Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dušičky, chodíte na hřbitov?
Máme dušičky a na hřbitovech to večer všechno krásně svítí, až strašidelně.
Chodíte na hřbitov v tento den, nebo chodíte pravidelně a tento den je pro vás jako každý jiný?
Musím říct, že my chodíme spíše po dušičkách, protože toho tam je teď hodně. Tak jdeme později a uklidíme to tam a dáme čerstvé květiny a zapálíme svíčku.
Na hřbitov o dušičkách chodíme po setmění,má to takovou jinou atmosféru,zapálíme svíčku,zavzpomínáme, projdem hřbitovem a jdeme zase domů.Za těmi co jsou pohřbeni dál nejezdíme,ale zapálíme svíčku doma.U nás na hřbitově žádné škaredé chování nebývá,aspoň jsem ho tam zatím nezažila,je sice plno a jsou problémy zaparkovat,ale vše je v klidu.Co mi vadí o dušičkách je to že jsou v období kdy skoro vždy silně fouká-teď zrovna taky a navíc je hlášená vichřice,takže se svíčky špatně zapalují a výzdoba se musí pořádně přidělávat.
Dušičky beru jako projev úcty. Od toho taky tento den vznikl. Nesrovnávám to s Valentýnem apod. Vánoce taky slaví všichni a nikoho nenapadne, že by to mohl být komerční svátek a nějaká povinnost.
Ano, vzpomenu si na zesnulé i jindy a na hřitov taky můžu i jindy, ale …..
Ahoj Nuninko, na hřbitově jsem dnes byla. “Mám“ tam svou maminku spolu s jejími rodiči (babičku a dědu). Byl se mnou můj tatínek a můj syn. Koupili jsme vřes (v květináčích) a svíčky.
Vnímám to jako projev úcty. Není to pro mě povinnost, tak to opravdu necítím a nevnímám. Nebyla jsem tam pro to, že bych “musela“, ale pro to, že jsem chtěla.
Svého syna jsem nenutila, chtěl jít. Říkala jsem mu, že na mě může počkat doma. Chtěl jít s námi (sám od sebe).
Víš, Nuninko, odmala jsem byla zvyklá, žila jsem v tom, že moje maminka (někdy jen ona se mnou, někdy s tatínkem, někdy všichni – celá rodina) chodila na hřbitov – zapálit svíčku svým rodičům. Takže mně to připadá úplně normální a přirozené. A nebylo to jen v tento den, maminka tam chodívala vždy v den jejich narozenin a vždy o Vánocích.
Co se děje kolem mě – tak nějak neberu a je mi to jedno. Asi to ani nevnímám. Jestli někdo “blbne“ a “musí“, je to jeho věc. Chci říct, že se mě žádné “hromadné akce na povel“ netýkají. Řídím se tím, co cítím.
Jezdíváme na hřbitov, i když třeba ne přesně na den.
Holky si to užívaly, protože před hřbitovem prodávají často vařenou kukuřici a holky se na ni těšily (víc než na světýlka na hřbitově).
Ale dneska jela rodinka sama – a já píšu aktuálně z práce.
Tak jsem ani neměla možnost zapálit svíčku za mé milé…
Napravím to dodatečně.
ludlinko takhle jsem to nejak myslela 🙁 😉
Meggii
Na dušičky na hřbitov chodíme cela rodina, líbí se mi krásně nazdobené hroby a zapálené svíčky.
Jdeme na hrob z manzelovi strany a pak z mojí. Zapalime svícky a zavzpominame, ještě svicku u kříže s Ježískem, kdybych byla jen s dětma vydrželi bychom tam dýl, ale manžel na to není.
Neberu to jako davové šílenství, nebo povinnost, ze jdou všichni.
Jsem zvědavá kdy se začnou brát jako povinnost a davove šílenství třeba vánoce, ani se nedivím, že u nás jdou tradice do háje.
Jezecku,jako bych slysela nasi maminku,kdyz jsme byli deti,takhle nam to vysvetlovala(take nejsme verici,verici v boha tedy,ale o tom to neni,ze)
A tak to jsem to ja “vstepovala“detem“ take 😉
Moc mi ti lide schazeji a na dusicky tak nejak intenziveji 🙁 🙁
Meggii.
Ano, Meggi, a to je vlastně jediný důvod, proč chodím na dušičky na hřbitov. Abych naučila děti úctě a porozumět některým svátkům. Některé svátky se nemusí ani vysvětlovat a děti to pochopí ihned! 😀
Nejsme věřící, takže já jim tam vkládám o to, že tam spinkají dušičky lidí, proto musíme být potichu, abychom je nevzbudili a za každou svíčku, kterou zapálíme, tak jednu dušičku zachráníme… Učím je úctě i k víře, jako takové. Zajdeme na ten hřbitov i přes léto, ale když chci, aby pochopili a viděli, tak musíme přes dušičky, jinak tam těch svíček moc není. *
Chodíme nuninko pravidelně a na dušičky samozřejmě taky.Asi před hodinkou jeme se vrátili.V týdnu jsme dali kytky a tak jsme dnes zapálili svíčky.Zítra půjdeme určitě znovu.Holky by rádi šly ještě večer.Líbí se jim jak je vše osvíceno.
Já,ale vzpomínám celý rok a neni den abych si nevzpoměla.
Jezecku,moc hezky to doma delate! Ja psala o Dusickach,ano,jak je citime my a ma rodina..
Jinak to,co pises,to je velmi smutne a zrovna jsem dovolala se sestrou a pak s maminkou a rikaly to stejne,co pises ty,mamku boli,co se z toho stalo,lidi pry i slapou po hrobech,jen,abyprosli,deti tam behaji,krici..maminka je realista,alesnad tuhle uctu,by lide meli i detem vstepovat..jedne pani ukradl nekdo kabelu,kde mela vence..urcite mi rozumis..
Smutne a uprimne,ja to nechapu 🙁
Meggii