Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dušičky, chodíte na hřbitov?
Máme dušičky a na hřbitovech to večer všechno krásně svítí, až strašidelně.
Chodíte na hřbitov v tento den, nebo chodíte pravidelně a tento den je pro vás jako každý jiný?
Musím říct, že my chodíme spíše po dušičkách, protože toho tam je teď hodně. Tak jdeme později a uklidíme to tam a dáme čerstvé květiny a zapálíme svíčku.
Padmé, vystihla jsi to přesně.
Nuninko, děkuji Ti za vysvětlení. Víš, já si to asi neumím představit. To, co znáš Ty (ze své původní rodiny). Snažím se Tě pochopit a asi tuším, co máš na mysli – nevyrostla jsi v tom, nikdo Tě k tomu nevedl, tudíž v tom “nic“ zvláštního nevidíš.
Zuzi, jestli ještě nakoukneš do téhle diskuze….
Já jsem “za maminkou“ byla, na “dušičky“, musela jsem, cítila jsem to, bylo to takové vnitřní pnutí. Vím, že máme za sebou stejnou věc a vím velmi dobře, jak Tě to bolí. Jenže – Ty jsi byla asi příliš mladá a já byla podstatně starší, když se to stalo.
Víš, Zuzi, já jsem si uvědomila, právě na tom hřbitově, že “tam“ moje maminka není. Ano, jsou tam její “ostatky“, ale “ona“ už tam není. Její duše je volná, svobodná, bez trápení, bez bolesti. A právě tohle vědomí mi pomáhá se přes to překlenout….
Cítím ji… je se mnou… pořád… a vím, že nikdy z mého života “nezmizí“…. a když s ní v duchu mluvím, přesně vím, co by mi odpověděla na mé otázky… ta její duše – její obtisk… se mnou půjde navždy….
A jsem za to ráda. Je se mnou. I když teď už “jinak“.
Na hřbitovy chodím nerada. Mám svoje drahé v srdci, vzpommínám na ně a radím se s nimi jen tak u duchu a nebo nad fotografií.
zuzino napsala jsi to hezky…
Snažím se chodit pravidelně, ale na dušičky chodíme většinou celá rodinka…
Kdysi jsme dělali i “kytice“ doma, babička na tom hodně lpěla…teď kupujeme živé v květináči…
My chodíme na hřbitov pravidelně celá rodina a já asi nejvíce, protože se o hrob starám. Děti ví, že na hřbitově spí, nebo jak to říci lépe, babičky, dědečkové, bohužel už i naši kamarádi a známí a že chodíme za nimi, se ukázat, popovídat atd. Starší ví, že lidé umírají. Moc se mi nelíbí, že někdo se na hřbitově celý rok neukáže a pouze na dušičky ano, ale zase na druhou stranu někdo má dalekou cestu a je to prostě každého věc.
někdo tady psal,že se vytrácí tradice…já mám úctu k zesnulým,psala jsem,že jsem přestala chodit od jisté doby právě v ten svátek.možná svůj prožitek nemám ještě zpracovaný,protože ač už je to dlouhá doba neumím k hrobu jen přijít,poupravit listí a zapálit svíčku a odejít…proto chodím jindy a nejlépe i bez dětí,protože pořád ještě si tam chodím poplakat… 🙁
já mám v sobě asi zakódované ty rozhovory…MUSÍME zajet na hroby,protože jsou dušičky,pomluví okolní hroby/výzdobu/ a to je to co mi vadí…my chodíme pravidelně na vánoce v rámci předštědrovečerní večeře,ve výročí,narozenin nebo když jdeme z procházky,tak se zastavíme jen tak./ale to jen hrob tchána../,takže děti ví kdo tam odpočívá,jak se mají na hřbitově chovat.
Padmé, tak u nás se na hřbitov nechodilo. Babička jo, ale mamka nikdy. Takže já to jako “zvyk“ nevnímám. U nás doma to tak bohužel nebylo a tak k tomu moc vztah nemám.
S mužem na hřbitov chodíme za jeho rodinou.
Na hřbitov na Dušičky chodíme, protože je Památka zesnulých, tak posvítíme, zavzpomínáme a je mi jedno, jestli se snaží někdo z toho udělat něco čím to není, uděláme si to takové jaké to chceme mít my…Nevím, kdo to tady srovnal s Valentýnem, cítím mezi těmito svátky podstatný rozdíl. Z manželovi strany, to máme kousek dál, takže to objedeme dneska, tam se většinou během roku ani nedostaneme, ale je fakt, že jinak to mají lidi, kteří mají pohřbené už i svoje rodiče, to by se čas určitě našel.
Já jsem letos babičce na hřbitově nebyla. 🙁 Ale stále bojujeme s prdíkama a předevčírem jsem já hloupá husa pila Sprite. Mně fakt nenapadlo, že jí to udělá takové bolení. Myslela jsem, že to projde jenom mým traktem. A ono ne. Takže jsem se tam nedostala. Probděla jsem celou noc a pak jsem byla úplně hotová. Ale chtěla jsem tam jít. Snad by to babička pochopila.
Ale tak má tady 3 děti, jejich rodiny a jejich děti. Snad se jí o ten hrob někdo postaral – ačkoliv jak je znám… Ach jo.
čtenářka