Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Cestou ze školy agresor
Dcera(4třída) chodí ze školy domů a zlobí ji spolužák ,říká ji hororové scény z filmů, šťouchá ji do cesty od kraje kde není chodník občas projede auto(jen příjezdová cesta k malému parkovišti vedle obchodu)dcera je dost citlivá vždy přijde z brekem loni ji šťouchnul do louže přišla celá mokrá .Bylo to poslední dny školy ,tak už jsem to neřešila.V čí je kompetenci domluvit agresorovi na učitelce napsat jí email nebo mám jít ke škole a domluvit mu já osobně? Dcera špatně vidí v úterý jdem na oční jestli eda dostane brýle víc jí šťouchne a pa spadne …brýle zrovna nejsou levné nosíme je skoro všichni .Jak to řešit?
Tak na něj p.učitelka udeřila a musel s pravdou ven ten další spolužák na kterého to sváděl chodí po obědě dcera chodí hned po škole domů. Adalší dítka se přidala jeden kluk že ho zlobil asi zamknul na záchodě.Paní učitelka mu domlouvala a pohrozila že příště půjdou k řediteli a dneska byl po škole.
Tak jak to dopadlo??? Už je klid? Rodičovský zásah postačil?
Tak to je smutné. Nejenom to, že se to dceři děje, ale i to, že to ten kluk nepřizná. A jak se chová ve třídě? jestli je “problémový“ nebo jinak v pohodě?
Snad to už bude lepší a dcera se ho už nebude muset bát.
pokud je takový srab že to nepřizná (pokud se to teda opravdu dělo) tak už si nejspíš nic nedovolí. hlavně dcerce vysvětli, že kdyby jí kdokoliv vyhrožoval, že jí něco udělá když bude žalovat, že je to nesmysl a že jí vždycky pomůžete. to pro případ, že by nepřestal. ale podle jeho reakce myslím že bude klid.
Tak jsem zašla pro dceru byla tam i učitelka té jsem to řekla a říkala že mu mám říct něco já a i ona mu řekne ve škole.Ale on už zatím odešel naštěstí šel pomalu a svou cestou ,tak jsme ho dohnali a řekla jsem mu jak se věci mají a on si nepamatuje že by ji šťouchal loni nebo i letos že to byl někdo jiný…tak uvidíme jestli už jí dá pokoj.
Dcera je byť nejstarší ze třídy měla odklad ,ale oproti spolužákům je víc dětská a citlivá ,pomalá a nikdo se s ní nebaví je ve 4 třídě rozumí si spíš s dětmi v 2 třídě.Jednou si prý hrála venku s jedněma holkama o přestávce na honěnou.Před 2,5 lety jsme se přistěhovali(poslední dva měs.školního roku byla v nové škole 1.třídě) a dcera do zdejšího kolektivu nezapadla.V bývalé škole měla kamaráda jednoho spíš to je taková ta první láska dokonce si dopisuje s dcerou.
Zítra pro ni do školy půjdu a v úterý půjde manžel ji jako naproti ,jestli ji bude šťouchat mě on totiž od vidění zná a uvidíme…pokud ho potkáme ,tak mu domluvíme pokud ne napíšu učitelce.Dcera se bojí ze školy prý ji rukama šťouchne do ní a zeptá se bulíš?(brečíš?),takže očividně to dělá ji naschvál.Dcera je citlivá pokud ji ve škole někdy něco nejde ve výuce, tak se i rozbrečí.
Taky náš soused nad námi je v našem městě u městské policie.
Od manžela vím že se ve škole řešila šikana loni v 6.třídě má tam jeho kolega syna a byla tam skrz to i policie.
Moc těžká situace, osobně mám hrůzu, kdy něco podobného budeme řešit také.
Osobně bych se asi nejvíc snažila, aby se oběť zkusila s agresorem vypořádat sama, kdyžtak s mou nenápadnou pomocí (třeba někde za rohem).
Takovou menší výhodou je pro mě, že se známe se strážníky z městské policie, kdyby byl opravdu problém, asi se na ně obrátím, tedy kdyby učitelka nepomohla věc vyřešit.
no první lásky se projevují různě, se spolužákem jsme se furt rvali, zlomil mi dokonce prst a po letech jsem se dověděla, že mě prostě měl rád … ani nevím, která to byla třída, možná třetí možná čtvrtá, na prvním stupni to bylo ale určitě…
možná by stálo za to, aby si o tom promluvila dcera i s někým jiným než s rodiči, aby jí někdo objektivně naznačil jaké jsou možnosti
pokud nemáte v dosahu odborníky, určitě se můžete obrátit na linku bezpečí – kromě telefonického rozhovoru nabízejí i chat
Taky si právě myslím, že pokud jde o šikanu, pohovor s rodiči to může spíš zhoršit.
Proto mě napadlo jako první jít za učitelkou.
Samozřejmě záleží na tom, jaká ta učitelka je a jak to bude řešit.
Popř. jak jsi už psala, počkat si na toho kluka a promluvit rovnou s ním, aby viděl, že si to nenecháte líbit.
A určitě by stálo za to dceru co nejvíc podpořit v tom, aby se mu dokázala postavit aspoň slovně, nedat najevo strach, protože to ho pak může ještě víc bavit.
V prvé řadě mám strach o dceru né o brýle .Je to spolužák a první láska to opradu není…