Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
kdo u vás obstarává nákupy.....
Mám kamarádku, která nenakupuje, uměla si to jak říká za řídit. A od jídla, oblečení a dárků se stará o nákupy jen manžel. Trochu si myslím tam je i určitá fobie, protože když už někdy vyrazila tak to špatně snáší.
Já nakupuju ráda no né vždy – záleží na tom co a v jakém rozpoložení se do krámu musím vydat. Ale teď nás v týdnu čeká kontrola v Motole a já se táááák těším do Ikei. Raději jsem to oznámila manželovi předem….. 😀
Nakupujete a obstaráváte tašky s nákupem vy, nebo manžel?
Jak zapojujete děti?
Jdete se procourat nákupním centerm “jen tak“?
Děláte velké nákupy, nebo chodíte každý den pro potřebné?
U nás jídlo na třídačku s manželem, děti pečivo přes týden doběhnou. Mám pocit, že taháme jen tašky “jídla“(chtěla jsem to napsat jinak) nevím kam to mizí. No a oblečení zvládá manžel také s dětma, jen říká že příště už s nima nejde protože je to čím dál tím horší co se jim líbí a co ne a na to že nemá nervy :).
v drtivé většině nakupuju já
pečivo a šunku téměř denně, větší nákupy podle akcí v krámech zhruba 1-2x měsíčně
akcemi se moc neřídím, co dojde to koupím hned bez ohledu na cenu, ale když je něco (mouky, mléko, těstoviny, maso, drogerie a hlavně sladkosti) v akci, tak nakoupím zásoby
jinak kupuju ověřené značky a raději koupím chutné dvakrát tak dražší než levné neověřené
ale všeobecně nemám ráda nákupy, obchoďáky vždycky profrčím a bývám nervózní z lidí, kteří si postaví vozík doprostřed uličky a vybírají si půl hodiny, co by asi tak mohli koupit
nakupování oblečení a bot mi vyloženě leze krkem, protože máloco mi sedne, takže mám jen jedny kalhoty a na každou sezónu jedny boty a nosím to vždy do roztrhání … do krámu mě prostě nikdo nedostane dokud vyloženě nemusím a pak se stejně psychicky připravuju zhruba měsíc 😀
oblečení dětem nakupuju bez nich protože oni na to taky nemaj nervy, ale většinou jde později vyměnit velikost i když chodím s metrem a vše přeměřuju
obdivuju lidi, co si chodí odpočinout na nákupy a nechápu vtipy založené na ženské vášni pro nákupy
Co jsem pojízdná, obstarávám nákupy já.Ale když je třeba, jde nakoupit muž. Nejčastěji maso.
Po městě musím chodit 3x týdně,kdy čekám až skonči dětem kroužky. Někdy chodíme jen tak po obchodech s dcerou.
Jídlo já, protože mám větší přehled o tom, co je potřeba, co uvaříme, apod., dětské oblečení nebo dárky taky já. Věci do domu a velké zásoby můj muž. Oba jsme řidiči, tak je to snazší.
Abychom i my přidali naši zkušenost s nakupováním v našem obchodě:
Hračky u nás nakupují především maminky, ale vyzvedávat je už musí tatínkové 🙂
Tak jídlo kupujeme tak půl na půl, když něco potřebuju co v malém obchodě u nás nekoupím, tak koupí v marketu táta, ale oblečení nebo něco jiného většinou kupujeme buď spolu nebo já sama…Bamisko, my když jezdíme do Brna na oční na kontrolu, tak měsíc před tím sepisuju lístek do Ikei 🙂 protože to je jediné kdy se tam dostaneme, tak si to patřičně užiju :-)jinak do větších měst jezdím ráda nakupovat, nejradši s kamarádkou, dáme si kafíčko, pokecáme, máme na všechno čas…letos mě to možná ještě jednou čeká, tak už se moc a moc těším…
my s manželem tak půl na půl.Jelikož jsem neřidička,tak na ty větší jezdíme spolu,a tím pádem má i manžel přehled o cenách a výrobcích,které u nás jsou v kurzu a je schopen nakoupit i samostatně.Nejhorší utrpení je nákup oblečení,i když je to pro něj,nejlépe by koupil první kalhoty,které mu sedí a utekl z obchodu 🙂
pro děti ať dárky nebo oblečení jezdíme spolu,kdy už já mám nějakou představu a on funguje víceméně jako sponzor a řidič 🙂
U nás z většiny obstarávám nákupy já, jednou za týden velký nálup někde v marketu a pak každý den drobnosti, pečivo a uzeninu v malém obchůdku.
Jak píše Ola, manžel nakupuje, když jsem nemocná, ale je to děs, vůbec nekouká na cenu a kupuje jak mu to přijde pod ruku.
Oblečení také obstarávám já.
Jen elektro a nábytek kupujeme spolu.
V 99,99% případů nakupuji já. Manžel zcela výjimečně, snad když jsem nemocná…. a jsem za to ráda, páč já už vím, co pravidelně kupuji, manžel by donesl něco jiného, na plno věcí by mi řekl, že neměli apod…. nakupovat chodím cca 2x týdně.
Bami, tak protože manžel jezdí domů autem, obstarává nákupy on. Já jezdím povětšinou MHD, tedy nakoupím třeba jen cestou pečivo apod. Manžel má celkově větší přehled, co v kuchyni chybí, takže mu nemusím psát žádné lístečky, co má nakoupit, nakupuje samostatně. Jen když vím, že budu něco na vaření potřebovat, řeknu mu. Jinak vaříme oba.
Oblečení kupuju já, i když malá s tatínkem taky občas jezdí, jedou koupit třeba boty apod.
Dárky ale obstarám já, nebo je alespoň vymýšlím, na nákup pro ně už třeba jedeme společně.
Jinak můj manžel v Ikee “trpí“, ale když jedeme kolem, taky se ráda zastavím.
Z 99ti procent nakupuji já, nejraději bez dětí, pokud je ta možnost, tak raději nechám děti s manželkem doma, než abychom šli jako rodina, i když někdy je to také hezké-to okolo-ne to společné nakupování, to je v tom případě docela vysilující. Jinak to beru formou procházky-výletu (třeba Kaufland, kde se mi nakupuje nejlépe-jednoduše tam toho nakoupím vždy nejvíc, máme tam i zpět dohromady 6 km). Snažím se do obchodu nechodit tak často, teď, co chodím do práce, to vychází tak na 1-2* týdně, jinak raději zajdu jen do pekárny pro pečivo..Jelikož nemáme auto, jsem také omezena jen tím, co unesu-uvezu, chodím s taškou na kolečkách (takže poberu i tak 20kg nákup), ale mimo zimu nejščastěji využívám kolo s cyklovozíkem (tam naložím třeba i 40 kg nákupu) nebo s cyklobrašnami (když jedu nanákup rovnou z práce), to uvezu také určitě něco přes 20kg.
Jinak nakupuju ráda a koukám na ceny, což manžel nedělá, což je někdy dobře, že si zase dopřejeme něco jiného, ale jsem raději, když mám rodinné výdaje pod kontrolou já 🙂 Vlastně se doplňujeme, protože manžela stejně nakupování nijak nebaví a musím ho přemlouvat, aby si šel konečně něco koupit-boty, bundu, kalhoty a tak…