Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Učíte děti vracet to, co najdou?
Jsem naštvaná a zhnusená, Týnka dneska přišla ze školy s tím, že jí (nejspíše včera) ve třídě z penálu zmizela mléčná kreditka – že jí nejspíš vypadla – ale není si jistá, bohužel už si z ní nějaké dítko od nich stihlo mlíčka vybrat – a tím, že se nestěhují mimo třídy, je jasné, že jí vypadnout mohla jen u nich, penál jinde neotevírá (ani doma, tu má náhradní psací potřeby). Já ji tedy teď zablokovala. Já teda Týnu učím, aby vše co najde a není její, aby to vrátila, ale vidím, že ne všechny děti to znají a zvládají. Co vy, učíte děti poctivosti? Aby vrátily to, co není jejich, a najdou to třeba na zemi? Učíte je, že když najdou něco ztraceného, a je to navíc podepsané jménem, je správné to vrátit? Je mi z toho fakt smutno, že se takovéhle chování najde i mezi prvňáky – “Hele kreditka – tak zkusíme, jestli z ní nevydolujeme nějaké mlíčko – hele, šlo to jednou, zkusíme to i po druhý? No joo, ono to fakt šlo, a co po třetí? Nejde, mají to zablokované – no tak zítra znova…“ 🙁
Nevím, jestli jsem to napsala dostatečně jasně – tak jen pro jistotu po x-té napíšu, že mi nepřijde v pořádku, pokud někdo jinému sebere mléčnou kartu nebo sušenku.
A pokud to někdo z mých příspěvků pochopil jinak, tak za to nenesu žádnou zodpovědnost 🙂
Meggii, Miney souhlasím naprosto s vámi. Já jsem malou zatím nijak cíleně neučila, spíše to vyplynulo z dané situace. Možná to vše začalo už na hřišti/písku, kdy se musela jít nejprve sama zeptat, jestli si může hračku půjčit. Jinak s těmi sušenkami jsem si vzpomněla, jak malá si vždy stoupla do řady k cizím dětem a čekala až taky dostane něco dobrého. To mě brali čerti, já měla sebou zásoby jídla a ona si šla klidně loudit jinam. Vždy jsem jí ale vysvětlila, že se to nedělá. Naštěstí ostatní maminky měly pochopení a já zase vím, že se prostě neztratí. Nicméně určitě ví, že co není její si jen tak vzít nemůže.
miney .. jednak to bylo myšleno obecně – ne všichni si všechno podepisují a konkrétně – kolik prvňáčků umí v tuhle dobu už číst, aby si přečetlo, komu to mají vrátit?
navíc, tomu, aby kartu nálezce použil, pokud ji použít chce, žádný podpis nezabrání …
Marinado susenka ..pokud neni moje,necham ji protoze moje neni a o tom je to cele.
Ano nevime jak se deti chovaji kdyz u toho nejsme ale ja si po zkusennostech dovolim tvrdit,ze vim,jak se zrovna moje deti chovaji kdekoliv.I diky tomu,co se naucili doma.za to si dovolim strcit i ruku do ohne,tedy za sve deti.
Hodny chlapecek,ci “nehodny“-i ta svacina pokud neni jeho,tak ho nema zajimat.Urcite chapes co tim chci rict! Jak by to potom mezi lidma vypadalo?
Znovu za mne-co neni “MOJE“ moje NENI a tim to zacina a uz skolak tohle chape dobre a cm drive, tim lepe.Ale pokud je tohle ve vetsine spolecnosti “normalni a vzdyt jde prece jen o susenku svacinu“tak se nicemu nepodivuji..
Cau Meggii 😉
No ono právě my můžeme mít ideály jaké chceme, ale jak se chová dítě v naší nepřítomnosti, to je druhá věc. Takže já jsem radši s rychlým soudem většinou opatrná. Možná nakonec bude překvápko a její kartičku na mlíko použil někdo, do koho byste to ale opravdu nikdy nikdo neřekl…a jehož rodiče ho vedou k tomu samému, co my všichni.
Kdo ví 🙂
Semelka – kartička byla nadepsaná jménem, příjmením a třídou – tak jí dostávají všechny děti, které jí mají dostat (tj. 1-4(5?) třída )
S těma svačinama – to je i u nás ve třídě – holky si rozloží sváču na stoly – a berou si – zrovna včera mi říká – mami, my jsme snědli Elišce svačinu – tak jsem se ptala proč – a ona říká – dovolila nám, aby jsme si vzaly (měla sušenky a bonbony) – ale ani jedna z holek (jedlo jich to asi 5) neodhadlo množství – tak se s ní ta naše rozdělila potom o svojí svačinu (měla namazané chleby a hroznové víno)…
A řešení zatím žádné není – rozsekne se to (s tou použitou kartou na mlíko) dnes na tř. schůzkách…
Ještě mi nedá – já když mám chuť na dort, sušenku – cokoli – a nemám nato (je to stejné, jako nabitá kartička) tak taky nejdu někam, a jen tak si to vezmu.. Nebo si sušenku potají vezmu z regálu v obchodě – však jich tam mají dost, ne? To, že jí to dítko použilo, beru v podstatě tak jako “malou“ krádež… Ať se na mě kdokoli zlobí – já to tak prostě vnímám – a kdyby tohle udělalo moje dítko, hanbou bych se musela propadnout 🙁 Protože bych to brala hlavně jako svoje selhání – mojí výchovy a mých ideálů a představ – které dítěti skoro 7 let vštěpuju…
Meggii, jasně, já už to upřesnila. Nechtěla jsem to zjednodušovat, ale prostě v mých očích je to třeba nějaký prvňák, který nepřemýšlí o tom, že je to krádež, ale možná jen následuje svůj instinkt 🙂 Ale taky je to možná sígr,který už v 6ti letech krade, těžko říct.
Jen vím o prima klukovi, který přinesl domů v 1.třídě poznámku, že krade dětem svačiny…a pak z toho vylezl, že holčička měla otevřenou krabičku se sušenkama, odskočila si na záchod a on měl na to tak hroznou chuť, že si dvě vzal. A tohle se dělat nesmí, doma mu to důrazně vysvětlili, ale prostě to nehodnotím jako krádež, kor když se jedná o chlapečka z naší rodiny 🙂
tak já neučím – nevím jak to učit, zvláště pokud nevíme, čí to je – to je odpověď na položenou otázku
ví, že brát věci, které nejsou jejich, nemají, Mates se vždy ptal, čí to je, ale to šlo o čepice, rukavice, hračky apod. nebo informoval o nálezu učitelku, předpokládám, že v případě karty by se choval podobně. Míša je na takové jednání ještě malý, ale taky zatím má stále rodiče za prdelkou 😉
řešili jste to nějak dál? protože být v takové situaci, že zjistím, že někdo cizí použil naši kartu, tak to jdu řešit s učitelkou a tím rychleji, čím víc jsem si jistá, že jde o někoho ze třídy – protože tohle je krádež, i když třeba kartu našli, její použití už krádež je…