Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Šišláte na děti?
Babičky nebo takové ty “babičky“ na vesnici, co se baví naprosto s každým a na děti neuvěřitelně šišlají, mi strašně vadí.
Mluvíte na děti normálně, nebo občas zašišláte?
Já nechápu, pro lidi začnou šišlat, když mluví na děti. Já to nikdy nedělala. Občas tak mluví na malého dcera a mě to pak vytáčí.
Máte to taky tak nebo vám šišlání nevadí?
Alena5, možná mají s logopedkou domluvený kšeft 😉 Jedna jim kazí řeč, aby mohly děti jít k druhé na opravy 😀 *
šišlání na děti nesnáším a tak jsem to ani nikdy nedělala,dělala to tchýně a nesnášela když jsme ji opravovali.Momentálně mě vytáčí jak mluví (začala tak mluvit v práci, asi nějaká kolegyně tak blbě mluvila a ona to převzala) s koncovkou jou a syn už tak mluví taky,takže vidijou,dělajou,střelijou a mě tečou nervy 🙁 .
Jinak šišlají doma na děti i lidé u kterých by to člověk nečekal-třeba učitelka co má i speciální pedagogiku a pak chodí s dětmi na logopedii protože mluví tak že jim nikdo nerozumí.
Ne, nešišlala jsem a vytýkala jsem to babičkám. Manžel má občas tendenci mluvit na dceru v její “řeči“. Také mu říkám, ať to nedělá. Jediné, co mě kdysi zarazilo v jednom článku, že se od útlého dětství mají pohlavní orgány nazývat pravými jmény. No, neumím si nějak představit, že by moje děti říkaly penis a vagína. Teda pokud byl, řekla jsem jim, jak se to doopravdy jmenuje, a syn se vytrvale divil, proč “tenis“, tak jsem to pak vzdala 🙂
Jo, a nedávno jsem se zeptala svých žáků – pátá třída – jestli už jsou napapaní. A říkala jsem si, proč se na mě kolegové divně dívají 🙂
Ježečku, to srovnávání jak tohle umí to a on už umí to….z toho jsem vždycky rostla…. 😀
Mě to začalo vadit už v dětství, jak mě pořád srovnávali s jednou holčinou, co měla samé 1 ( a já někdy 2) a nakonec zdrhla rodičům do Německa 😀
V zásadě nešišlám, nešišlají ani babičky. Ale jsou situace, kdy udělám: Ješšiššinkote… Děti to chápou, že si dělám srandu, protože se tomu začnou smát.
Množné číslo. Na to jsem byla alergická, snad už od těhotenství. Když začalo, kolik máte zubů? Tak moje odpověď byla já 32 a malý 2. Ale nikomu to nedošlo 🙂 Teda krom mé rodiny, ta mě zná. Ale třeba švagrová, ta to absolutně nepochopila a ona je právě ten ty, který se fur ptal: A co už umíte? Na to jsem třeba neodpovídala. Jednak právě kvůli tomu množnému číslu a taky kvůli tomu, že nesnáším srovnávání dětí. Jako v tom stylu “naše xx už uměla xxx“.
Ale samozřejmě mi taky někdy “uteklo“ a v ten moment jsem to věděla, že jsem to řekla, protože to mnou otřáslo 😀 *
no a pak ty děti chodí na logopedie, špatně mluví, bodejt ne, když mají špatný základ.
Nesnáším šišlání, jakékoliv pitvořiny a ksichtíky na malé děti. 🙁
Skvělé téma, Nuninko!
Šišlání je věc, ve které mám jasno.
Vadí mi to a nechápu, proč to někdo aplikuje.
Naštěstí mám dvě babičky, které mluví “normálně“.
Tchýně jedině to dělá, ne přímo šišlání, ale spíš záměrně vynechává r a ř-takže třeba pišel místo přišel, pak používá slova typu stojat a písat (trvalo dva roky než jsem to malého odnaučila:() a pak neskloňuje: např. Michalka půjde k máma. Vysvětlovat jí to můžem horem dolem, zbytečně:(jana231
a mluvení v množném čísle používám hodně ..
ale je fakt, že u věcí, které děláme společně:
díme oběd, protože já ho krmím a on jí, sám to neumí, přebalujeme taky oba dva “jsi pokakaný jdeme se přebalit“. “dáme si piškoty?“ protože obvykle je jím i já
chodíme do školky taky v množném čísle, protože do školky ho odvádím, když chci říct, že navštěvuje školku, tak použiju číslo jednotné
z těchhle věcí mě irituje skorotchýně svou hláškou “ale ale máme kašílek“ a to říká pokaždé i když mu třeba jen zaskočí
šišlání a zdrobněliny .. to je něco pro mne … “to šeš nám ale klášně pokakinkalo, to je klášný hovínečičko, umejeme žadeček, a dáme čistou plinečičku“
taky to nemám ráda, jedna prababička šišlá na všechny naše děti dokonce i na prvňáka a je to děs běs .. ze začátku jsme ji upozorňovali, ale jako bychom házeli hrách na zeď
přítelova mamka taky ze začátku šišlala, na což jsme ji sprdli a od té doby nešišlá i když výraz “pošímtebe“ jí zůstal
spíš teď dětské výrazy, což jsem dřív nedělala, a ti starší mě opravují mě opravují 😀
obleč ti pepláky, deme pinkat .. ale je fakt, že na toho nejmenšího, pokud u toho nejsou starší mluvím takto minimálně
Kšando, v podobných spojeních to občas taky použiju a taky si říkám, co to povídám, ale ono mi to tam přijde celkem vysvětlitelné – ty do té školky malýho vedeš, takže tam opravdu chodíTE. Taky říkám – do školy to máme kousek, když jsem teda říkala nedávno, že máme už první dvojku, tak jsem se taky v duchu zarazila a říkala si, že já ji přece nemám.
Ale když někdo řekne – probudili jsme se pokakaní až na zádíčkách, tak mi to přijde dost ujetý 😀