Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
názor na výchovu
Holky zakládám toto téma, protože už ted se děsím puberty. Moje děti jsou ještě malé ale už to vidím u kamarádek a známých. Holčičky už malé se maluji a lakují nehty a hodně brzo barví vlasy. Známa mi i říkala já jsem jí to zakázala 12 leté dceři si vlasy obarvit a stejně přišla domů s obarvenými vlasy, tak už jí barvu kupuje sama. Nebo chtějí kupovat hodně drahé oblečení a tak i když vědí že si to rodiče nemohou dovolit. Vím je samozřejmě jiná doba ale snad do určitého věku se rodiče poslouchají? Tedy snad z toho chápete o co mi jde? Jak je to u vás? Stojíte si za tím co řeknete, nebo to berete tak že si stejně udělají co chtějí a můžete jenom říct názor že se vám to nelíbí a tím to končí? Už se na to připravuji co mě v budoucnu čeká. BB
12-ti leté mi připadá ještě vysloveně dítě jako dítě. To je stejné, jako kdyby desetiletá holčička začala vyvádět, že není jako modelka, nemá ještě prsa a podobně. Přijde mi to velmi brzy a podle sebe, co si pamatuji, tak jsem začala vnímat nějak kluky až od třinácti let. Ono i třináct je velmi brzy, ale i v těch třinácti by se to možná dalo nějak okecat, aby to ta holka odložila. A tak člověk má být taky trochu taktik. Když jí ve třinácti dovolím jít na melír, aby si připadala dospělejší, tak už po mně nemůže chtít diskotéku, kam se do šestnácti opravdu nedostane. Takže asi tak…
čtenářka
Podle mého názoru jsou v této době děti neskutečně rozmazlené. Až příliš se berou nějaké ohledy na to či ono. Se mnou se nikdo nepáral. Nikdo se mně na nic neptal, jestli se mi líbí to či ono a bylo jasné, že nikam jinam prostě nemám šanci jít. A nějaké značkové oblečení jsem neměla snad nikdy žádné… Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
Jestli bych o dceru přišla? A myslíte, že když by se sebrala a prostě si někam odešla, tak by jí tam bylo nějak dobře? Ne každá holka má žaludek se kvůli jedné obarvené hlavě a několika zakázaným kroužkům postavit na silnici. Nebo jak by se jinak živila?
Dvanáctileté dítě má poslouchat. Stejně jako má poslouchat osmileté, šestileté…
Jak jsem napsala – jsem liberální, jak to jenom jde. Ale pokud by začalo dítě s naschvály, tak by se taky mohlo setkat s tím, že já to taky umím a jako rodič a živitel mám větší sílu, než ono. A zapalovat lýtka se jí v tomhle věku jako fakt nemají. Já jednou přišla ve 13 domů namalovaná a dostala jsem od otce div ne pár facek. Tehdy jsem byla naštvaná, ale dnes rodiče vlastně chápu.
A pokud jde o příklad, tak stačí si přečíst baladu Dceřina kletba z Kytice. Tam je to velmi přesně řečeno.
čtenářka
BB, toto je hodně zajímavé téma, i když strašně složité.
Bamiska asi vystihla tak v kostce to, jak to mám v hlavě také. Ono se to těžko vysvětluje, ale když je dítě malé, víme co nepovolíme, kam až nezajdeme, známe hranice. To je příklad těch kalhot u Bamisky. Kdyby nepovolila i přes fakt, že to je moderní, všichni v tom chodí, co by nastalo? Kluk by si ty kalhoty koupil za kapesné či brigády sám. Co pak s tím? Jsou to jeho vydělané peníze, je vhodné nařizovat, co si může a co nemůže za své peníze koupit, v tomto věku? A i kdyby Bamiska řekla NE, mladej si ty kalhoty stejně koupí, nechá je u kamaráda a bude se do nich převlékat ve škole? Co by tím zákazem Bamiska získala? Ano, jde jen o kalhoty, ale v principu to tak je u všeho.
Čtenářko, co bys udělala, kdyby jsi tedy vše tvrdě zakázala, jak píšeš a dcera by na základě toto od tebe odešla? Nemáš pocit, že tím, že ty vše zakážeš o dceru, která je v pubertě zkrátka “přijdeš“? Nebo si myslíš, že zákazem bys ukázala jasný názor a nastavila pevná pravidla, která by dcera respektovala a bylo by vše v pořádku?
Ono to vše, co tu píšete, s tím, že když dítě udělá to a tohle tak má utrum, zákaz atd., to je vše pěkné, do určitého věku. Pak už to neplatí. Opravdu zálaží na tom, co do dítěte vložíte právě do té puberty, pak už se stáváte tichým pozorovatelem, v lepším případě rádcem a pomocníkem (když vás dítě k sobě vůbec pustí). Zkrátka až tady se sklízí to zaseté ovoce. A na tom hodně záleží.
Každé dítě je jiné. My jako rodiče mu můžeme ukázat možnosti, ale jak přijde puberta, jsou rodiče šmahem na druhé koleji. Co řekne kamarád je tisíckrát lepší a v jejich očích hodnotnější, než co řeknou rodiče.
Já se snažím dodržovat pravidlo. Když dítě něco chce, než vypustím ono slovo NE, promyslím si, jestli mi opravdu tak moc bude vadit, když bude nosit kalhoty s rozkrokem u kolen, nebo bude mít nalakovaný nehty. Většinou pak zjistím, že to není to nejdůležitější.
Na barvené vlasy nejdou vši, tak možná to byl ten důvod nabarvených holčiček ve školce 🙂 Ale je to opravdu velké riziko, barvy nejsou v žádném případě určeny pro dětskou pokožku!
Ahojky,
EE mi mluvi z dudicky 😉 a ve skratce,jsem moc rada,jaky mam doma deticky(19,21 a 8r)a jaky mame spolu vztah,na to jsem pysna a musim tatukat,ze jsem s nima nemala zadny vetsi problemy,naopak,skratka jak pise EE.. 😉
Maminka rika,ze nase puberta taky byla v klidku..A ja vim,cim to bylo a tak jsem si z toho vzala “trosku“priklad,nejvic me hreje,ze i syn-kluk,je fajn,rozmnej,hodnej,vyspelej a opora,fajn syn i bratr holek.
Taky souhlasim na 100%s Marinadou,to urcite,ono sice ctenarko,clovek nevi,co bude,a ty,jak jsem vycetla,mas deticky jeste male,nemyslim to zle,ale nevis,skratka ja uz vim,ze Marinada ma pravdu 😉
Mala ma sice jen 8,ale verim,tukutuk,ze i priklady jsou velka sila..a jak pise i EE,domov je zaklad vseho,ikdyz to tak mnohdy nevypada..a stat se muze vsecko 😉 Ale…Kdyz uz se preci jen mlade zblazni,tak pokud je silny zaklad v rodine,tak
je jednodussi,to vsecko ustat,vyresit,ma se kam vratit atd..Meggii.
Lussy, tak to je teda síla!!!!! to ani náhodou…v 5letech barvit vlasy mi přijde jako volovina!!!!
A ještě doplňuji co se týka oblečení atd. tak bych to viděla tak nějak jako Lussy 🙂
no kdybych jednou něco zakázala a syn či dvojčata to porušili, tak mají hodně velký problém…neříkám zakazovat absolutně vše – to taky není dobré…idealní je zlatá střední cesta…a jak psala EE důslednost, když jednou něco zakážu, tak nepovolit a hlavně se domluvit i s chlapem, protože vím jak to bylo za nás, zkoušeli jsme to vždycky na oba rodiče 🙂
někdy uvažuju nad tím, že opravdu není jednoduché vychovávat děti! naši odvedli podle mě dobrou práci 🙂
zatím si neumím představit, jaké to bude, až dorostou do puberty, ale myslím, že já osobně budu muset docela slevit ze svých nároků i požadavků – protože si vzpomínám, jak to bylo s bráchou, když byl v pubertě…ať si nabijou nos a ano, vlastní zkušenost je nejlepší recept…
Já jsem asi hodně měkká matka.
Oceňuju, že mě máma od 14 pouštěla na diskotéku, překousla, že jsem ve 14 začala chodit s klukem, že jsem jediná v 8. třídě používala řasenku :-).
Když si lakuju nehty a 5 letá dcera chce taky, tak s tím nemám problém a nalakuju jí je taky, nota bene, když rozhodně není ve školce jediná.
Dnes mě teda dostalo ve školce, že jsou tam 2 sestřičky (5 a 7 let, ta starší je autistka, tak chodí pořád ještě do školky), koukám na ně a říkám si, že ta mladší je nějaká divná. Ptám se dcery, jestli je to Klárka. Prý jo, ona je teď mami nabarvená. A pak mi to došlo – ta starší je blondýnka, tak tu trochu zesvětlili, není to tak vidět, ale je znát, že to není její barva a ta mladší, která měla takové světlounce hnědé vlásky, tak ta má moderní zubatý sestřih, šikmou patku a vlasy skoro černý.
Tak tohle je tedy moc i na mě, obarvit dítě v 5 letech, ale pokud přijde ve 12, přikláním se k Marinadě – radši spolu koupit barvu, než aby jí to někde nabarvila nějaká kamarádka a bůh ví jak by to dopadlo.
A k různým značkovým oblečením a drahým mobilům – já si dodnes pamatuju ten hrozný pocit, že jsem jako jediný ze třídy neměla kalkulačku, digitální hodiny, digitální hru, prostě vůbec nic, co bylo v té době “in“.
Takže s mírou koupíme průměrný mobil, oblečení také si vybere, do určité částky.
To ví už od mala, že když chce jedno, nedostane druhé, nebo se koupí oboje, ale pak je to třeba levné a nevydrží to.
čtenářko, podle čeho bereš tu hranici? Proč je ve 13 barvení vlasů už ok a ve 12 ještě brzo?
EE, pěkně napsáno 😉
No, tak ono by šlo spíš o to, že kdybych jí jasně řekla, že si ty vlasy prostě barvit nemá, protože je na to malá, a ona mi přišla rovnou obarvená, tak bych to vnímala ze strany toho dítěte jako naschvál, kdy na mně nebere naprosto žádné ohledy. Sama razím názor, že ohledy jsou nutné ze všech stran a tudíž ne jen z té mé. Myslím, že jsem celkem liberální, ale takhle drasticky se zprotivit mojí vůli, ačkoliv vždycky hledám možnou alternativu, jak to udělat, aby šlo všechno, co si dítě přeje, tak bych brala velmi zle. Takže tady je moje odpověď na to “do hrobu“.
“Do hrobu“ podle mně spíš vede, když se dětem všechno povolí. Je jasné, že společenská pravidla mezi dětmi občas vyžadují, aby mělo dítě alespoň trochu ucházející mobil nebo hezké oblečení, aby jej to nesráželo na nejnižší stupeň nějaké té “školní hierarchie“ (bože, když si vzpomenu na moje školní léta… :D), ale ani tak si nemyslím, že má dítěti projít, když prostě surově udělá pravý opak toho, co rodič prostě řekl. Co udělá příště? Přijde příště potetovaná ve 13? Nebo co jiného?
Apropó… Kdyby moje dcera chtěla obarvit vlasy, tak se s ní zkusím domluvit, že za rok to může zkusit, ale 12 je fakt málo. Navíc učitelky nemívají rády takové vybarvené a zmalované žačky v tak nízkých ročnících. Střídmě šminky prosím, ale barva na vlasy moc brzy. Nicméně i po mém převysvětlení a snaze o kompromis z mé strany přijít mi obarvená, tak má holčička ende.
čtenářka