Provozujeme:     České-soutěže.cz     KrálovstvíLátek.cz     Termofor.cz        Partner:    Pro Alergiky 
Přišli jste jen na čumendu? ...i vy můžete být součástí všeho, co tu vidíte... stačí se zaregistrovat.

Diskutárna

Diskutárna » Rodinná (i jiná) témata » Co se jinam nevešlo » Máte nějaký vzor?



Máte nějaký vzor?
PadméPadmé
7.10.2013 v 19:08:40

Ahoj a pěkný večer Vám všem :-).

Dnes mám na Vás osobní otázku… v souvislosti s diskuzí o učitelkách/učitelích… moje myšlenky navazují na tuto předchozí diskuzi….

Máte nějaký svůj vzor? Chtěly byste se někomu podobat? K někomu se přiblížit? Mám na mysli – své mamince, své tetě, své babičce? Nebo se ocitl ve Vašem životě někdo jiný, kdo Vás ovlivnil, směroval, kdo Vám pomohl a komu byste se chtěly podobat? Je ve Vašem životě někdo, kdo je pro Vás vzorem a Vy byste si přály (v skrytu duše) být jako on/ona?

Mluvím čistě a jen o duševní stránce, nezajímá mě fyzická podoba…. to jen na nepodstatné vysvětlení…. :-)

… mít nervy jako ocelové špagáty :-D

Stránky: [1] 2
babofka
14.10.2013 v 9:35:45

Padmé, začínám o svém optimismu pochybovat ;-)

PadméPadmé
12.10.2013 v 19:44:09

Babofko, díky za vysvětlení, tušila jsem, že nechceš být jako M. Jackson :-D ;-) :-). Nicméně – v tu chvíli mě spíš napadlo, že se M. J. pořád chtěl “měnit“, “vylepšovat“, být jiný, hezčí… až to dopadlo, jak to dopadlo…..

Víš, Babofko, já slůvka jako “vzor“ nebo “inspirace“ vnímám kladně, v tom pozitivním tónu. A tudíž bych asi nenapsala nebo neřekla, že člověk, který mě “vyděsil“ (Tebou zmíněný špatný vzor), mi byl “vzorem“. Spíš bych napsala, že byl pro mě odstrašujícím příkladem.

Nicméně – máš pravdu… v mnohém máš pravdu…
Ano. Je to tak. I zlé věci mohou být svým způsobem prospěšné a jsou určitě i “špatné“ věci, které s člověkem zatřepou a probudí ho.

A Ty jsi optimista? A tohle mi píšeš? :-)
Jsem také optimista a myslím si, že nezdolný optimista :-). Já věřím v dobro, věřím v to, že lidé mají být dobří, věřím i v to, že dobro se dá přenášet a šířit. A moc by se mi líbilo, kdyby to tak mohlo být – u všech lidí.

Kam by to zašlo?
Těžká otázka.

Domnívám se, že pokud je člověk na nějakém určitém stupni vývoje, už se nenechá vrátit zpět. Ví a uvědomuje si pravou hodnotu věcí a smysl žití. Takový člověk touží jít kupředu, posunovat se vpřed (a nikoli zpátky, už to nedovolí). Představuji si, že pak nastane to, co by nastat mělo…. čistá duše… svobodná mysl…

To by bylo asi na hodně dlouhé povídání.

… mít nervy jako ocelové špagáty :-D

babofka
10.10.2013 v 22:16:26

Ale kdež! Přeci M. Jackson měl svůj velký vzor. D. Ross. Té se údajně chtěl podobat, přiblížit…

Víš, já beru za obohacení i takové lidi a události, o které vlastně ani není co stát. Jak se říká – všechno zlé je k něčemu dobré. A tím, že potkám lidi, od kterých vlastně téměř není co dobrého pochytit, i na jejich špatném vzoru se můžu zformovat, přiučit,… Jen tím, že si z nich odnesu “tak takhle NE“. Takže i takový člověk pak může být do jisté míry vzorem, inspirací, i když naopak :-)

A Ty bys chtěla nasávat? Jen to dobré? :-)
A co bylo pak? Až by byli nakonec všichni lidé (nakaženě/nasátě) dobří?
Obávám se (ač jsem obvykle nenapravitelný optimista :-)), že by to nevedlo k ničemu dobrému. Bez nemoci si neuvědomíme hodnotu zdraví. Stejně tak bez zla si neuvědomíme dobrotu těch ostatních. Atd.

Ale to už se odkláním od původní otázky :-)

PadméPadmé
10.10.2013 v 20:56:58

Babofko, dííííky za odpověď. Trochu jsem to tušila, že se odkláníme/lišíme v tom pojetí slova “vzor“ .

Jen tiše doufám, že jsi nechtěla být jako M. Jackson ;-)

Jasně, že jo, mám to taky tak jako Ty. Poznala jsem lidi, kteří pro mě byli inspirací nebo byli v určitém období mými rádci nebo mě něčím zaujali a mně se líbilo, jak třeba některé věci řeší, co čtou za knížky nebo jsem je obdivovala za to, co znají, co umí, jak se chovají k ostatním lidem nebo k dětem atd. atd. :-).

Nicméně – já slovo “vzor“ nevnímám tak, že by to musel být jeden konkrétní člověk, nepředstavuji si pod tímto pojmem jednu určitou osobu ( i když – zrovna v mém případě – by to mohla být v mnoha ohledech moje maminka ), já to slovo vnímám veskrze kladně a beru to tak, že kdo vstoupil do mého života a byl pro mě “obohacením“ (v nějakém směru, ať už dobrý učitel v některém z předmětů nebo báječná paní učitelka na klavír a tak pod.), byl/je/zůstává pro mě určitým způsobem “vzorem“ (třeba jen v jedné věci, v jedné oblasti, ale i to přece stojí za to).

Snad se mi to podařilo napsat srozumitelně… :-)

Mimochodem – teď mě napadla velmi hříšná myšlenka – jaké by to bylo, kdyby člověk uměl vnímat/ nasát/ převzít/ přijmout to dobré, to kladné – z těch lidí, které pozná…. a předávat to dál…. dalším lidem….

… mít nervy jako ocelové špagáty :-D

babofka
10.10.2013 v 8:36:50

Padmé, zjevně pojem “vzor“ vnímámě každá jinak :-)
V mých očích je to idol, někdo, koho si nesmírně vážím a chci být jako on (šikovností, proslulostí, charakterem, třeba i vizáží). Vidíš teď mi naskočil v myšlenkách M. Jackson :-)

To, o čem mluvíš Ty, nevnímám jako “vzor“. Jsou to střípky, ze kterých já si dělám skládanku. Taky jsem měla dědu, který mě jedinkrát neuhodil, a ani své děti, byl přirozenou autoritou a odnesla jsem si, že jde vychovat dítě i jinak, než třískáním a strachem, který jsem z domova znala. Taky jsem měla kamarádku, která mě při pozdravu naučila usmát se na toho, koho zdravím. Měla jsem přátele, kteří mě nějak nasměrovali, inspirovali – dali tip na dobrou knihu, inspirovali mě vlastním příkladem v chování, jednání, zájmech, výchově, vztazích, komunikaci,…
Toho je spousta.
Nemůžu proto říct, že mám jeden velký vzor, který mě významně ovlivnil. Těch lidí je víc. A o tom podle mě ten život je. Že se člověk má nějak – byť po krůčcích – posouvat…

PadméPadmé
9.10.2013 v 17:24:55

Ahoj Babofko, ještě se vracím…. v myšlenkách… k tomu “kopírování“….

Tuším, že asi vím, co myslíš tím “být svá“ – určitě s Tebou souhlasím – je dobré, když člověk používá vlastní hlavu a řídí se vlastními názory, pocity, instinktem….

Přesto – já se třeba k jednomu “kopírování“ zcela dobrovolně přiznám. Moji rodiče nás jako děti nikdy netloukli, nebili, nefackovali. A já jsem si třeba právě tohle ze svého dětství “odnesla“ (jako skutečný vzor). Dobře jsem totiž věděla, že to jde i jinak. A bylo to mé rozhodnutí, že v tom i já budu pokračovat.

Jen tím chci říct, že “kopírování“ nemusí vyznít negativně nebo špatně….. a tohle dávám jen jako příklad….

… mít nervy jako ocelové špagáty :-D

PadméPadmé
9.10.2013 v 9:30:56

Ahoj Bamisko, díky za napsání, to je hezké, že jsi měla takhle fajn dědečka a že sis ho mohla užít aspoň do těch 17 let.
Ano, ano, tu Tvou kamarádku jsem už zaregistrovala, že se o ní sem tam zmíníš nebo o ní něco napíšeš, musí to být “dobrá duše“, podle toho, co píšeš :-). A to je moc dobře, mít nablízku někoho takového :-).

Nuninko, děkuji za napsání. Tohle se fakt špatně a ztuha čte. Připadá mi neuvěřitelný, že bys za svůj život nenarazila na člověka, který by byl aspoň např. sečtělý, rovný, upřímný. To u vás na škole neučil ani jeden normální učitel?
Promiň mi to, omlouvám se Ti, píšu, co mě napadá a jak mi běží myšlenky hlavou….. a možná to je ode mne necitlivé….

Babofko, děkuji Ti za odpověď.
Já možná vnímám to slovo “vzor“ trochu jinak než Ty….
Možná to spíš beru tak, že se okolo sebe dívám, vnímám, nasávám… teď nevím, jak to co nejlépe vystihnout…

Zkusím dát příklad: ta moje paní učitelka baletu byla opravdu moc příjemné a milé stvoření… a na ní jsem měla možnost vidět, jak je to hezké, když se člověk usměje, třeba když zdraví….
Takže – já – teď už jako dospělá – když zdravím, usměju se… a velmi často si vzpomenu právě na ni…. a někdy si tak pomyslím, že to prostě “posílám dál“…. :-)

… mít nervy jako ocelové špagáty :-D

babofka
9.10.2013 v 8:21:08

Padmé, přiznám se, že vzor nemám a nikdy jsem ho ani nehledala. Já chci být svá a ne někoho “kopírovat“.
Je v mém životě teda pár lidí, kteří mě určitým způsobem ovlivnili, kterým si vážím, které jsem ráda, že jsem mohla potkat. Ale za vzor je nepokládám.

bamiskabamiska
9.10.2013 v 8:11:54

já jsem to psala už dřív ale asi se mi to nějak neodeslalo…

vzorem je dědeček, respektive byl do mých 17 let…vnímám ho jako dokonalého človíčka, a mé myšlenky k němu často utíkají..

jinak se asi k nikomu neupínám spíš vnímám to co se mi nelíbí a co nechci…..ale mám moc ráda kamarádku křestanku a tak nějak vše s ní spojené – hodná, obětavá, vždy ví co říct a jak pomoci, a jak zvládá vše kolem čtyř dětí a celkový pohled na svět, řekla bych ždje to nejhodnější člověk s velkým srdcem…..

nuninka
8.10.2013 v 23:08:43

Padmé, jako dítě jsem na kroužky nechodila. Naši mi to nedovolili. Já nikdy nechodila ani do tanečních.
Jedem čas to možná byla babička. Byl to takový únik před tím co bylo doma. Jenomže i u ní jsem poslouchala jak si pořád stěžuje na mamku.
Ať přemýšlím jak přemýšlím, bohužel mě nikdo nenapadá. :-(
Já utíkala do knížek, když jsem byla starší, tak pryč z domu.

Stránky: [1] 2



Co nového na VD?

  • Védéčkoviny - přehled VD událostí uplynulého týdne.
  • Nové diskuze za posledních 7 dní
  • VD S.O.S. aneb Pomóóóc, já se tu nevyznám
  • KLUBko - uživatelský účet



    Zaregistrovat se
    Zapomněl/a jsem heslo

    Přečtěte si nové komentáře

    Nepřehlédněte

    Náš tip

  • Těhotenství týden po týdnu a vše o těhotenství na webu Rodicka.cz.
  • Školní batohy pro prvňáčky i studenty. Výběr aktovek, tašek a školních potřeb, odborné poradenství.

  • výchova, děti, rodiče, maminka

    © 2004 - 2016 VašeDěti.cz - Mgr.Petra Vymětalová. | ISSN 1801-2892 | Právní ujednání | | Redakce | Užitečné odkazy TOPlist