že je taky tady. Nešlo jí zabavit ničím, chtěla dělat přesně totéž, co on. Doteď se jí to drží, když malý kreslí, musí taky, když si harje s auty, musí taky, když cvičí, musí taky:) Stále ho napodobuje, už od roka chce všechno sama, oblíká se, jí, ale děsně se vzteká, když to nejde:)jana231
já bych souhlasila s tím co píše Matodato, je důležité aby starší dítě bylo zvyklé i na někoho jiného než na maminku. Nám to strašně moc pomohlo i když dcera nijak výrazně nežárlila, jen víc zlobila a na to byl jednoduchý lék – chvilka jenom s maminkou. 🙂
hodně záleží na dítěti …
mám mezi kluky cca 3 roky, první druhého vzal naprosto v pohodě, je totiž od přírody zodpovědný a taky důležitý, takže to bral zcela vážně a chodil ho kontrolovat jestli spí, proč brečí, pomáhal přebalovat, koupat, hrál si s ním, kontroloval, choval, držel když začínal chodit
druhý ale třetího nevzal tak lehce “marečka nemám rád, já mám rád Máťu“ byla nejčastější věta, kterou jsme od něj slýchávali. Přestál to dobře jenom díky tomu, že si mohl hrát s tím nejstarším, ale “bitky o mámu“ v době kojení nebo uspávání byly na denním pořádku… naštěstí nedělal scény ani naschvály
a nejstarší nejmladšího vzal opět zodpovědně a hlídá, dělá opičky, když brečí i si s ním hraje .. jen občas jsou scény, když mu boří jeho díla…
opravdu je každé dítě jiné a řekla bych, že se dopředu nedá na to připravit, pokud pocítí žárlivost, dá to jasně najevo a žádné vysvětlování či zapojování do péče tomu nezabrání…
Taky jsem se bála, že bude starší na mladšího žárlit, ale nakonec u nás proběhlo všechno v pohodě. Mezi kluky jsou 3 roky. Možná to bylo i tím, že na mladšího se ze začátku chodil jen dívat přes sklo do inkubátoru a zvykal si pomalu, než jsme si ho mohli odnést domů.
Ale co mi máma vyprávěla, tak na mě prý brácha žárlil moc a to bylo mezi náma 5 let rozdíl.
Myslím, že problém může vzniknout tam, kde je starší dítě hodně fixované na matku, nemá např. možnost nebo nechce trávit čas třeba s tatínkem nebo babičkou samo, bez mámy, má 100% jejího času.
Přeji, ať u vás proběhne vše v pořádku.
mám mezi dětmi větší věkový rozdíl takže šlo vysvětlit a pobrala hodně věcí rozumem,ale i tak jsem si našla čas jen pro dceru,kdy jsme malého nechali v péči tatínka a vyrazily jen spolu.Myslím,že je to pro to starší dítě důležité v každém věku.
Asi taky dost záleží, jak jsou daleko věkem od sebe. My měli druhou dceru, když byly první necelé tři roky a nesla to dle mého těžce. Začala se vracet do miminka, žvatlala, válela se po zemi, chtěla se kojit, ublinkávala po jídle, chtěla plenky, prostě asi všechno, co se dá. Takže bojovat s tím nedoporučuji, jak píše Bamiska, najít si také chvilku jen pro ní, třeba pravidelně, abyvěděla, že ve středu bude mít maminku (tatínka) jen pro sebe. Dnes je mladší přes dva a půl roku, starší nedávno oslavila páté narozeniny a můžu říci, že jsou parťačky jak má být, vztah mají moc pěkný. Ačkoli ten první rok po porodu jsem si říkala, že jsme měli počkat, teď jsem ráda, že jsou od sebe jen kousek.
Tak držím palce a místo boje bych navrhovala přijetí situace takové, jaká bude a trpělivost.
u nás to bylo tak nějak v pohodě, když přišel první bráška tak kluci měli mezi sebou 4 roky a mladej se přý naštval skočil na gauč že chce holku….ale pak osobně to nijak jsem nepocítila to bala ta chvilková reakce….
no a když přišel ten náš třetí rarášek tak kluci byli už velcí a musím říct že dodnes ho zbožnujou jsou to úžasné chůvy a vztah je k němu fajn, ale i malej je pokaždé hledá jestli už jsou doma atd….
přeju aby vše proběhlo v poklidu a situace které se obáváš nenastala….najít chvilku na to ňuchnání nejen pro miminko 😀