Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kam jdete, když je Vám \"ouvej\"?
Ahoj a pěkný večer Vám všem,
tak mě tak napadlo – v souvislosti s diskuzí od Nuninky na téma sourozenců – kam jdete Vy, když je Vám “ouvej“?
Obracíte se na své sourozence? Nebo máte kamarádku, které všechno řeknete? Nebo se z toho vypíšete na VD? Nebo jste uzavřené a neřeknete nahlas ani “píp“?
Každá z nás má občas nějaký problém (ať už doma nebo v práci) nebo přijde splín (tzv. smutnílek), jak to řešíte Vy? Vypovídáte se, vypíšete se a je Vám líp? Nebo to v sobě “dusíte“?
A ven s tím…. jsem zvědavá… 😉
Jako první určitě manžel, pak kamarádka nebo i starší dcera dokáže docela dobře určité věci vyhodnotit a poradit.
Jen tak se vypsat a nečekat odpoveď, to není nic pro mě. VD jsou pro mě fajn, když potřebuju víc různých názorů na nějakou věc.
Kšando, díky za napsání, zrovna jsem měla rozepsanou odpověď holkám, tak jsi mi tam mezitím nečekaně vklouzla.
Nechci Ti do ničeho zasahovat, ber to jen jako momentální nápad – nestálo by za to se mamky zeptat? Jestli se třeba něco neděje?
Majulko, to samozřejmě, určitě záleží na tom, o co se jedná. Pracovní věci si také řeším v práci (většinou) a většinou se vybrblám na obědě. A je to hned :-D.
Nuninko, tak trochu jsem to tušila, že jdeš na VD. Já jsem měla taky období, kdy jsem chodila na VD. Takže rozumím a chápu.
Marinado, Ty jsi mě pobavila :-). Jak jsi napsala “neradí“, jen vyslechne. A víš, že máš pravdu? Někdy se člověk opravdu potřebuje jen vypovídat a vlastně ani žádné rady nechce nebo nepotřebuje ;-).
Bamisko, jo, jo, tak nějak podobně to asi funguje i u mě, něco pro sebe, něco pro VD…. atd. 🙂
Jana231, hezká odpověď, “VD přece“ 😀
Ty na “svěřovačky“ nejsi? 🙂
Mimochodem – jak velká je Michalka?
Ježečku, já vím, že “ouvej“ je široký pojem. Záleží na tom, co koho zrovna napadne, mohou to být pracovní věci, zdravotní trable, marodění cokoli, vztahové záležitosti, intimní problémy… cokoli….
Je krásné, že si můžeš popovídat s maminkou, s bráškou a se sestřenkou partnera. To je paráda, mít tolik blízkých lidiček (i když jim třeba neřekneš úplně všechno).
Čtenářko, z toho, co píšeš, tomu rozumím asi tak, že Ty tu potřebu prostě nemáš. Ono asi kdybys to cítila, uvnitř, že to chce ven, tak by ses třeba zachovala jinak. Jsi zřejmě trochu uzavřenější typ.
A to je dobře, že jsme každá jiná :-).
Aspoň to tu máme pestřejší :-).
Děkuji Vám všem za napsání a přeji pěkný podvečer i večer :-).
Tak já donedávna taky s mamkou – teď je to ale nějaké divné, tak už jí nic neříkám – nevím co se stalo… taky hodně s manželem a něco tady na VD. Kamarádkám se nesvěřuji – nerada obtěžuji lidi svými starostmi… Kšanda
Já jsem člověk, který když se s něčím potýká, tak většinou nikde neřekne vůbec nic a nechává si to v sobě. Ani nevím, jak bych to někomu měla vyprávět a nebo si ani neumím představit, že se někomu vybrečím na rameni. Prostě to nějak neumím. Takže si to nechávám k sobě. Mluvím o tom občas a někdy s konkrétními lidmi hlavně z rodiny, až když to mám u za sebou. Ale do té doby s nikým nic moc neprobírám.
čtenářka
NO, záleží, co je ouvej. Ale mou nejlepší kamarádkou je má mamča – té se svěřím hodně. DOkážeme prokecat celé noci 🙂 ALe je pravda, že třeba co se vztahu týká, tak ani jí neřeknu detaily. Spíše se svěřím tady (dle závažnosti i anonymně) a bráchovi. Mám spoustu kamarádek a kamarádů, ale s těmi neřeším velké problémy, detaily. Jsem hodně sdílný člověk, ale přece jen si nechávám nějaké trápeníčko čistě jen pro sebe a pak se v tom plácám…
Pak mám kamarádku (sestřenice mého chlapa), se kterou si hooodně rozumím. Navíc, ona má chlapa téměř stejného, jako je ten můj – povahově, takže si dobře pokecáme a zasmějeme se 🙂 *
VD přece, to je jasný:)
Ale spíš ve smyslu pročíst si, co je nového a odvést si myšlenky. Raději čtu než píšu, protože s Michalkou v “patách“ to jde čím dál hůř. A podle toho to pak taky vypadá. Svěřovačky se u mě moc nekonají, spíš když potřebuji poradit a posunout dál.jana231
záleží co a jak to je…něco pro sebe, něco pro VD, něco s manželem s tím asi nejvíc, a něco s kamarádkou….
Většinou si postěžuju kolegyni nebo příteli, ale jen tak v rychlosti. Bohužel o starostech neumím až tak moc otevřeně mluvit, přesně jak píše Nuninka – vím, že i ostatní mají těch starostí nad hlavu a nechci je obtěžovat ještě svýma. S kolegyní je super to, že mě jen vyslechne a neradí. Přítel má tendence radit (ještě ke všemu po telefonu) a to pak občas i lituju, že jsem se svěřila.
Padmé, tak já jdu na VD 🙂 Jediná moje kamarádka je daleko a už si ani tak často nevoláme. Takže jí nechci hned po “ahoj“ zahrnout vším možným. Zvláště, když vím, že ona na tom není o moc lépe.