Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Naučit dítě prohrávat 🙂
Ahoj holky z VD 🙂
Jak název napovídá, potřebuji naučit syna prohrávat ve hře, např. člověče nezlob se 🙂 On prostě MUSÍ vyhrát, jinak se vzteká a brečí…jeho otec prý byl to samé. Zpočátku jsem ho nechala vyhrát, jednou, dvakrát, potom už nekompromisně podle pravidel. Vyhození z pole mu nevadí, ale jakmile prohraje, chce znovu, samozřejmě bez divadla to nejde…poradíte? 🙂
Dle mého názoru to chce čas a pevné nervy. U nás to také proběhlo a vše skončilo ok.
Katko, setkala jsem se spíše s opakem, moje děti nikomu neříkají, co má nebo nemá dělat, to naopak ti dodržující pravidla mají vehementní tendence jim říkat, co mají dělat. To považuji za vskutku sobecké. A jinak souhlasím, když nechce hrát, a chce sedět, ať sedí, nebo si hraje svojí hru, to jsem napsala před chvílí. A za co je považuje okolí je pro mě vskutku naprosto nedůležité, každý někoho za něco považuje, vypovídá to jen o něm, ne o tom druhém.
Lien – děti, které neuznávají pravidla jsou vůči ostatním dětem hrozně sobecké. Každý by se měl naučit nějaká pravidla respektovat, pokud tu hru opravdu chce hrát. Pokud nechce, tak může sedět a čučet – stejně to nemá jinak význam.
Někdo si myslí, že volnou výchovou vychová osobnosti, ostatní je vidí jako spratky. To je myšleno obecně.
Občas, když přijedu k našim, tak tam běží v TV dětské královny krásy, co dělají v Americe. Děcka tam skáčou mamě po hlavě, řvou na ni, že je blbá a matka se směje, že je to osobnost. Takoví jsou tam téměř všechny ty holčičky. Děs se na to dívat.
Já vím, že budu za náš přístup “kamenována“, ale naše dcera také špatně nesla prohru. Nejdříve jsme ji nechali s manželem vyhrávat. Brala to zcela automaticky. Posléze jsme se dohodli a začali švindlovat. Např. při Sázka na dostihy byla vždy bankéřem a my si vyměňovali pod stolem koně, peníze… Začala prohrávat. Byl to pro ni šok! Ale časem si zvykla, že pokaždé se vyhrát nedá a přestala se vztekat. S přibývajícími léty jsme jí vysvětlovali, že úspěch nepřichází zadarmo.
S odstupem let vím, že naše “nečestné“ jednání přineslo ovoce. Z dcery se stal úspěšný, cílevědomí člověk, který spolu s manželem stejně vede svého syna, mého vnuka.
Tak já je nikomu neberu, každý ať si žije klidně podle pravidel, když mu to vyhovuje, jen prostě píšu, že ne každý to tak má nastavené, spíše jako reakci na olgu, která psala, že je to všude a ve všem.
Osobně taky dodržuji určitá pravidla, ale proto, že chci, nikoli, že musím. Např. zrovna zmiňovaná pravidla silničního provozu, nerozumím proč bych je neměla chtít dodržovat, to bych asi byla sebevrah, ale pokud by mě měla nějaká omezovat, či být proti mému přesvědčení, nevidím důvod je respektovat, jen kvůli tomu, že je to běžné a žádoucí nějakou společností či dané zákonem. I já tvořím společnost a některé žádoucími neshledávám, ale to je asi fakt na jinou diskusi o zcela konkrétních pravidlech.
Syn mi to dělal taky, myslím že to chce čas, aby kluk dozrál a pochopil, že vždy někdo vyhraje a někdo prohraje a pokaždé se nedaří…snažila jsem se mu stále vysvětlovat “dnes jsi nevyhrál (to nevadí), ale zítra se to třeba podaří, uvidíš“…“každý je dobrý na něco jiného“…“ty vynikáš v tom a druhý (kamarád, sestra) zase v tom“ aj.
Věř, že to jednou pochopí 😀
Chce to trpělivost a často vysvětlovat, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Hry se hrají pro zábavu.
Ale není dobré nechávat dítě vyhrávat jenom aby se nevztekalo. Ono to časem ne, že přejde, ale dítě se naučí, že někdy vyhraje, jindy prohraje.
Lien, je pěké nechat dítko dělat co chce a kdy chce a jak chce. Ale, bohužel pravidla jsou všude. Škola, školka, nedovedu si představit jak by to tam mohlo fungovat, kdyby si děti dělali co chtějí,chodily kam chtějí atd…
Nebo v práci a co třeba jízda autem? Bez pravidel a každý jak zrovna chce.
taky přidám trochu trávy
lien, tak já si teda myslím, že ve společnosti se bez pravidel nedá žít … ono nejde jenom o zákony a morálku, ale o každodenní činnosti a také o osobní svobodu .. život bez pravidel je anarchie ne společenské soužití … třeba obyčejné půjčování hraček nebo hraní na písku, i to má svá pravidla .. že si nebude hrát s ostatními hru podle pravidel, dobře dejme tomu, ale že přijde na písek a sebere někomu lopatku z ruky, to už je porušení pravidla, nebo to bys ji snad taky nechala ať si dělá, co chce? 😉
takže jsou pravidla a pravidla, soužití jen dvou lidí je založené na “pravidlech“ natož soužití celé společnosti .. bez pravidel se žít podle mne nedá a je jen na nás dospělých, jak své děti pro žití ve společnosti připravíme … a musím říct, že mne vytáčelo, když jsem dospělé lidi musela učit klepat a zdravit, když někam vlezou – ani tohle pravidlo základní slušnosti nebyli schopni dodržovat…
olgo, vnímám svět a život jinak, takže ne každý to má nastavené tak, že bez pravidel nelze ve společnosti žít
Když tu už tak zdatně plevelíme, přihodím ještě “kus jetele“. V dospělosti se v životě dnes a denně potýkáme s pravidly, které ač chceme či nechceme, musíme dodržovat. V případě nedodržování pravidel se v lepším případě dostaneme na okraj společnosti a v tom horším až mimo zákon. Hru a dodržování pravidel beru též jako přípravu na budoucí život. Přesně jak píše bami, moc si nedovedu představit kolektiv dětí, které budou hrát jednu hru a každý si bude dělat své móresy, jak to pak bude vypadat??? Každá hra má prostě svoje pravidla. 🙂